Eduard Karel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, lf, port |
m drobnosti |
||
Řádek 13:
| citát =
}}
'''Eduard Karel''', křtěný '''Eduard Ernest Karel''' ([[20. leden|20. ledne]] [[1861]] [[Smiřice]]<ref name="MatrN">SOA Zámrsk, Matrika narozených ve Smiřicích (1836-1864), sign. 2465, ukn 2465, str.239 . [[commons:File: Eduard Karel, matrika N.jpg|Dostupné online.]]</ref> – [[18. říjen|18. října]] [[1950]] [[Turnov]]), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog.
== Život ==
Narodil se ve [[Smiřice|Smiřicích]] nedaleko od [[Hradec Králové|Hradce Králové]] v rodině [[Řezník|řezníka]] Josefa Karla a jeho ženy Františky rozené Nejdmanové, jako čtvrté dítě z pěti. Ponejprv navštěvoval
Eduard se vydal do Prahy, kde studoval na zlatnické škole a učil se [[Rytina|rytectví]], [[Cizelování|cizelování]] a modelování. Při studiu na této škole si jej při návštěvě všiml ředitel [[Museum für angewandte Kunst (Vídeň)|Rakouského muzea pro umění a průmysl]] [[Dvorní rada|dvorní]] a [[Tajný rada|tajný]] rada, rytíř [[Rudolf Eitelberger]]. Po shlédnutí jedné z Eduardových prací, mu nabídl studium ve [[Vídeň|Vídni]] u výtečného [[Grafika|grafika]] Williama Ungera a později i na vídeňské umělecko-průmyslové škole. Ve škole Eduard Karel kreslil, [[Lept|leptal]] a [[Mědiryt|ryl do mědi]] podle starých klasických mistrů, kopíroval řadu [[Rembrandt|Rembrandtových]] listů - tím vším se učil. Často přispíval svými rytinami do Prahy pro prof. [[Jan Koula|Jana Koulu]] pro časopis ''"Památky království českého"''.
V roce [[1885]] přestoupil na speciální školu pro [[Dřevoryt|dřevoryt]] a lept k profesorovi W. Hechtovi a zároveň přispěl svými kresbami do díla korunního prince [[Korunní princ Rudolf|Rudolfa]] ''„Die
V roce [[1898]] opět změnil místo a odjel do [[Vídeň|Vídně]], kde získal místo ve světoznámé grafické firmě [[Josef Löwy|J. Löwy]]. Na manželčin nátlak, aby děti vyrůstaly v [[Čechy|Čechách]] byl nucen Vídeň opustit a tak se vrátil do Prahy, kde přijal místo u začínající grafické firmy [[Česká grafická unie|Unie]], kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení. V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept a k E. Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci. Nejdříve to byl malíř [[Josef Bárta (malíř)|Josef Bárta]], potom [[Zdenka Braunerová]], [[Joža Úprka]], [[Adolf Kašpar]], [[Ferdinand Engelmüller|Englmüller]], [[Karel Špillar|K. Špilar]], [[Jan Preisler|Preisler]], [[Arnošt Hofbauer|Hofbauer]], [[Oldřich Homoláč|Homoláč]] a [[Alfons Mucha]]. Těsně před svou smrtí přišel i [[Mikoláš Aleš]], protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách - [[Lept|lept]], [[Akvatinta|akvatinta]], [[Suchá jehla|suchá jehla]], [[Mezzotinta|mezzotinta]] i [[Dřevoryt|dřevoryt]]. V letech 1906-1922 E. Karel spolupracoval se [[Max Švabinský|M. Švabinským]] a zasvěcoval jej do tajů leptu.
V grafické Unii řídil [[CMYK|čtyřbarvotisk]], [[Heliogravura|heliogravuru]] a po jistou dobu i barevný [[Světlotisk|světlotisk]]. Pod jeho dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: [[Vyšehradský kodex]] ([[faksimile]]), [[Babička (kniha)|Babička]] [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] ilustrovaná Adolfem Kašparem a s jeho přispěním bylo vydána ''"Monografie ruských umělců"'', kterou vypracoval podle originálů v [[Moskva|Moskvě]] a [[Petrohrad|Petrohradě]]. Za ikony, provedené E. Karlem, obdržela Unie na [[Mezinárodní výstava moderní uměleckoprůmyslové výroby|světové výstavě]] v [[Paříž|Paříži]] roku [[1925]] nejvyšší vyznamenání ''"Grand Prix"''. V roce [[1913]] zavedl nejnovější způsob rotačního [[Hlubotisk|tisku z hloubky]], Unií tento druh tisku pojmenovaný ''"neotypie"''.
V roce [[1919]] přijal nabídku vyučovat na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Umělecko-průmyslové škole]] v Praze grafiku a ve speciální škole prof. [[František Kysela|Fr. Kysely]], [[Vratislav Hugo Brunner|V. H. Brunera]] a [[Jaroslav Benda|J. Bendy]] vyučoval tehdy používané grafické techniky. Mezi jeho žáky patřili např. [[Karel Svolinský]], [[Cyril Bouda]], Rudolf Švajdler, [[Karel Kinský (malíř)|K. Kinský]], rytec poštovních známek [[Bohumil Heinz|B. Heinz]], Fr. Vrobel<ref>[http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=studium&i=&Fmistoumrti=&Fprijmeni=vrobel&Fjmeno=Franti%C5%A1ek&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&FumrtiDen=&FumrtiMes=&FumrtiRok=&Fmisto=&Fobor= Informační systém abART: Vrobel František ]</ref>, Z. Majrová a další. E. Karel se tak stal prvním učitelem grafiky u nás a naši umělci tak nemuseli hledat vzdělání v cizině. Po večerech a o nedělích vyučoval grafiku na pražské [[Ukrajinské studio výtvarných umění|Ukrajinské
V roce [[1928]] si vzal zdravotní dovolenou a v roce [[1929]] odešel do důchodu. Zbytek svého života strávil v [[Turnov|Turnově]], kde také 18. října [[1950]] zemřel.
|