Česko: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 3 měsíci
→‎Literatura: Foto doleva
(→‎Cestovní ruch: Foto doleva)
Značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
(→‎Literatura: Foto doleva)
Značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
=== Literatura ===
{{Podrobně|Česká literatura|Seznam českých spisovatelů}}
[[Soubor:Clementinum library.jpg|náhled|left|[[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]: barokní sál [[Klementinum|Klementina]]]]
[[Soubor:Jaroslav Seifert 1981 foto Hana Hamplová.jpg|náhled|[[Jaroslav Seifert]], jediný český nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]]|190x190pixelů]]
[[Soubor:Milan Kundera.jpg|náhled|Český spisovatel a básník [[Milan Kundera]]]]
[[Soubor:Kafka1906 cropped.jpg|náhled|203x203pixelů|Česko-německo-židovský spisovatel [[Franz Kafka]]|alt=]]
[[Soubor:Clementinum library.jpg|náhled|[[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]: barokní sál [[Klementinum|Klementina]]]]
Literární dějiny počínají ústní tradicí, v níž vyniká pověst o [[Čech, Lech a Rus|praotci Čechovi]], [[Krok (vojvoda)|Krokovi]], [[Kněžna Libuše|Libuši]], [[Přemysl Oráč|Přemyslu Oráčovi]] a [[Dívčí válka (pověst)|dívčí válce]]. Počátky české psané literatury souvisí s činností [[Cyril a Metoděj|Konstantina Filozofa a jeho bratra Metoděje]] na Velké Moravě. Ti spolu se svými žáky (nejvýznamnějším z nich byl [[Kliment Ochridský]]) vytvořili, ve [[Staroslověnština|staroslověnštině]] a za pomoci písma [[hlaholice]], první české literární památky (''[[Proglas]]'', ''[[Život Metodějův]]'', ''[[Život Konstantinův]]''). Po vyhnání této skupiny z Moravy začala klíčovou roli sehrávat latina, vznikaly v ní legendy (''[[Kristiánova legenda]]''), kroniky (zejm. [[Kosmas|Kosmova]] ''[[Kosmova kronika česká|Kronika Čechů]]'') i jiné žánry (např. ''[[Vita Caroli]]'', vlastní životopis krále [[Karel IV.|Karla IV.]]). Prvními významnými česky psanými texty byly ''[[Alexandreida]]'' a ''[[Dalimilova kronika]]''. Prvními autory, kteří psali i česky, a kteří došli světového věhlasu, byli [[Jan Hus]], jeden ze zakladatelů evropské reformace, a [[Jan Amos Komenský]], nejvýznamnější představitel [[Humanismus a renesance v české literatuře|humanismu v české literatuře]]. Dalšími významnými autory reformace byli [[Jeroným Pražský]] a [[Petr Chelčický]]. Po porážce [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] v [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] roku 1620 nastalo složité období vytlačování a odumírání češtiny. Proti tomu se v barokní éře postavil [[Bohuslav Balbín]]. Ústup češtiny však zastavil až proces tzv. [[České národní obrození|národního obrození]], který začal na konci 18. století. Klíčovou postavou první etapy obrození byl lingvista [[Josef Dobrovský]]. V druhé etapě to byli [[Josef Jungmann]], který kladl důraz na jazykovou koncepci národa, a [[Pavel Jozef Šafárik|Pavel Jozef Šafařík]], představitel [[Panslovanismus|panslovanských]] tendencí. Tehdy se začala objevovat také již první svébytná literatura ([[Jan Kollár]], [[František Ladislav Čelakovský]]). Proces vyvrcholil ve třetí etapě, kdy [[František Palacký]] a [[Karel Havlíček Borovský]] dokončili koncept českého národa politicky a kdy vznikla i vrcholná díla literární, ať už básnická (Havlíček, [[Karel Hynek Mácha]], [[Karel Jaromír Erben]]), prozaická ([[Božena Němcová]]), či divadelní ([[Josef Kajetán Tyl]], [[Karel Sabina]]). Ve druhé polovině 19. století se literární život začal prudce rozvíjet, vznikaly skupiny s různým programem – [[májovci]] ([[Jan Neruda]], [[Vítězslav Hálek]], [[Jakub Arbes]], [[Karolina Světlá|Karolína Světlá]]), [[ruchovci]] ([[Svatopluk Čech]]), [[lumírovci]] ([[Jaroslav Vrchlický]], [[Julius Zeyer]]), [[Realismus (literatura)|realisté]] ([[Alois Jirásek]]), [[Manifest české moderny|česká moderna]] ([[Antonín Sova]], [[Otokar Březina]]) či tzv. [[anarchističtí buřiči]] ([[Viktor Dyk]], [[Petr Bezruč]]). Od konce 19. století začínala též vzkvétat [[Pražská německá literatura|německy psaná literatura]] (zejména v Praze), která se stala světovým fenoménem, především díky [[Franz Kafka|Franzi Kafkovi]] (''[[Proces (román)|Proces]]'', ''[[Zámek (román)|Zámek]]'', ''[[Amerika (román)|Amerika]]''), ale i jiným ([[Rainer Maria Rilke]], [[Gustav Meyrink]], [[Franz Werfel]], [[Max Brod]], [[Egon Erwín Kisch]], [[Karl Kraus]], [[Marie von Ebner-Eschenbachová]], [[Adalbert Stifter]], [[Otfried Preußler|Ottfried Preussler]], [[Leo Perutz]], [[Ernst Weiss]]). V první polovině 20. století si vydobyli světový význam i česky píšící tvůrci, především [[Jaroslav Hašek]] (zejm. ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Osudy dobrého vojáka Švejka]]'') a [[Karel Čapek]] (zejm. ''[[Válka s mloky]]''). Silná byla též levicová avantgarda, která se sdružila do spolku [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsil]], který se věnoval nejprve [[Proletářská poezie|proletářské poezii]], posléze vymyslel směr [[poetismus]], aby většina autorů nakonec přešla k [[Surrealismus|surrealismu]]. Členem Devětsilu byl i [[Jaroslav Seifert]], dosud jediný Čech oceněný [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovou cenou za literaturu]] (roku 1984). K dalším významným členům patřili [[Jiří Wolker]], [[Vítězslav Nezval]], [[Vladislav Vančura]], [[František Halas]] a [[Karel Teige]]. Mimo avantgardní kruhy stáli např. [[Ivan Olbracht]], [[Vladimír Holan]] či [[Ladislav Klíma]]. Ve druhé polovině 20. století se největšího ohlasu dostalo [[Milan Kundera|Milanu Kunderovi]] (zejm. ''[[Nesnesitelná lehkost bytí]]'', ''[[Žert (román)|Žert]]'') a [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]]. Literatura se tehdy z politických důvodů (zvláště po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětské okupaci roku 1968]]) rozdělila na exilovou, samizdatovou a oficiální. K významným exilovým autorům krom Kundery patřili [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]], [[Josef Škvorecký]] a [[Arnošt Lustig]]. Samizdatová literatura se štěpila na [[disent]] spjatý zejména s [[Charta 77|Chartou 77]] ([[Václav Havel]], [[Ivan Klíma]], [[Ludvík Vaculík]]) a tzv. [[underground]] ([[Egon Bondy]], [[Ivan Martin Jirous]]). Z oficiálních prozaiků dosáhl největšího mezinárodního věhlasu spolu s Hrabalem [[Ladislav Fuks]]. Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci z roku 1989]] toto rozdělení literárního života padlo. Z nových autorů se po roce 1989 nejvíce prosadili [[Michal Viewegh]], [[Patrik Ouředník]] a [[Jáchym Topol]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Evropa čte nejen Viewegha, nejpřekládanější je Ivan Klíma
 
<br />
 
=== Divadlo ===
{{Podrobně|České divadlo}}
2 023

editací