O původu druhů: Porovnání verzí

| původní název = On the Origin of Species

| obrázek = Origin of Species title page.jpg

| příjmení = Darwin

| jméno = Charles

 

== Shrnutí Darwinovy teorie ==

Darwinova teorie evoluce je založena na klíčových [[fakt]]ech a na [[závěr]]ech z nich vyvozených. Ty přírodovědec [[Ernst Mayr]] shrnul následovně:<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Mayr

| jazyk = anglicky

}}</ref>

[[Reformace]] inspirovala doslovný výklad [[Bible]], jehož představy stvoření byly v rozporu s objevy [[vědecká revoluce|perspektivní vědy]]. Ta totiž usilovala o vysvětlení souhlasná s [[mechanismus (filosofie)|mechanickou filosofií]] [[René Descartes|Reného Descarta]] a [[empirismus|empirismem]] [[Baconova metoda|Baconovy metody]]. Po vřavě [[Anglická občanská válka|Anglické občanské války]] chtěla [[Královská společnost]] ukázat, že věda neohrožuje náboženskou ani politickou stabilitu. [[John Ray]] rozvinul vlivnou [[přirozená teologie|přirozenou teologii]] racionálního řádu. Podle jeho [[systematika|systematiky]] jsou druhy neměnné a pevné, jejich adaptace a složitost byla vytvořena [[Bůh|Bohem]] a [[poddruh]]y vykazují malé rozdíly způsobené místními podmínkami. V Božím dobročinném sestavení masožravci působí rychlou smrt, utrpení způsobené [[Parazitismus|parazitismem]] byl však záhadný problém. I [[biologická klasifikace]] zavedená [[Carl Linné|Carlem Linné]] v roce [[1735]] zobrazovala druhy jako souladné s Božím plánem. Roku [[1766]] navrhl [[Georges Buffon]] možnost, že některé podobné druhy, jako třeba [[kůň|koně]] a [[osel|oslové]] nebo [[tygr|tygři]], [[lev|lvi]] a [[levhart]]i, mohou pocházet ze společného předchůdce. [[Ussherova chronologie]] z 50. let 17. století odhadovala vznik na rok 4004 př. n. l., ale od 80. let téhož století [[geolog]]ové předpokládali svět mnohem starší. [[Werneriáni]] uvažovali, že podloží jsou usazeniny vzniklé ústupem oceánu, avšak [[James Hutton]] předložil sebeudržující nekonečný cyklus, předpovídaje tak [[uniformitarianismus]].<ref>Bowler (2003), s. 27–36, 39–42, 57–62, 67, 70, 77–80.</ref>

 

=== Počátek Darwinovy teorie ===

V roce [[1825]] přišel Darwin na [[Univerzita v Edinburghu|Edinburskou univerzitu]] studovat medicínu.<ref>Brownová (2007), Začátky, s. 23.</ref> V druhém ročníku zanedbával studium medicíny a namísto toho se věnoval přírodopisu. Strávil čtyři měsíce asistováním při [[Rob Grant|Grantově]] výzkumu mořských [[bezobratlí|bezobratlých]] ze [[Severní moře|Severního moře]].<ref>Brownová (2007), Začátky, s. 25.</ref> Grant odhalil Darwinovo nadšení pro proměnu druhů, ale on sám to odmítl.<ref>Brownová (1995), s. 80–88.</ref> Studia na [[Univerzita v Cambridgi|Cambridgské univerzitě]] započal Darwin roku [[1827]]. Zde se učil přírodní teologii od botanika [[John Stevens Henslow|Johna Stevense Henslowa]] a četl [[William Paley|Williama Paleyho]], [[John Herschel|Johna Herschela]] a [[Alexander von Humboldt|Alexandra von Humboldta]]. Zapálený do vědy studoval i [[katastrofismus|katastrofistickou geologii]] s [[Adam Sedgwick|Adamem Sedgwickem]].<ref>Bowler (2003), s. 148–149.</ref><ref>Brownová (1995), s. 133–140.</ref>

| příjmení = Leakey

| jméno = Richard E

 

V kapitole IV Darwin líčí, jak „nekonečně složitý a těsně propojený je vzájemný vztah mezi organismy a vztah organismů k fyzickým podmínkám jejich života.“<ref>Leakey (1989), Přírodní výběr neboli přežití nejzdatnějšího, s. 70.</ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=95 80].</ref> Pro příklad líčí krajinu, kde změna podmínek vede k vyhynutí některých druhů, přistěhování nových a tam, kde nastaly vhodné změny, tomu, že se následníci některých druhů přizpůsobují novým podmínkám. Povšimnul si, že umělý výběr praktikovaný chovateli zvířat obvykle produkuje v povahách plemen značné odchylky, a předpokládá, že přírodní výběr může dokázat totéž.

:Když může člověk výběrem dosáhnout výrazného výsledku, proč by nemohl mít stejné účinky přírodní výběr? Člověk může působit jenom na vnější a viditelné znaky. Příroda – jestliže mi dovolíte zosobnit pochod přírodního chování nebo přežívání nejzdatnějšího – se nestará o vnějškovosti kromě případu, že jsou některému organismu užitečné. Příroda může působit na každý vnitřní orgán, na každý odstín změny v tělesné stavbě, na celý mechanismus života.<ref>Leakey (1989), Přírodní výběr neboli přežití nejzdatnějšího, s. 71.</ref><ref>Darwin (1859), s. [http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=text&itemID=F373&pageseq=127 112].</ref>

 

 

== Reakce ==

Kniha vyvolala mezinárodní zájem<ref name="wyhe48">{{Citace monografie

| příjmení = Van Wyhe

=== Vliv na vědeckou společnost ===

Vědečtí čtenáři již byli seznámeni s argumenty, že druhy se měnily skrze procesy, které podléhaly [[přírodní zákon|přírodním zákonům]], ale Lamarckovy myšlenky o přeměně a nejasný „zákon vývoje“ ve ''Stopách stvoření'' nenašly vědeckou podporu. Darwin prezentoval [[Přirozený výběr|přírodní výběr]] jako vědecky testovatelný mechanismus a současně přijímal, že další mechanismy jako [[dědičnost získaných vlastností]] jsou možné. Jeho strategie stanovila, že evoluce prostřednictvím přírodních zákonů je hodná vědecké studie, a do roku 1875 evoluci přijalo mnoho vědců, ovšem jen několik jich považovalo přirozený výběr za významný. Darwinova vědecká metoda byla taktéž zpochybněna. Její zastánci podporovali [[empirismus]] [[John Stuart Mill|Millova]] díla ''Systém logiky'', zatímco odpůrci se drželi idealistické školy [[William Whewell|Whewellovy]] ''Filosofie induktivních věd'', podle níž může výzkum začít s intuitivní skutečností, že druhy jsou pevně dané a vytvořené podle Božího plánu.<ref>Bowler (2003), s. 179–180, 197–198.</ref> Brzká podpora Darwinových myšlenek přišla ve formě objevů z pole přírodovědců studujících [[biogeografie|biogeografii]] a [[ekologie|ekologii]], včetně [[Joseph Dalton Hooker|Josepha Daltona Hookera]] roku 1860 a [[Asa Gray|Asy Graye]] roku 1862. [[Henry Walter Bates]] prezentoval v roce 1861 výzkum, který vysvětlil mimikry hmyzu použitím přirozeného výběru. [[Alfred Russel Wallace]] projednával důkazy z průzkumu [[Malajské souostroví|Malajského souostroví]], v rámci něhož vydal roku 1864 článek obsahující evoluční vysvětlení [[Wallaceova linie|Wallaceovy linie]].<ref>Bowler (2003), s. 183–184, 189.</ref>

Evoluce měla méně zřejmých aplikací v [[anatomie|anatomii]] a [[morfologie|morfologii]] a zpočátku měla také malý vliv na výzkum anatomisty [[Thomas Henry Huxley|Thomase Henryho Huxleyho]].<ref name="bowler184">Bowler (2003), s. 184–185.</ref> Navzdory tomu Huxley silně podporoval Darwina a jeho myšlenku evoluce. Přesto si však vyžádal experimenty, aby ukázal, zda přírodní výběr může formovat nové druhy, a ptal se, jestli je Darwinův [[gradualismus]] vhodný pro způsobení [[speciace]] bez velkých změn z generace na generaci. Huxley chtěl udělat vědu světskou, bez náboženských zásahů, a jeho článek vydaný v květnu 1860 ve [[Westminster Review]] podporoval [[naturalismus (filosofie)|vědecký naturalismus]] více než přírodní teologii.<ref>Brownová (2002), s. 105–106.</ref><ref>Huxley (1860).</ref> Chválil Darwina za „rozšíření vlády vědy nad oblastmi myšlení, do kterých až doposud pronikala jen stěží“ a razil termín „[[darwinismus]]“ jako součást snahy zesvětštit a zprofesionalizovat vědu.<ref>Bowler (2003), s. 184.</ref> Huxley získal autoritu a založil [[X Club]], který využil deník [[Nature]] k propagaci evoluce a naturalismu, utvářejíc tak mnoho pozdní viktoriánské vědy. Později německý morfolog [[Ernst Haeckel]] přesvědčil Huxleyho, že komparativní anatomie a [[paleontologie]] mohou být použity k rekonstrukci [[fylogenetika|evolučních rodokmenů]].<ref name="bowler184" /><ref>Larson (2004), s. 108.</ref>

 

 

==== Dopad mimo Velkou Británii ====

Evoluční myšlenky, ne však přírodní výběr, byly přijaty německými biology, zvyklými na myšlenky [[homologie (biologie)|homologie]] v [[morfologie|morfologii]] z [[Johann Wolfgang von Goethe|Goetheho]] ''[[Metamorfóza rostlin|Metamorfózy rostlin]]'' a z jejich dlouhé tradice komparativní anatomie. [[Heinrich Georg Bronn|Bronnovy]] úpravy v jeho německém překladu přidaly na obavách konzervativců, ale nadchly politické radikály. [[Ernst Haeckel]] byl mimořádně nadšený a dal si za cíl sjednotit Darwinovy myšlenky s těmi Lamarckovými a Goethovými, přičemž chtěl současně odrážet principy ''[[filosofie přírody]]''.<ref name="brownova140" /><ref name="bowler186">Bowler (2003), s. 186–187, 237, 241.</ref> K jejich ambicióznímu programu rekonstrukce dějin života na Zemi, podporovanému [[paleontologie|paleontologickými]] objevy, se připojil i [[Thomas Henry Huxley|Huxley]]. Haeckel rozsáhle využil [[embryologie|embryologii]] ve své [[rekapitulační teorie|rekapitulační teorii]], která vyjadřovala progresivní, téměř lineární model evoluce. Darwin, jenž sledoval také vývoj v zahraničí, si poznamenal, že [[Karl Ernst von Baer|Baerovy]] zákony embryologie podporují jeho myšlenku složitého větvení.<ref>Bowler (2003), s. 169–170, 190–192.</ref>

 

[[Asa Gray]] propagoval a hájil ''Původ druhů'' proti americkým přírodovědcům s idealistickým přístupem, zejména pak [[Louis Agassiz|Louisi Agassizovi]], který viděl každý druh jako odlišného a v mysli Stvořitele pevně daného jedince. Agassiz klasifikoval jako druhy i to, co jiní považovali spíše za odrůdy. [[Edward Drinker Cope]] a [[Alpheus Hyatt]] porovnávali tento pohled s evolucionismem ve formě [[neolamarckismus|neolamarckismu]], zahrnujícího rekapitulační teorii.<ref name="bowler186" />

 

 

==== Problémy přirozeného výběru ====