Eduard Karel: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, lf, port
m drobnosti
Řádek 13:
| citát =
}}
'''Eduard Karel''', křtěný '''Eduard Ernest Karel''' ([[20. leden|20. ledne]] [[1861]] [[Smiřice]]<ref name="MatrN">SOA Zámrsk, Matrika narozených ve Smiřicích (1836-1864), sign. 2465, ukn 2465, str.239 . [[commons:File: Eduard Karel, matrika N.jpg|Dostupné online.]]</ref> – [[18. říjen|18. října]] [[1950]] [[Turnov]]), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog.
 
== Život ==
Narodil se ve [[Smiřice|Smiřicích]] nedaleko od [[Hradec Králové|Hradce Králové]] v rodině [[Řezník|řezníka]] Josefa Karla a jeho ženy Františky rozené Nejdmanové, jako čtvrté dítě z pěti. Ponejprv navštěvoval, tehdy ještě dvoutřídní smiřickou školu, prospěch měl dobrý, ale v kreslení vynikal. Po ukončení dvoutřídní školy jej otec nechal vyučit [[Strojní zámečník|zámečnickému]] řemeslu v panské pile. Na jeho studia rodina neměla peníze a tak Eduard kreslil po nocích pro své potěšení. Jednou onemocněl a tak jej navštívil místní lékař MUDr. Otakar Jedlička a všiml si jeho kreseb, a zaujalikteré ho zaujaly. Vyžádal si několik jeho nejzdařilejších výkresů a zaslal je k posouzení do [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]] v [[Praha|Praze]], která nadanému chlapci pomohla na studia.
 
Eduard se vydal do Prahy, kde studoval na zlatnické škole a učil se [[Rytina|rytectví]], [[Cizelování|cizelování]] a modelování. Při studiu na této škole si jej při návštěvě všiml ředitel [[Museum für angewandte Kunst (Vídeň)|Rakouského muzea pro umění a průmysl]] [[Dvorní rada|dvorní]] a [[Tajný rada|tajný]] rada, rytíř [[Rudolf Eitelberger]]. Po shlédnutí jedné z Eduardových prací, mu nabídl studium ve [[Vídeň|Vídni]] u výtečného [[Grafika|grafika]] Williama Ungera a později i na vídeňské umělecko-průmyslové škole. Ve škole Eduard Karel kreslil, [[Lept|leptal]] a [[Mědiryt|ryl do mědi]] podle starých klasických mistrů, kopíroval řadu [[Rembrandt|Rembrandtových]] listů - tím vším se učil. Často přispíval svými rytinami do Prahy pro prof. [[Jan Koula|Jana Koulu]] pro časopis ''"Památky království českého"''.
 
V roce [[1885]] přestoupil na speciální školu pro [[Dřevoryt|dřevoryt]] a lept k profesorovi W. Hechtovi a zároveň přispěl svými kresbami do díla korunního prince [[Korunní princ Rudolf|Rudolfa]] ''„Die ÖsterreichischeÖsterreichisch-Ungarische Monarchie im Wört und Bild”''. V roce5.května [[1890]] (5.května) se Eduard Karel ve Vídni oženil s Františkovou Bernardovou<ref name="MatrN4">SOA Zámrsk, Matrika narozených v Modrišicích (1862-1881) , sign. 5820 , ukn 10690, str.85. [[commons:File: Františka Bernardová, matrika N.jpg|Dostupné online.]]</ref>, přijal za své její děti, Františku (*11.3 1886 ve Vídni), Eduarda (8.7. 1888<ref name="matrikaN3">[http://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/18-waehring/01-29/?pg=302 Matriční záznam o narození a křtu Eduarda Karla] farnost Vídeň 18-Währing </ref> ve Vídni) a Antona (*26.9. ve Vídni). V roce [[1895]] se v Praze na [[Žižkov|Žižkově]] narodila jejich společná dcera Vilemína. V roce [[1890]] ukončil studium na vídeňské umělecko-průmyslové škole, Vídeň opustil a odešel do [[Karlovy Vary|Karlových Varů]], kde získal práci ve zdejší [[Porcelán|porcelánce]], kde kreslil a ryl vzorky do [[Oceloryt|oceli]]. V roce [[1894]] odešel do Prahy<ref name="konskripce">NACR Praha, Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství, Karel Eduard (1861) s rodinou [[commons:File: Pobytové přihlášky, Ed. Karel.jpg|Dostupné online.]]</ref>, kde pracoval pro firmu ''"[[Jakub Husník|Husník]] a HausherHäusler"'' a po nocích kreslil obrázky do kalendářů.
 
V roce [[1898]] opět změnil místo a odjel do [[Vídeň|Vídně]], kde získal místo ve světoznámé grafické firmě [[Josef Löwy|J. Löwy]]. Na manželčin nátlak, aby děti vyrůstaly v [[Čechy|Čechách]] byl nucen Vídeň opustit a tak se vrátil do Prahy, kde přijal místo u začínající grafické firmy [[Česká grafická unie|Unie]], kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení. V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept a k E. Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci. Nejdříve to byl malíř [[Josef Bárta (malíř)|Josef Bárta]], potom [[Zdenka Braunerová]], [[Joža Úprka]], [[Adolf Kašpar]], [[Ferdinand Engelmüller|Englmüller]], [[Karel Špillar|K. Špilar]], [[Jan Preisler|Preisler]], [[Arnošt Hofbauer|Hofbauer]], [[Oldřich Homoláč|Homoláč]] a [[Alfons Mucha]]. Těsně před svou smrtí přišel i [[Mikoláš Aleš]], protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách - [[Lept|lept]], [[Akvatinta|akvatinta]], [[Suchá jehla|suchá jehla]], [[Mezzotinta|mezzotinta]] i [[Dřevoryt|dřevoryt]]. V letech 1906-1922 E. Karel spolupracoval se [[Max Švabinský|M. Švabinským]] a zasvěcoval jej do tajů leptu.
 
V grafické Unii řídil [[CMYK|čtyřbarvotisk]], [[Heliogravura|heliogravuru]] a po jistou dobu i barevný [[Světlotisk|světlotisk]]. Pod jeho dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: [[Vyšehradský kodex]] ([[faksimile]]), [[Babička (kniha)|Babička]] [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] ilustrovaná Adolfem Kašparem a s jeho přispěním bylo vydána ''"Monografie ruských umělců"'', kterou vypracoval podle originálů v [[Moskva|Moskvě]] a [[Petrohrad|Petrohradě]]. Za ikony, provedené E. Karlem, obdržela Unie na [[Mezinárodní výstava moderní uměleckoprůmyslové výroby|světové výstavě]] v [[Paříž|Paříži]] roku [[1925]] nejvyšší vyznamenání ''"Grand Prix"''. V roce [[1913]] zavedl nejnovější způsob rotačního [[Hlubotisk|tisku z hloubky]], Unií tento druh tisku pojmenovaný ''"neotypie"''.
 
V roce [[1919]] přijal nabídku vyučovat na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Umělecko-průmyslové škole]] v Praze grafiku a ve speciální škole prof. [[František Kysela|Fr. Kysely]], [[Vratislav Hugo Brunner|V. H. Brunera]] a [[Jaroslav Benda|J. Bendy]] vyučoval tehdy používané grafické techniky. Mezi jeho žáky patřili např. [[Karel Svolinský]], [[Cyril Bouda]], Rudolf Švajdler, [[Karel Kinský (malíř)|K. Kinský]], rytec poštovních známek [[Bohumil Heinz|B. Heinz]], Fr. Vrobel<ref>[http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=studium&i=&Fmistoumrti=&Fprijmeni=vrobel&Fjmeno=Franti%C5%A1ek&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&FumrtiDen=&FumrtiMes=&FumrtiRok=&Fmisto=&Fobor= Informační systém abART: Vrobel František ]</ref>, Z. Majrová a další. E. Karel se tak stal prvním učitelem grafiky u nás a naši umělci tak nemuseli hledat vzdělání v cizině. Po večerech a o nedělích vyučoval grafiku na pražské [[Ukrajinské studio výtvarných umění|Ukrajinské akademieakademii]]. Přednášky pořádal i v Technologickém ústavu a na [[Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická|Státní fotografické škole]] na [[Smíchov|Smíchově]] a kromě toho vykonával dohled nad tiskem československých bankovek.
 
V roce [[1928]] si vzal zdravotní dovolenou a v roce [[1929]] odešel do důchodu. Zbytek svého života strávil v [[Turnov|Turnově]], kde také 18. října [[1950]] zemřel.