Kamjaněcká věž: Porovnání verzí

Stavba věže probíhala v letech 1271—1288 na na kopci na levém břehu řeky [[Ljasnaja]], kde bylo kdysi opevněné město obklopené hradbami a dřevěnou [[Palisáda|palisádou]]. Věž je hlavní turistickou atrakcí a jedinou památkou vojenské architektury ze třináctého století v Bělorusku.

Věž z konce třináctého století byla původně obklopena palisádou. Do hradu bylo možné vstupit bránou, která byla kryta darnicami po mostě přes vodní příkop. Na nádvoří kolem věže bylo dřevěné panastvípanství s přístavbou, vybavenou kuchyní a pekárenou. Uvnitř dřevěného hradiště byl zbudován i druhý stabilní přístavek, místodržitelský dům a budova sýpky. Všechny z těchto staveb, s výjimkou věže, byly dřevěné.

Věž je postavena z červených cihel na kruhukruhovém půdorysu o průměru 13,5 m s tloušťkou stěny 2,5 m a s výškou 30 m. Věž je završena masivním [[Cimbuří|cimbuřím]]. Stěny veže mají otvory s několika vysokými a úzkými mezerami. Pozůstatky věže jsou obloženy žebrovou klenbou, na jejich místě byly dřevěné ochozy na obranu. Interiér věže byl rozdělen dřevěnými mosty na pět podlaží. Od třetího patra vedou uvnitř cihlové zdi věže schody. Věž je charakteristická románským slohem s prvky rané gotiky. Vež sloužilaSloužila jako hlavní hradní vež, nejvíce opevněnouopevněná část hradu.

Stavba veže probíhala v letech 1276—1288 stavitelem Alexejem na přání volyňského vévody Włodzimierza Wasilkowicze.

Hradiště s věží, původně patřící k [[Haličsko-volyňské knížectví|Haličsko-volyňského knížectví]], bylo kolem roku 1319 napadeno Litevci. V letech 1373, 1375 a 1379 se hradiště muselo bránit útokům německých rytířů, kterékteří zpustošilybrestskou zemi Brestskouzpustošily. V roce 1382 jej obsadily vojska mazovského vévody Janusza I staršího, který jej obdržel jako věno od jehosvé manželky Danuty Anny (dcery [[Kęstutis]]e), leč již o rok později jej zabral litevský kníže [[Vladislav II. Jagello]], který poté hradiště brzy předal Witoldu Kiejstutowiczovi. V roce 1390 obléhal Vladislav II. Jagello město Kamjeněc, napadl [[Vytautas]]e a zámek předal polskému rytířrytíři Zyndramovi z Maszkowic.

V roce 1500 na hraduštěhradiště neúspěšně zaútočila tatarská kavalérie Meñli I Giraye. Hradiště bylbylo částečně zničenzničeno během [[Polsko-ruská válka|polsko-moskevskéruské války]] v letech 1654—1667. Později bylo hradiště přestavěno, ještěexistovalo existovalještě v roce 1771 a jeho pozůstatky přežily do počátku devatenáctého století. Během restaurátorských prací v roce 1903 byl kolem veže vysypán val z kamení.