Kateřina II. Veliká: Porovnání verzí

V [[Rusko-turecká válka (1768–1774)|rusko-turecké válce]] v letech 1768–1774 dosáhlo Rusko, přestože se zdálo být k boji ne zcela připravené, absolutní převahy na souši i na moři. V červenci 1770 zvítězila ruská flotila u [[Bitva u ostrova Chios|Česmenského zálivu]] ve Středozemním moři a rok poté obsadili Rusové území [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], který byl vazalem Turecka. Ještě předtím, v roce 1769, podnikli krymští Tataři poslední nájezd na ruské území, při kterém bylo napadeno [[Nové Srbsko]] a odvlečeno do [[otroctví]] několik tisíc lidí. Mírovou [[Smlouva z Küçük Kaynarca|smlouvou z Küčük-Kainardži]] mezi [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a Ruskem byla Kateřina Veliká prohlášena „ochránkyní pravoslavného obyvatelstva“ v celé turecké říši a Krym se stal nezávislým na Turecku. Fakticky však podléhal od samého počátku ruské kontrole. Rusko opět získalo [[Azov]] a řadu dalších významných pevností v Černomoří. Ruské loďstvo konečně smělo proplouvat Bosporem a Dardanelami. Černé moře, které sultán dosud střežil „''jako pannu ve svém harému''“ přestalo být výlučně tureckou zónou.