Babiččino údolí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: sloučení infoboxů; kosmetické úpravy |
Tato lokalita nebyla dostatečně objasněna. Jelikož jsem rodák z České Skalice, myslím si, že si to takto významná národní přírodní památka zaslouží. Především jsem čerpala z plánu péče o národní přírodní památku a z oficiálního webu Česká Skalice. značky: nevhodná syntaxe v nadpisu vulgarity editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 17:
| název nižšího celku = Náchod
}}
'''Babiččino údolí''' je [[Národní přírodní památky v Česku|národní přírodní památka]] a [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památka]] v [[okres Náchod|okrese Náchod]] v turistickém regionu [[Kladské pomezí]] v [[Královéhradecký kraj|Královéhradeckém kraji]]. Chráněné území je od 1. 6. 2015 ve správě regionálního pracoviště Východní Čechy [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|AOPK ČR]].<ref name=":0">[http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=4 Babiččino údolí na seznamu AOPK ČR]</ref>Součástí [[Národní přírodní rezervace v Česku|národní přírodní]] a [[Kulturní památka (Česko)|kulturní památky]] Babiččino údolí je evropsky významná lokalita [[Rýzmburk (hrad)|Babiččino údolí - Rýzmburk]], vyhlášená v roce 2013. Předmětem ochrany je [[Chasmofyty|chasmofylitická]] vegetace skalnatých vápenatých svahů, smíšené porosty lipových a javorových dřevin na svazích, v sutích a roklích a zdejší [[Fosilie|petrifikující]] prameny s tvorbou [[Pěnovec|pěnovců]].<ref>[http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/evl/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=11882 Evropsky významná lokalita]</ref>
Babiččino údolí je navštěvováno hlavně kvůli spisovatelce [[Božena Němcová|Boženě Němcové]], která zde zasadila děj díla [[Babička (kniha)|„Babička]]“. Ale díky značně členitému terénu, který vytváří prostor pro pestrost květeny i výskyt mnoha zajímavých i vzácných živočichů.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Ratibořice a Babiččino údolí {{!}} Město Česká Skalice
| url = https://www.ceskaskalice.cz/cs/nase-mesto/ratiborice-a-babiccino-udoli/
| periodikum = www.ceskaskalice.cz
| datum přístupu = 2019-11-02
}}</ref> Na tomto území se překrývá kulturně-historické území spolu s ochranářsko-přírodovědným územím, jak už vyplývá z naučných tabulí rozmístěných po celém území Babiččina údolí.Lze zde naleznout mnoho druhů kteří jsou v červeném seznamu ohrožených druhů, významné výše zmíněné geologické útvary a významné rostliny. K dřívějšímu intenzivnímu využívání území mnoho druhů vymizelo, ale díky návratu extenzivního využívání, se daří zbylé důležité druhy udržet v krajině.<ref name=":0" />
Jižně od Babiččina údolí je [[vodní nádrž Rozkoš]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Přehrada Rozkoš a autokemp {{!}} Město Česká Skalice
| url = https://www.ceskaskalice.cz/cs/nase-mesto/prehrada-rozkos-a-autokemp/
| periodikum = www.ceskaskalice.cz
| datum přístupu = 2019-11-02
}}</ref> a v dalším okolí jsou města [[Náchod]] a [[Nové Město nad Metují|Nové město nad Metují]] s barokními zámky.
== Lokalita ==
Národní přírodní památka se nalézá v [[Královéhradecký kraj|Královehradeckém kraji]] u města [[Česká Skalice]] (asi 4 km severovýchodně) v [[Okres Náchod|okrese Náchod]] (katastrální území [[Kleny]], [[Česká Skalice]] a [[Zlíč|Zlič]]). Údolí se rozprostírá v délce 9 km podél řeky [[Úpa|Úpy]], mezi [[Česká Skalice|Českou Skalicí]] a [[Slatina nad Úpou|Slatinou nad Úpou]] od 280 do 360 m. Klimaticky patří údolí do oblasti mírně teplé a mírně vlhké s průměrnou roční teplotou 7–8°C a s průměrnými ročními srážkami 650-750 mm. <ref name=":1" />
Z historického měřítka došlo k revitalizaci ve prospěch ochrany přírody již za původních majitelů náchodského panství, především ochrana lesních suťových strání, vyhnutí se holosečí a vysokému stáří dřevin. Právě oni založili krajinnou skladbu, která vedla k pozdější formální ochraně. <ref name=":0" /> Název údolí je odvozen od názvu díla [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] - [[Babička (povídka)|Babička]], jehož děj sem spisovatelka umístila. Krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku [[1878]] spisovatel [[Otakar Jedlička]] působící ve [[Smiřice|Smiřicích]] jako lékař. <ref name=":1" /> Babiččino údolí je [[Národní přírodní památky v Česku|národní přírodní památka]] a [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památka]] v [[Okres Náchod|okrese Náchod]] v turistickém regionu [[Kladské pomezí]] v [[Královéhradecký kraj|Královéhradeckém kraji]]. V roce 1388 byla uvede první písemná zmínka o panském sídle a vsi [[Ratibořice]] s majitelem rytířem [[Vaněk ze Žampachu|Vaňkem ze Žampachu]]. Od roku 1464 patřily [[Ratibořice]] k panství [[Rýzmburk (hrad)|Rýzmburk]], dále oku 1582 kupuje [[Ratibořice]] a [[Rýzmburk (hrad)|Rýzmburk]] rod [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických ze Smiřic]], kteří tím rozšiřují své náchodské panství. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] se jako konfiskát přepisují generálu [[Adam Erdman Trčka z Lípy|Adamu Erdmanu Trčkoj]]. Roku 1634 je vlastníkem císařský generál [[František Oktavián Piccolomini|Františka Oktavián Piccolomini]]. V letech 1702-1707 je v [[Ratibořice|Ratibořicích]] vystavěn jednopatrový barokní zámeček s kaplí, ve stylu italských letohrádků, s novou zahradou s ochranou vysokou zdí a zahradním domkem. V roce 1792 kupuje [[Petr Biron]], vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti ho v roce 1800 dědí jeho dcera [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřina Vilemína, vévodkyně Zaháňské a princezna Kuronská]]. Dochází k přestavbě většiny staveb v ratibořickém údolí. Vévodkyně zřídí jezírko a na louce před zámkem [[anglický park]] který volně přechází do lučního porostu, lovecký pavilon a palmový skleník, kousek od mlýna je postavena kuchyňská zahrada. Roku 1842 kupuje náchodské panství [[Karel Octavio z Lippe Bisterfeldu]] a už roku 1842 ho prodává [[Jiří Vilém ze Schaumburg-Lippe|Jiřímu Vilému ze Schaumburg-Lippe]], kteří v letech 1860–1864 upravit ratibořický zámek tak, jak ho známe dnes. V roce 1945 byl zámek zestátněn.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Historie BÚ
| url = https://www.babiccinoudoli.info/historiebu
| periodikum = www.babiccinoudoli.info
| datum přístupu = 2019-11-02
}}</ref> Chráněné území je od 1. 6. 2015 ve správě regionálního pracoviště [[Východní Čechy]] [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|AOPK ČR]].<ref name=":0" /> Rezervace „Babiččino údolí u Ratibořic“ byla zřízena 9. 6.[[1952]] vyhláškou československého [[Ministerstvo školství|Ministerstva školství, věd a umění]].<ref>[http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/scan_vyhlasky/brow.php?frame&ID_DOC=1840&FROM_ZCHRU=4&cacheid=1465547629529 Vyhláška Ministerstva školství, věd a umění ze dne 9. 6. 1952]</ref> Roku [[1978]] byl tento krajinný celek prohlášen [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památkou]]. Od 1.1.2008 spadá pod správu [[Národní památkový ústav|Národního památkového ústavu]] – územní odborné pracoviště [[Josefov (Jaroměř)|Josefov]]. <ref name=":0" />[[Soubor:Babiččino údolí, památník Babičky, detail.jpg|náhled|260x260px|Pomník „Babička s vnoučaty“, dílo sochaře [[Otto Gutfreund]]a ]]
Hlavním předmětem ochrany je krajina přírodního a krajinného rázu a místo kulturně významné. Na tomto území se nalézají komplexy [[Biotop|biotopů]] přibližně 18 % rozlohy území zaujímají kulturní louky s prvky mezofilních luk. Především se jedná o louky obnovené s nižší druhovou diverzitou v nejjižnější části NPP. Přibližně 25 % rozlohy zaujímají kulturní lesy s vysokým podílem jehličnanů s dominantním smrkem a s příměsí modřínu, jedle obrovská a douglasky atd.<ref name=":0" /> V údolí se nacházejí i technické památky, zejména zavlažovací a odvodňovací systém z 19. století, nyní není plně funkční. <ref name=":2">{{Citace elektronického periodika
Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu Rýzmburka, se na levém břehu Úpy nachází lokalita, nazývaná ''prameny Haničky''. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin – fylitů, pískovců, břidlic a slínovců – vápenaté pojivo, které zde následně vytváří pěnovcový masív, jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto pěnovce (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Škaloud|jméno=Jiří|titul=Vodováha, aneb o pěnovcových pramenech|url=http://www.putujici.cz/?p=p_236&sName=Vodovaha,-aneb-o-penovcovych-pramenech|vydavatel=|místo=|datum vydání=2011|datum přístupu=2016-06-10}}</ref>▼
| příjmení =
| jméno =
| titul = Chráněné území ČR
| periodikum =
| vydavatel = AOPK ČR
| url = http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/283/035017.pdf?seek=1250092896
| datum přístupu = 1999 – 2006
}}</ref> Někteří odpůrci ochranářsko-přírodovědné hodnoty území poukazují, že se využívá kulturního odkazu spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] pro ochranu přírody. Ale je pravdou, že se kulturně-historická hodnota sešla spolu s ochranářsko-přírodovědnou hodnotou na shodném území.<ref name=":0" />
== Cíl ochrany ==
Cílem ochrany je zlepšení a zachování hodnoty celkového rázu chráněné krajiny, zejména pestré mozaikovitě extenzivně využívané krajiny se smíšenými lesy, solitérními stromy a s polopřirozenými nivními loukami. Na lesních pozemcích je cílem zachování velmi cenných lesních porostů s využitím samovolných autoregulačních procesů a přírodě blízké druhové, věkové a prostorové složení. Dále je kladen důraz na zachování lesních a lučních [[Pěnovec|pěnovkových]] pramenišť a skalních výchozů. Jedná se především o ochranu před erozí působením lidské činnosti. U lučních porostů je důležité zachovat zvýšení biodiverzity flóry a fauny s co největším množstvím zástupců hmyzu. K harmonickému vzhledu krajiny je potřeba udržovat také geologické a geomorfologické útvary.<ref name=":0" />
==
Z hlediska regionálního geomorfologického členění se údolí rozkládá na hranici dvou geomorfologických soustav [[Česká vysočina|České vysočiny]]: [[Krkonošsko-jesenická soustava|Krkonošsko-jesenické soustavy]] na severu a [[Česká tabule|České tabule]] na jihu.<ref name=":0" /> Horninový profil údolí je na severní časti tvořen červeným pískovcem, slepenci permského stáří v podloží cenomanských svrchnokřídových pískovců. Podlaží pokračuje do střední části, kde na něj nasedají arkózy a slepence svrchního karbonu. V jižní části převažují jemnozrnné usazeniny svrchní křídy-opuky, kterou lze zahlédnout ve stupem do babiččina údolí směrem od [[Česká Skalice|České Skalice]]. V půdním pokryvu převažují [[Hnědozem|hnědozemě]]'''.''' <ref name=":2" /><ref name=":3">{{Citace elektronického periodika
| titul = Národní přírodní památka Babiččino údolí
| url = http://www.ochranaprirody.cz/lokality/
| periodikum = AOPK ČR
| datum přístupu = 2019-11-02
| jazyk = cs
| jméno = VIZUS CZ
| příjmení = s.r.o
}}</ref>
== Flóra ==
V údolí nalezneme dva základní typy vegetace: lesní porosty a luční porosty. Téměř polovinu chráněného území tvoří luční porosty, které jsou díky rekultivaci botanicky velmi chudé. V minulosti byly využívány intenzivně, nyní jsou opět využívány extenzivně. Zajímavé rostliny lze najít na okrajích luk, či ve starých sadech, zejména [[řebříček bertrám]] (''Achillea ptarmica''), [[ocún jesenní]] (''Colchicum autumnale''), [[přeslička luční]] (''Equisetum pratense''), prvosenka vyšší (''Primula elatior''). V ochranném pásmu jsou staré sady, které byly zanedbané, ale nyní jsou opět udržovány.<ref name=":0" /> Nadpoloviční plochu tvoří lesy, které jsou složeny přirozeným porostem s převážným zastoupením [[Javor klen|javoru klenu]] (''Acer pseudoplatanus''), [[Lípa|lípy]] (''Tilia'') a [[Buk|buku]] (''Fagus'') s roztroušeným [[Dub|dubem]] (''Quercus''), [[Habr|habrem]] (''Carpinus'') a [[Jedle|jedlí]] (''Abies''). Díky smíšené skladbě lesa, je les méně náchylný ke kalamitám a je botanicky bohatý. Lze v nich nalézt [[samorostlík klasnatý]] (''Actaea spicata''), [[Pižmovka mošusová|pižmovku mošusovou]] (''Adoxa moschatellina''), [[orlíček obecný]] (''Aquilegia vulgaris''), [[Konvalinka vonná|konvalinku vonnou]] (''Convallaria majalis''), [[lýkovec jedovatý]] (''Daphne mazareum''), [[kruštík polabský]] (''Epipactis aldensis''), [[jaterník trojlaločný]] (''Hepatica nobilis''), [[Zapalice žluťuchovitá|zapalici žluťuchovitou]] (''Isopyrum thalicroides''), [[Lilie zlatohlavá|lilie zlatohlávek]] (''Lilium martagon''), [[Měsíčnice vytrvalá|měsíčnici vytrvalá]] (''Lunaria rediviva)'', [[kapradina laločnatá]] (''Polystrichum aculatum''). Dále zde můžeme nalézt zajímavé horské rostliny, které se sem dostaly splavením [[Úpa|Úpou]] jsou např. [[kerblík lesklý]] (''Anthriscus nitida''), [[zvonek širolistý]] (''Campanula latifolia''), [[řeřišničník Hallerův]] (''Cardaminopeie haller''i), [[růže převislá]] (''Rosa penrulina''), [[žluťucha orlíčkolistá]] (''Thalictrum aquilegifolium'') aj.<ref name=":2" /><ref name=":3" />
Zajímavostí je na skalních výchozech vyskytující se štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin, nebo silikátových skal a drolin v závislosti na podkladu. Na vývěry silně vápnité vody (hlavně pod [[Rýzmburk (hrad)|Rýzmburkem]]) jsou vázána unikátní [[Pěnovec|pěnovcová]] prameniště. [[Mechorosty|Mechorostů]] bylo v NPP zaznamenáno celkem 123 taxonů, konkrétně [[játrovky]] [[křehutka bledá]] (''Chiloscyphus pallescens'') a [[vápnomilka přerušovaná]] (''Pedinophyllum interruptum'') a [[mechy]] [[prchavka pilovitá]] (''Ephemerum serratum'') a [[krondlovka netíkovitá]] (''Fissidens adianthoides''). Pokud jde o [[Lišejník|lišejníky]] roste v NPP [[hůlkovka nezdobná]] (''Bacidia incompta'') a [[provazovka vousatá]] (''Usnea scabrata''), [[nenápadka pupenovitá]] (''Acrocordia gemmata''), [[artonie tmavá]] (''Arthonia atra''), [[prachouleček zelenavý]] (''Chaenotheca chlorella''), [[Enterographa hutchinsiae]], biatora nažloutlá (''Mycobilimbia epixanthoides''), [[hrbolovka slabá]] (''Porina leptalea''). V lokalitě bylo zjištěno 187 [[Makromycety|makromycetů]], například chráněné: [[kukmák dřevní]] (''Volvariella caesiotincta'') a [[holubinka olšová]] (''Russula alnetorum'') a další významné druhy: [[Řasnatka uhelná|řasnatku uhelnou]] (''Peziza echinospora'') a [[bedlu Grangeovu]] (''Lepiota grangei''). Pokud porovnáme historické údaje se současným stavem jasně vyplývá, že druhová rozmanitost flóry klesla, a to i díky intenzivnímu využívání krajiny.<ref name=":0" />
==
Díky rozmanitému prostředí je NPP Babiččino údolí vhodné pro život mnoha druhů živočichů, i pro ty, které mají specifické nároky na málo antropogenně narušené území. Jedná se také o migrační koridor, který propojuje horské a podhorské oblasti [[Krkonoše|Krkonoš]] s nížinným [[Polabí|Polabím]], a tak se zde lze setkat s teplomilnějšími druhy.<ref name=":0" /> U břehů řeky [[Úpa|Úpy]] hnízdí [[ledňáček říční]] (''Alcedo atthis)'', [[konipas horský]] (''Motacilla cinerea''), [[skorec vodní]] (''Cinclus cinclus'') a [[cvrčilka říční]] (''Locustella fluviatilis''). Také můžeme vidět vzácnou kachnu [[Morčák velký|morčáka velkého]] (''Mergus mergansee''), který dokáže ulovit rybu a hnízdí v dutinách listnatých stromů. V toku je možné vidět [[Rak říční|raka říčního]] (''Astacus astacus''), nebo [[Vranka obecná|vranku obecnou]] (''Cottus gobio''), na březích najdeme stopy [[Vydra říční|vydry říční]] (''Lutra lutra'') a nad vodou kromě ptáků létá chráněná vážka [[klínatka rohatá]] (''Ophiogomphus cecilia''). V lesích nalezneme dravé ptáky jako jsou [[krahujec obecný]] (''Accipiter nisus''), [[jestřáb lesní]] (''A. gentilis''), nebo naše největší sova [[výr velký]] (''Bubo bubo''). V dutinách stromů hnízdí [[datel černý]] (''Dryocopus martius''), [[strakapoud prostřední]] (''Dendrocopos medius'') i [[Strakapoud malý|malý]] (''D. minor''), [[žluna šedá]] (''Picus canus''), nebo [[holub doupňák]] (''Colimba oenas''). Vzácnější ptáci středoevropské krajiny jsou [[lejsek černohlavý]] (''Ficedula hypoleuca'') i [[Lejsek bělokrký|bělokrký]] (''F. albicollis''), [[sýkora parukářka]] (''Parus cristatus''), nebo křivka obecná (''Loxia curvirostra''). Druhotně nejbohatší skupinou je skupina [[Měkkýši|měkkýšů]] (''Mollusca''), bylo zde zaznamenáno 86 druhů. Louky zdobí staré solitérní stromy, ve kterých nalezneme nejrůznější živočichy, jako jsou vzácné druhy brouků, [[páchník hnědý]] (''Osmoderma eremita''), [[zlatohlávek skvostný]] (''Cetonia aurata'') Dutiny využívají také [[Netopýři|neptopýři]] (''Microchiroptera''). Dále lze na loukách zahlédnout významné luční motýly, vzácné v celé Evropě-[[Modrásek bahenní|modráska bahenního]] (''Phengaris nausithous'') a [[Modrásek očkovaný|očkovaného]] (''Phengaris teleius''), kteří se zde udrželi, díky nedůsledné úpravě lučního porostu v příkopech historického zavlažovacího systému. Zoogeograficky je také velmi významný výskyt [[Vlahovka karpatská|vlahovky karpatské]] (''Moachoides viina'').<ref name=":2" /><ref name=":3" />
Babiččin pomník se sochami v nadživotní velikosti měl být původně umístěn uprostřed louky. Postavy měly budit dojem, že se navracejí ze zámku na Staré bělidlo; pozdvižené hlavy dětí pak měly jakoby vyhlížet první hvězdy. Tehdejší majitel louky však nesouhlasil, aby mu lidé nepošlapali trávu na louce, proto byla socha umístěna hned u cesty.▼
== Hospodaření ==
Původní skladba listnatých lesů byla narušena smrkovou výsadbou, proto dnešní zpráva volí jemný způsob hospodaření s cílenou podporou obnovy původních listnatých dřevin a postupným omezením smrků. Odumřelé dřevo je ponecháno na původním stanovišti pro zachování biodiverzity lesních porostů a pro ochranu [[Biotop|biotopu]] ([[Hmyz|hmyzu]]), stejně tak souše a solitérní stromy. Zejména listnaté stromy v loukách, jejichž stáří se pohybuje okolo 250 let. Při péči o louky je potřeba skloubit protichůdné požadavky. Provádí se částečné kosení luk, aby nedošlo k přerušení životního cyklu motýlů a porušení mravenišť. Na lukách je omezeno hnojení a byla provedena likvidace nechtěného porostu. Dále se zavádí pastva [[Ovce domácí|ovcí]], které zajišťují pestřejší [[Biodiverzita|biodiverzitu]], která se vyskytovala v minulosti.<ref name=":2" /><ref name=":3" />
== Turismus ==
Babiččino údolí je nejčastěji navštěvováno v letních obdobích. V NPP vede mnoho turistických tras, ale nejzajímavější památky spojuje naučná stezka, která již od roku 1981 vede [[Ratibořice|Ratibořicemi]] až na [[Rýzmburk (hrad)|Rýzmburk]], měří 7,5 km a má 25 informačních tabulí s literárními a přírodovědeckými zastaveními. Stezka je v provozu od května do října. Celkově je Babiččino údolí známé hlavně díky knize „[[Babička (kniha)|Babička]]” [[Božena Němcová|Boženy Němcové]]. Takže hlavním cílem turistů jsou místa zmíněna zejména v knize a významné přírodní biotopy vytvářejí pouze kulisu ke kulturním památkám. Využití zde naleznou i cyklisté, jejichž trasy převážně kopírují ty turistické. Také lze babiččiným údolím proplout na lodích, a to zejména v jarním období, díky nízkým stavům vod.<ref name=":1" />
=== '''Ratibořický zámek a zámecký park''' ===
Ratibořický zámek a jeho stálá expozice je situovaná do doby [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské a princezny Kuronské]]. Roku 1984-91 došlo k rozsáhlá generální opravě zámku. V zámecký park se rozkládá na ploše 5,58 ha. Hlavní dominantou zámku jsou severoamerické dřeviny např. [[jasan americký]] (''Fraxinus americana''), [[liliovník tulipánokvětý]] (''Liliodendron tulipipera''), [[nahovětvec dvoudomý]] (''Gymnocladus dioicus)'', [[borovice vejmutovka]] (''Pinus strobus)'', [[jedlovec kanadský]] (''Tsuga canadensis'') a [[sazaník květnatý]] (''Calycanthus floridus'') a díky těmto stromům je ratibořický park patří k nejvýznamnějším historickým zahradám ve východních Čechách.<ref name=":1" />
=== '''Staré bělidlo''' ===
Dostavěno bylo 17. července 1797 mlynářem Antoníne Ludrem. Vzhledem k tomu, že [[Božena Němcová]] zasadila děj [[Babička (kniha)|Babičky]] i do tohoto místa, byla v něm vytvořena expozice zařízena podle písemné předlohy, tak aby odpovídala příbytku rodiny Panklových. Ačkoliv žili ve starém bělidle, nedaleko starého zámeckého skleníky poblíž sadu, které bylo zbouráno už roku 1830.<ref name=":1" />
=== '''Rudrův mlýn''' ===
Z největší části tvořen mlýnicí, v přízemí byly pekárny a klenuté komory, V prvním patře byl byt mlynáře. Mletí bylo ukončeno roku 1914 a byl zaveden textilní provoz (úprava pláten), který fungoval až do roku 1949. Dnes funguje v mlýně expozice mlynářského řemesla a v přilehlém mandlu je zavedena expozice plátenické výroby s mechanickým zařízením.<ref name=":1" />
=== '''Babiččin pomník''' ===
▲Babiččin pomník se sochami v nadživotní velikosti měl být původně umístěn uprostřed louky. Postavy měly budit dojem, že se navracejí ze zámku na Staré bělidlo; pozdvižené hlavy dětí pak měly jakoby vyhlížet první hvězdy. Tehdejší majitel louky však nesouhlasil, aby mu lidé nepošlapali trávu na louce, proto byla socha umístěna hned u cesty. Autorem je akad. sochař [[Otto Gutfreund]] a autorem architektonického řešení [[Pavel Janák|prof. akad. arch. Pavel Janák]].<ref name=":1" />
=== '''Lovecký pavilon''' ===
Empírová stavba z roku 1800 stojí nedaleko zámku při lesní cestě, tzv, bažantnicí, která spojuje [[Česká Skalice|Českou Skalici]] s [[Ratibořice (zámek)|Ratibořicemi]]. Za povšimnutí stojí dominantní střed budovy se dvěma dórskými sloupy a okna se zelenými dřevěnými žaluziemi.<ref name=":1" />
=== '''Prameny Haničky''' ===
▲Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu [[Rýzmburk (hrad)|Rýzmburka]], se na levém břehu [[Úpa|Úpy]] nachází lokalita, nazývaná ''prameny Haničky''. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin – [[Fylit|fylitů]], [[Pískovec|pískovců]], [[Břidlice|břidlic]] a [[Slínovec|slínovců]] – vápenaté pojivo, které zde následně vytváří [[Pěnovec|pěnovcový masív]], jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto [[Pěnovec|pěnovce]] (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Škaloud|jméno=Jiří|titul=Vodováha, aneb o pěnovcových pramenech|url=http://www.putujici.cz/?p=p_236&sName=Vodovaha,-aneb-o-penovcovych-pramenech|vydavatel=|místo=|datum vydání=2011|datum přístupu=2016-06-10}}</ref>
== Odkazy ==
| |||