Železniční nehoda u Ufy: Porovnání verzí

| čas = 01:15

| trainsvlaky =

| mrtvých = 575

| mapprůběh =

'''Železniční nehoda v traťovém úseku Aša – Ulu-Těljak''' je nejtragičtější železniční nehodou v dějinách [[Rusko|Ruska]] a [[Sovětský svaz|SSSR]]. Došlo k ní v neděli [[4. červen|4. června]] (v sobotu 3. června moskevského času) roku [[1989]] v Iglinském okrese [[Baškirská autonomní sovětská socialistická republika|autonomní sovětské republiky]] [[Baškortostán]], 11 km od města [[Aša (město)|Aša]] v [[Čeljabinská oblast|Čeljabinské oblasti]] v traťovém úseku [[Aša (město)|Aša]] – Ulu-Telyak. V okamžiku míjení dvou dálkových rychlíků č. 211 „ [[Novosibirsk|Novosibirsk-]] Adler“ a č. 212 „ [[Adler]]-[[Novosibirsk]]“ došlo v důsledku poškození na blízkém [[Plynovod|plynovoduplynovod]]u Sibiř-Ural-Volga k silnému výbuchu lehkých uhlovodíků. Zahynulo 575 lidí<ref name="emerRB">{{Citace elektronické monografie

V potrubí plynovodu Západní Sibiř – Ural – Povolží (Jižní Balyk – Minibajevo), přepravujícím různé frakce [[Uhlovodíky|lehkých uhlovodíků]] (zkapalněný plyn), se vytvořila úzká, ale asi 1,7 m dlouhá netěsnost. V důsledku úniku hořlavé směsi a specifických meteorologických podmínek se začala v údolí ukládat výbušná směs. Ve vzdálenosti 900 metrů od plynovodu procházela [[Transsibiřská magistrála|Trans-sibiřská železnice]], traťový úsek Ulu-Těljak – Aša Kujbyševské dráhy, staničení 1710. km, 11 km od [[Železniční stanice|žst]]. Ašaa, na území Iglinského okresu autonomní republiky [[Baškortostán]].

Přibližně tři hodiny před nehodou přístroje ukázaly pokles tlaku v potrubí plynovodu. Namísto hledání úniku však obsluha pouze zvýšila objem plynu, aby obnovila tlak<ref name="Ufa">[http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,957976-3,00.html Трудные уроки Советского Союза]{{en}}</ref>. V důsledku těchto operací značné množství [[Propan|propanupropan]]u, [[Butan|butanubutan]]u a dalších hořlavých uhlovodíků, tryskalo téměř dvoumetrovou trhlinou v potrubí do okolního prostředí, takže v údolí začalo vznikat (neviditelné) „plynové jezero“.

Strojvedoucí projíždějících vlaků správně informovali vlakového dispečera, že v úseku je silná koncentrace plynu (zřejmě v důsledku citelného zápachu [[Benzín|benzínovébenzín]]ové frakce, protože zemní plyn je sám o sobě bez zápachu). I přes výzvy však nebyla přijata žádná opatření.

Nešťastnou shodou okolností se v okamžiku exploze úsekem pohybovaly oba vlaky současně a to v důsledku nepatrného zpoždění obou z nich. Naproti tomu rychlík 212 před místem nehody předjel nákladní vlak přepravující hořlaviny, který by už tak vážné následky nehody ještě zhoršil.

Právě strojvedoucí předjetého nákladního vlaku, který následně pokračoval v jízdě několik oddílů za rychlíkem jako první oznámil výpravčímu žst. Ulu-Těljak, že před jeho vlakem došlo k nespecifikovanému výbuchu (lokomotivními četa nákladního vlaku zaznamenala jen ohnivou kouli a tlakovou vlnu, která rozbila u lokomotivy okna). V tu dobu zastavil nákladní vlak asi 3–4 km od místa nehody. Výpravčí stanice Ulu-Těljak, Valentina Jurtajeva si ověřila, že s oběma rychlíky se nelze spojit, vyhlásila nehodový stav a uvědomila záchranné složky. V poměrně odlehlé části Sibiře nad nedělním ránem se v dosahu však nacházely pouze dvě sanitky záchranné služby, jimž zásah dále komplikovala nepřístupnost místa nehody. Lokomotiva nákladního vlaku jedoucího za rychlíkem 212 se po odpojení od zbytku soupravy stala jediným prostředkem pro přepravu zraněných z místa nehody, tedy alespoň těch, kteří byli schopni se dostat na stanoviště lokomotivy a to až do příjezdu záchranných složek schopných propracovat se náročným terénem k místu nehody. Dle výpovědi strojvedoucího vlaku 212 byl enormní zápach plynu cítit již 2,5 km do místa nehody.