Wikipedie

Grafologie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m lf, ref, typografie
pryč pseudovědecká tvrzená
Řádek 29:
| jméno3 = Dwight D.
| příjmení3 = Frink
}}</ref>a grafologie je proto dnes obecně pokládána za [[Pseudověda|pseudovědu]],. Většina existujících důkazů pro validitu má navíc přestožecharakter existujíanket relevantníči důkazydomněnek, ježkteré potvrzujínesplňují objektivnostběžné anároky funkčnostna samotnévědecký grafologiedůkaz.<ref name=":0" /><ref name=":1" />
 
Vývoj grafologie lze rozdělit na dva hlavní směry: empirickou školu, která se snaží analyzovat jednotlivé znaky písma a vyvozovat z nich přímé závěry, a holistickou, v krajnosti esoterickou školu, při níž je posuzován celkový dojem z písma a která není exaktně vědecká, ale využívá spíše psychologických technik nebo souvislostí se znalostmi z oborů psychologie nebo fyziologie. Ke grafologii se dnes hlásí také lidé, kteří ji praktikují zcela nevědeckými metodami. Někteří jiní autoři<ref name="bakova" /> tyto směry označují jako fragmentární vs. holistický. Grafologie fragmentární (znaková) se zaměřuje na přesně vymezené znaky, ze který je vyvozován charakter pisatele. Druhý typ je nazýván jako tzv. grafologie celostní, a má zachycovat daný rukopis jako celek; vychází též z psychologie výrazu<ref name="bakova">{{Citace monografie▼
Ve 21. století rozlišujeme dva základní typy grafologie, a to tzv. grafologii fragmentární (znakovou), z níž na základě přesně vymezeného znaku vyvozujeme charakter pisatele. Tento typ grafologie je však v dnešní době již překonaný a validita této metody je nízká, neboť tento typ nebere v potaz tzv. komplexní dojmové znaky, založených mimo jiné na přístupech mnoha uznávaných psychologů. Ve společnosti je však tento druh velmi populární, a tak se s ním můžeme setkat např. v neodborné grafologické literatuře či internetových článcích. Druhý typ je nazýván jako tzv. grafologie celostní, validita této metody je velmi vysoká, neboť zachycuje daný rukopis jako celek a vychází též z psychologie výrazu. (Rozdíl mezi grafologií fragmentární a celostní popisuje H. Baková v Psychologii písma na str. 15.)
| příjmení1 = Baková
 
| jméno1 = Helena
▲Vývoj grafologie lze rozdělit na dva hlavní směry: empirickou školu, která se snaží analyzovat jednotlivé znaky písma a vyvozovat z nich přímé závěry, a holistickou, v krajnosti esoterickou školu, při níž je posuzován celkový dojem z písma a která není exaktně vědecká, ale využívá spíše psychologických technik nebo souvislostí se znalostmi z oborů psychologie nebo fyziologie. Ke grafologii se dnes hlásí také lidé, kteří ji praktikují zcela nevědeckými metodami.
| titul = Psychologie písma : humanistický přístup v poznávání osobnosti z rukopisu
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2015
| strany = 15
| isbn = 978-80-247-5154-2
}}</ref>. Ani jeden z těchto přístupů však neprokázal svou validitu prostřednictvím běžných vědeckých postupů.
 
Grafologii je třeba odlišovat od jiné disciplíny, která se také zabývá ručním písmem, a to [[písmoznalectví]] (grafognózie). Mezi těmito dvěma obory je významný rozdíl: Písmoznalectví je znaleckým oborem soudního znalectví a zabývá se identifikací pisatele ručně psaného textu, zatímco grafologie se zajímá o povahu pisatele a vzhledem ke své pseudovědecké podstatě znaleckým oborem v soudnictví není. Posudky týkající se určení autorství podpisu ručně nebo psaného textu jsou oprávněni vypracovávat pouze písmoznalci, nikoli grafologové.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/215452801240017, 4.5.2015, navštíveno 20.5.2015.</ref> Pojem ''grafologie'' se však někdy v širším smyslu používá i pro některé další disciplíny zabývající se písemným projevem člověka, užití ve významu písmoznalectví by bylo ovšem nesprávné.<ref name="heřt1" />
Řádek 80 ⟶ 87:
}}</ref>
<references group=" https://www.idnes.cz/ekonomika/test-a-spotrebitel/dobri-grafologove-dokazou-z-pisma-vycist-povahu-cloveka.A_990202_141848_test_jup" responsive="" />
 
 
 
[[Reliabilita|Spolehlivost]] grafologických prací prověřovali psychologové [[Efrat Neter]] a [[Gershon Ben-Shakar]] z [[Hebrejská univerzita v Jeruzalémě|Hebrejské univerzity]] v [[Jeruzalém]]ě. Analyzovali 17 grafologických studií, v nichž bylo obsaženo přes 1200 textů, které zkoumalo 63 grafologů a 51 laiků. Podle výsledků [[metaanalýza|metaanalytické]] studie z roku [[1989]] dosahovali grafologové nejpřesvědčivějších výsledků ve chvíli, kdy ve zkoumaném textu měli k dispozici životopisné údaje o pisatelích, v ostatních případech (například u opisovaných textů) byla úspěšnost rozboru podle písma mizivá.<ref>[http://www.newscientist.com/article/mg12617116.100-ariadne-.html Ariadne], New Scientist, č. 1711, 7. 4. 1990</ref><ref>Efrat Neter, Gershon Ben-Shakar: ''The predictive validity of graphological inferences: a meta-analytic approach'', Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, ''Personality and Individual Differences'' 1989, č. 10, 737–745.</ref> Statistik [[Geoffrey Dean]] z [[Perth]]u v Austrálii v roce 1992 metaanalyzoval více než 200 grafologických studií a došel k podobným závěrům jako Neter<ref>Geoffrey A. Dean: ''The Bottom Line: Effect Size'', časopis Beyerstein & Beyerstein, 1992, str. 269–341</ref> a jiní badatelé.<ref>Barry L. Beyerstein: ''The Write Stuff: Evaluation of Graphology - The Study of handwriting Analysis'', Buffalo, USA-New York, Prometheus Books, 1992, 1. vydání, ISBN 0-87975-613-6 (pbk), ISBN 0-87975-612-8</ref>
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Grafologie“