Jan Sviták: Porovnání verzí

{{Infobox - herec}}

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské [[Škoda Plzeň(podnik)|Škodovce]], od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do [[Pula|Puly]], kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení bitevní lodi [[SMS Wien|Wien]] dne 10. prosince 1917 u [[Terst|Terstu]], zasažené italským torpédem. Obdržel vyznamenání [[Medaile Za statečnost (Rakousko)|Za statečnost]].<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;13, ISBN 80-86182-51-7</ref> Po válce působil v divadelní společnosti [[Karel Šotta|Karla Šotty]], mezi léty 1921–1928 hostoval rovněž v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] a v [[Národní divadlo|Národním divadle]] na pozvání [[Karel Hugo Hilar|K. H. Hilara]]. Později působil v [[Bratislava|Bratislavě]] ve [[Slovenské národní divadlo|slovenském Národním divadle]], se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Již v roce [[1928]] se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra [[Josef Rovenský|Josefa Rovenského]] se začal věnovat divadelní režii. Jeho první manželkou byla jistá Marie Černá, kterou si vzal v roce 1929, v roce 1935. se pak oženil s herečkou [[Vilma Beranová|Vilmou Beranovou]] (1907), se kterou se později také rozvedl.

Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] působil jako producent a ředitel filmových ateliérů [[Foja]] v Praze-Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce [[1941]] natočil film ''[[Přednosta stanice (film)|Přednosta stanice]]'' s [[Vlasta Burian|Vlastou Burianem]] v hlavní roli.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;17, 89, 91, ISBN 80-86182-51-7</ref> Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské [[Palác Lucerna (palác)|Lucerně]]. Působil také ve vedení filmové ústředny [[Filmprüfstelle]], která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;92, ISBN 80-86182-51-7 </ref> Existují však svědectví, např.&nbsp;spisovatelky a divadelní herečky [[Jarmila Svatá|Jarmily Svaté]] a Svitákova syna Milana, které naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;149, 150, 168, ISBN 80-86182-51-7</ref>

Byl ženatý s herečkou Vilmou Svitákovou, se kterou měl syna Milana. Po rozvodu se Vilma provdala za reportéra dr. [[František Kocourek|Františka Kocourka]] a společně syna vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře [[Auschwitz|Osvětim-Birkenau]], Vilma přežila pobyt v [[Malá pevnost (Terezín)|Terezíně]].<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;146, ISBN 80-86182-51-7 </ref> Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla [[Marie Paulová|Marií Paulovou]] v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu [[1945]] využíval maršál Rudé armády [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněv]] a jeho štáb.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;190, ISBN 80-86182-51-7</ref>

Na konci roku [[1944]] po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců [[Jára Kohout|Járy Kohouta]] a [[Zdenka Sulanová|Zdeny Sulanové]] na práci v dílně v ulici Na Poříčí.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;166–7, ISBN 80-86182-51-7</ref>

Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec, bratr Jana Svitáka, věděl od Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;173, ISBN 80-86182-51-7</ref>

Jan Sviták byl dne 9. května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky [[Revoluční gardy|Revolučních gard]] do Bartolomějské ulice.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;189, ISBN 80-86182-51-7 </ref> Ráno 10. května byl z Bartolomějské ulice č. 4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl následně lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí, byl vlečen ke [[Kostel svatého Martina ve zdi|kostelu svatého Martina]] a zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou<ref name="herecka">[http://extrastory.cz/rozliceny-dav-zlyncoval-ceskeho-rezisera-k-jeho-smrti-prispela-i-znama-ceska-herecka.html Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra. K jeho smrti přispěla i známá česká herečka.]</ref> z davu obviněn ze smrti [[Karel Hašler|Karla Hašlera]].<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;190–3, 254, ISBN 80-86182-51-7</ref>

V protokolu ze 3. září 1945 uvedl [[Zdeněk MilošGina Hašler|Zdeněk (Giňa) Hašler]], syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;269, ISBN 80-86182-51-7</ref>

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do [[Krematorium Motol|krematoria v Motole]]. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni.<ref>[[Stanislav Motl]]: ''Mraky nad [[Barrandov|Barrandovem]]em'', Rybka Publishers, Praha, [[2006]], str.&nbsp;192, ISBN 80-86182-51-7</ref>

* ''Divoch'' (Germanněmecká versionverze) (1936)

* ''[[Extase (film)|Extase]]'' (Austrianrakouská versionverze, 1932)

* [[1935]] P.&nbsp;O.&nbsp;Hviezdoslav: ''Herodes a Herodias'', titul.&nbsp;role, slovenské Národní divadlo, režie V. Jiřikovský

* TUNYS, Ladislav. ''Hodně si pamatuju... Perličky v duši [[Raoul Schránil|Raoula Schránila]]''. Praha: Ametyst, [[1998]], str.&nbsp;53, 62, 70, 171, ISBN 80-85837-35-8