|
Podle Legislativních pravidel vlády vyhlášky jako prováděcí předpisy smí být vydávány jen na základě výslovného zmocnění zákonem a smí obsahovat jen takové právní normy, které odpovídají zákonnému zmocnění. Jde o zpřísnění zásady ''secundum et intra legem'', tzn. ''podle zákona a v souladu s ním''. Podle přísnějšího výkladu, v souladu s Ústavou, by vyhláška vůbec neměla obsahovat právní normy v úzkém smyslu slova, ale pouze upřesňovat význam právních norem obsažených v zásadě přímo v zákoně. Například v zákoně č. 361/2000 Sb. je obsažena [[právní norma]] „[Ú]častník provozu […] je povinen řídit se dopravními značkami […]“, zatímco ve vyhlášce č. 30/2001 Sb. je uveden pouze popis a význam dopravních značek, nikoliv povinnost se jimi řídit.
== Zákonná zmocnění ==
{{Vlastní výzkum}}
Obce zákonem o obcích (§ 10 zákona č. 128/2000 Sb.), resp. zákonem o hlavním městě Praze (§ 44 zákona č. 131/2000 Sb.) dáno obecné zmocnění, na jehož základě mohou ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, pro pořádání a průběh sportovních a kulturních podniků, k zajištění udržování čistoty na veřejných prostranstvích, k ochraně životního prostředí a zeleně a k užívání obecního majetku. Kraje ani státní správní orgány obdobné obecné zmocnění nemají. Orgánům státní správy i samosprávným jednotkám (obcím a krajům) může konkrétní zmocnění výslovně svěřit některý zákon. Tato pravomoc vychází z Ústavy ČR, konkrétně čl. 103 odst. 3, který stanoví, že ''„[z]astupitelstva [územních samosprávných celků] mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.“''
Z hlediska ústavněprávního je možné považovat znění zákonů o obcích, o hlavním městě Praze a o krajích i většinu právních norem obsažených ve vyhláškách za protiústavní a nezávazné, protože nikdo není vůči státu povinen dodržovat zákazy a plnit povinnost, které nestanoví zákon, a nikdo nesmí být k takovém dodržování nucen.{{Doplňte zdroj}} V praxi se obvykle tento rozpor překlenuje [[Výklad práva|výkladem]], který připouští i nevýslovné (předpokládané, implicitní) stanovení povinnosti.
Problematická jsou také příliš široká zmocnění, která ústavu obcházejí, takže obsah zákonem daných povinností a omezení fakticky vytvářejí až vydavatelé podzákonných předpisů, popřípadě obce řeší věci, které řeší nebo by měl řešit zákon. Také proto [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] každoročně ruší několik obecních vyhlášek s odůvodněním, že obec překročila svou pravomoc (týká se to např. vyhlášek zakazujících konsumaci alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích, vyhlášek zakazujících propagaci komunismu, vyhlášek omezujících chov domácích zvířat apod.).
== Statistické údaje o vyhláškách ústředních orgánů státní správy na území ČR ==
|
