Rostliny: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: standardizace parametru infoboxu
m lf, ref fix
Řádek 40:
***** [[vyšší dvouděložné]] (''Rosopsida'')
}}
'''Rostliny''' (''Plantae'', též nově ''Archaeplastida'' či ''Primoplantae'') je [[říše (biologie)|říše]] [[Eukaryota|eukaryotických]] a převážně [[fotosyntéza|fotosyntetických]] organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně [[semenné rostliny|semenných rostlin]], [[Mechorosty|mechorostů]] a [[kapraďorostKapraďorosty|kapraďorostů]]ů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 [[Mechorosty|mechorostů]] a zbytek tvoří zejména [[kapraďorosty]] a [[zelené řasy]].
 
Typickým znakem rostlin jsou [[plastid]]y s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a [[prokaryota|prokaryotní]] [[Sinice|cyanobakterie]] (sinice). [[Mitochondrie]] mívají ploché kristy, [[centriola|centrioly]] většinou chybějí. Je vyvinutá [[buněčná stěna]], která obsahuje [[Celulóza|celulózu]], zásobní látkou jsou různé formy [[škrob]]u. Většina rostlin získává energii procesem zvaným [[fotosyntéza]], při němž se energie ze [[sluneční záření|slunečního záření]] používá k výrobě [[organická látka|organických látek]] s vysokým obsahem [[energie]]. Při něm rostliny pohlcují [[oxid uhličitý]] a produkují [[kyslík]].
 
Podle používaných [[fotosyntetickéFotosyntetický barvivopigment|fotosyntetických barviv]] se rostliny dělí na dvě skupiny: [[Glaukofyty]] a [[ruduchy]] mají [[chlorofyl]] a [[fykobilinfykobiliny]]y stejně jako [[sinice]], [[zelené rostliny|zeleným řasám a rostlinám]] fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je [[endosymbióza]] se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale [[Cyanela|cyanely]], které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou [[peptidoglykan]]ovou buněčnou stěnu.
 
Ačkoli se [[řasy]] objevily na souši před více než miliardou let (ale už i komplexnější [[eukaryota]]),<ref>https://www.nature.com/articles/nature09943 - Earth’s earliest non-marine eukaryotes</ref> rostliny osídlily zem přibližně před půl miliardou let.<ref>https://phys.org/news/2018-02-colonized-earth-million-years-earlier.html - Plants colonized the Earth 100 million years earlier than previously thought</ref>
Řádek 50:
== Historie výzkumu ==
{{podrobně|botanika}}
Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé [[Léčivá rostlina|léčivé byliny]]. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety.<ref>[http://www.ias.ac.in/currsci/jul102004/54.pdf "Origin of agriculture and domestication of plants and animals linked to early Holocene climate amelioration", Anil K. Gupta*, Current Science, Vol. 87, No. 1, 10 July 2004]</ref> Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických [[védy|védách]],<ref>http://www.infinityfoundation.com/mandala/t_es/t_es_tiwar_botany_frameset.htm</ref> rostlinami se zabývá i antické dílo ''[[Historia plantarum]]'' ze 4. století př.n. l., jehož autor [[Theofrastos]] je někdy považován za otce botaniky.<ref>http://science.jrank.org/pages/996/Botany.html</ref> Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například [[Al-Dinawari]] či [[Abu al-Abbas al-Nabati|Al-Nabati]]. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. [[Robert Hooke]] objevil [[rostlinná buňka|rostlinné buňky]] v [[korek|korku]], o sto let později [[Carl Linné|Carl von Linné]] rozdělil rostliny ve svém ''[[Systema naturae]]'' na 25 [[třída (biologie)|tříd]].
 
== Stavba ==
=== Stavba buněk ===
{{podrobně|rostlinná buňka}}
[[Buňka|Buňky]] se řadí mezi poměrně typické [[eukaryotická buňka|eukaryotické buňky]], ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností [[plastid]]ů, centrální [[vakuola|vakuoly]], celulózové [[buněčná stěna|buněčné stěny]], obvykle i mezibuněčných spojů - [[plazmodezmataPlazmodezma|plazmodezmat]]. Velikost sahá od 1 [[mikrometr|μm]] u zelené řasy ''[[Ostreococcus]]''<ref>{{Citace periodika| pmid = 17460045| issn = 0027-8424| ročník = 104| číslo = 18| strany = 7705-10| příjmení = Palenik| jméno = Brian| spoluautoři = Jane Grimwood, Andrea Aerts, Pierre Rouzé, Asaf Salamov, Nicholas Putnam, Chris Dupont, Richard Jorgensen, Evelyne Derelle, Stephane Rombauts, Kemin Zhou, Robert Otillar, Sabeeha S Merchant, Sheila Podell, Terry Gaasterland, Carolyn Napoli, Karla Gendler, Andrea Manuell, Vera Tai, Olivier Vallon, Gwenael Piganeau, Séverine Jancek, Marc Heijde, Kamel Jabbari, Chris Bowler, Martin Lohr, Steven Robbens, Gregory Werner, Inna Dubchak, Gregory J Pazour, Qinghu Ren, Ian Paulsen, Chuck Delwiche, Jeremy Schmutz, Daniel Rokhsar, Yves Van de Peer, Hervé Moreau, Igor V Grigoriev| titul = The tiny eukaryote Ostreococcus provides genomic insights into the paradox of plankton speciation | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America| rok = 2007| url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=17460045 |jazyk=anglicky}}</ref> až po více než metr u zelených řas ''[[Lazucha|Caulerpa]]''.<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.brookscole.com/biology_d/templates/student_resources/0030270448_tobin/webbit/ch04-01.html | titul = Caulerpa, The World's Largest Single-celled Organism? | příjmení= Jensen|jméno= Mari N |jazyk=anglicky}}</ref> U [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] pak z buněk podobného tvaru a funkce vznikají [[Rostlinné pletivo|rostlinná pletiva]] a různé [[vegetativní]] a [[generativní]] [[orgán]]y.
 
=== Stavba těla ===
{{podrobně|anatomie rostlin}}
Některé rostliny (zpravidla vodní [[zelené řasy|řasy]]) jsou [[jednobuněčnostJednobuněčný organismus|jednobuněčné]], u většiny rostlinných skupin se však vyvinula [[mnohobuněčnost]].
 
Jednobuněčné a necévnaté mnohobuněčné rostliny jsou označovány jako stélkaté. Jejich tělo se nazývá [[stélka]]. Ta je buď nečleněná, nebo pouze částečně diferencovaná. Morfologicky a funkčně rozlišené části stélky však nelze považovat za orgány (např. [[fyloid]]y a [[rhizoid]]y u [[Mechorosty|mechorostů]]).
 
Tělo tzv. [[cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]] se nazývá [[kormus]]. To je členěné na specializované rostlinné orgány, které jsou tvořeny soubory [[pletiva|pletiv]]. Podle funkce se dělí do dvou základních skupin: na orgány [[vegetativní orgány|vegetativní]] - orgány, které zabezpečují život jedince - např. [[stonek]], [[list]], [[kořen]] a [[generativní orgány|generativní]], které produkují pohlavní buňky - např. [[květ]], [[semeno]] a [[plod (botanika)|plod]].
 
== Metabolismus ==
Řádek 71:
Rostliny jsou, až na výjimky, tzv. [[fotoautotrofie|fotoautotrofní]]. Toto slovo je složené z termínů [[fototrofie]], které značí, že rostliny jako zdroj energie používají [[sluneční záření]], a [[autotrofie]], což znamená, že i vytváří vlastní [[organická látka|organické látky]] z látek anorganických. Středem zájmu je u rostlin [[fotosyntéza]], základní [[anabolismus|skladný]] proces, díky němuž se do rostlinných těl zabudovává [[uhlík]] v podobě organických sloučenin, a to za pomoci energie ze slunečního záření. Rostliny nejsou jediné organizmy, které fotosyntetizují – tento nápad „přebraly“ od [[sinice|sinic]] a od rostlin ho zase přebraly některé [[řasy]].
 
Fotosyntéza u rostlin probíhá v tzv. [[chloroplast]]ech; umožňují ji zejména zelená barviva, [[chlorofyl]]y, a na ně navazující [[fotosystém]]y. V nich dochází ke světelné fázi fotosyntézy, následující (temnostní) fáze však již světlo nevyžaduje; jejím principem je [[Calvinův cyklus]] nebo případně [[Hatchův–Slackův cyklus|Hatch-Slackův cyklus]] u určitých skupin rostlin.
 
=== Výživa ===
Rostliny přijímají ze svého okolí obvykle především vodu, [[oxid uhličitý]] a [[organická látka|organické látky]] (někdy i atmosférický [[dusík]], viz [[biologická fixace dusíku]]). Jako u ostatních organizmů, asi 90% celkové hmotnosti sušiny rostlinných těl představují atomy [[uhlík]]u a [[kyslík]]u. Následuje [[vodík]], [[dusík]], [[draslík]] a [[vápník]], u dalších prvků se již obsah pohybuje v řádech desetin procenta a méně. Mezi individuálními rostlinami však existují poměrně značné rozdíly; např. [[halofytHalofilní rostliny|slanomilné rostliny]] hromadí [[sodík]], [[hořčík]] a [[chlor]], aby kompenzovaly vysoký obsah solí v půdě.<ref name="vyziva">{{citace elektronické monografie| url=http://kfar.prf.jcu.cz/download/lectures/KFR220/KFR220_S10.pdf| titul=FYZIOLOGIE ROSTLIN 10. MINERÁLNÍ A ORGANICKÁ| autor=Šetlík, Seidlová, Šantrůček | kapitola=VÝŽIVA ROSTLIN ; 10. MINERÁLNÍ A ORGANICKÁ VÝŽIVA ROSTLIN}}</ref>
 
Příjem minerální látek z okolí (u vyšších rostlin téměř výhradně z půdy) je následován [[asimilace (biologie)|asimilací]], tedy zabudováním jednotlivých látek do organických sloučenin. Dusík je například z [[Dusičnany|dusičnanů]] zabudován do [[aminokyselina|aminokyselin]] či jejich [[amid]]ů. [[Sírany]] se zase v rostlinách redukují a váží se do sirných aminokyselin ([[cystein]], [[methionin]]).<ref name="vyziva" />
Řádek 87:
Již [[Carl Linné|Linné]] rozlišoval říši rostliny (tehdy '''''Vegetabilia''''').<ref>Taxonomicon - Vegatabilia http://taxonomicon.taxonomy.nl/TaxonTree.aspx?id=1005402</ref> Nejjednodušší dělení rostlin rozeznává [[nižší rostliny]] (''Thallobionta''), jejichž tělem je [[stélka]] (thallus), a [[vyšší rostliny]] (''Cormobionta''), jejichž tělo se skládá z orgánů (vyjma primitivních skupin, jako jsou [[mechorosty]]). V současnosti se tyto pojmy již používají velmi zřídka. Termín "nižší rostliny" totiž zahrnoval druhy, které nejsou vzájemně příliš příbuzné.
 
Dnes se v systematice hledí převážně na [[fylogeneze|fylogenetickou]] příbuznost. Existují však různá pojetí rostlin a někdy se všechny nižší rostliny řadí k říši [[Protisté|Protista]]. Tato říše však rovněž není přirozená ([[monofyletický taxonMonofyletismus|monofyletická]]), a proto byli protisté rozděleni na velké množství říší<ref name="campbell">Campbell, N.A. et Reece, J.B. (2006): Biologie, nakl. Computer press</ref>. Rostliny v užším slova smyslu tak představují buď jen tzv. [[vyšší rostliny]]<ref name= campbell />, nebo vyšší rostliny společně s [[ChlorophytaZelené řasy|zelenými řasami]] (''Chlorophyta'' v širším slova smyslu), [[ruduchy|ruduchami]] (''Rhodophyta'') a skupinou ''[[Glaukofyty|Glaucophyta]]''.<ref>http{{Citace elektronického periodika
| titul = BioLib: Biological library
| url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14871/
| periodikum = www.biolib.cz
| datum přístupu = 2019-10-29
| jméno = Ondrej Zicha;
| příjmení = ondrej.zicha(at)gmail.com
}}</ref>. V druhém případě se ''Rhodophyta'' a ''Glaucophyta'' zařazují do skupiny ''[[Biliphyta|Biliphytae]]'', zatímco všechny ostatní jsou považovány za [[zelené rostliny]] (''Viridiplantae'').
 
=== Vyšší rostliny ===
{{Viz též|vyšší rostliny}}
 
K [[podříše|podříši]] [[vyšší rostliny]] se řadí několik rostlinných [[oddělení (biologie)|oddělení]], považovaných za [[monofyletický taxonMonofyletismus|přirozené]] taxony. Počet oddělení je v různých publikacích různý, ale přibližný počet je 13-14{{zdroj?}}. Do současné doby však přežilo jen asi 11 oddělení. Jsou to: [[játrovky]] (''Hepatophyta''), [[hlevíky]] (''Anthocerophyta''), [[mechy]] (''Bryophyta'' v užším smyslu), [[plavuně]] (''Lycopodiophyta''), [[přesličky]] (''Equisetophyta''), [[kapradiny]] (''Polypodiophyta''), [[Cykasy|cykasorosty]] (''Cycadophyta''), [[Jinanotvaré|jinany]] (''Ginkgophyta''), [[jehličnany]] (''Pinophyta''), [[Liánovcotvaré|liánovce]] (''Gnetophyta'') a [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'').
 
=== Vývojový strom ===
Řádek 162 ⟶ 169:
Velká rozmanitost rostlin poněkud znesnadňuje jakékoliv zobecnění, což platí i v [[genetika|genetice]] a [[genomika|genomice]]. Množství DNA obsažené v buňce se obvykle udává jako [[ploidie|počet C]], kde C je množství přítomné v [[pohlavní buňka|pohlavních buňkách]] rostlin. Pohybuje se v širokém rozmezí: např. [[huseníček rolní]] (''Arabidopsis thaliana'') má pouhých 125 Mbp (milionů párů [[nukleová báze|bází]]), zatímco [[řebčík]] ''[[Fritillaria assyriaca]]'' má asi tisíckrát více. Velikost genomu sice příliš nevypovídá o množství genů, přesto je to zajímavé číslo, neboť se zdá, že nad určité množství DNA v jádře jsou již všechny rostliny [[trvalka|trvalky]]. Existují i další korelace, ale jako druhý příklad může být uvedena skutečnost, že rostliny s větším obsahem DNA jsou odolnější [[radioaktivita|radioaktivnímu záření]].<ref name="genomics">{{citace monografie| titul=Plant Genomics and Proteomics| příjmení=Cullis| jméno=Christopher A.| vydavatel=Wiley-Liss| rok=2004| místo=New Jersey| isbn=0-471-37314-1}}</ref>
 
Počet [[chromozom]]ů se rovněž pohybuje v širokém pásmu hodnot. [[Rozchodník (rod Sedum)|Rozchodník]] ''[[Sedum suaveolens]]'' má v [[diploid]]ní (2n) buňce 640 chromozomů, rostlina ''[[Machaeranthera gracilis]]'' má pouhé 4. Vysoké počty jsou známy i od [[kapradiny|kapradin]]. Rostliny mívají jedinou [[centromera|centromeru]], některé však jich mají více a tím pádem je na jednom chromozomu i více [[kinetochor]]ů, na něž se upíná [[Dělicí vřeténko|dělící vřeténko]]. Dalším typickým znakem je [[polyploidie]], tzn. obsah více než dvou identických kopií genomu v každé tělní buňce. Znamená to, že rostliny někdy v evoluční historii zkopírují veškerý svůj genom a DNA je nyní přítomna v několikanásobně vyšším množství. Známí jsou například tetraploidi (4n), kteří mají dvakrát více DNA ve svých buňkách, než jejich diploidní předci.<ref name="genomics" />
 
Počet genů se obvykle u rostlin příliš neodvíjí od toho, kolik mají v buňkách DNA. Modelová rostlina huseníček rolní jich má asi 25&nbsp;000, tedy srovnatelně s člověkem, a počty genů u ostatních rostlin zřejmě nebudou nijak radikálně odlišné. Mnoho genů má tato rostlina v několika kopiích (z nichž každá je již během času přizpůsobená ke své vlastní funkci) a tyto kopie vytvářejí množství [[genová rodina|genových rodin]].<ref name="genomics" />
Řádek 172 ⟶ 179:
=== Význam rostlin v přírodě ===
 
Rostliny stojí na počátku [[potravní řetězec|potravního řetězce]] a produkují díky [[fotosyntéza|fotosyntéze]] [[organickáOrganická hmotalátka|organickou hmotu]] a [[kyslík]], a tím umožňují život dalších živých [[organismus|organismů]]. Jejich kořeny zadržují vodu a zpevňují [[Půda|půdu]], čímž brání [[eroze|erozi]].
 
Nenahraditelný význam pro biosféru mají díky unikatní schopnosti zadržovat a řízeně uvolňovat vodu. Ničení rostlinných porostů má prokazatelně následek v lokálním snížení vzdušné vlhkosti a množství srážek.
Řádek 182 ⟶ 189:
Prakticky veškerá lidská strava je založena na přírodních plodinách, ať už přímo nebo nepřímo. Nejvíce výživné jsou obiloviny, zvláště kukuřice, obilí, pšenice, rýže nebo další důležité plodiny jako brambory, luštěniny a olejniny. Dále sem patří [[ovoce]], [[zelenina]], ořechy, byliny a koření. Z rostlin se vyrábí i nápoje, např. káva, čaj, pivo, víno a alkohol. Cukr se získává hlavně z cukrové třtiny a cukrové řepy. Olej a margarín pochází ze sóji, oliv, slunečnic a z palmy olejné.
 
V [[průmysl]]u se hojně využívají stromy. [[Dřevo]] z nich používáme při stavbě budov, k výrobě papíru, [[nábytek|nábytku]], hudebních nástrojů nebo sportovního nářadí. Látka je nejčastěji vyráběna z [[bavlna|bavlny]], [[len|lnu]] a ze syntetických vláken nebo vláken pocházejících z přírodního [[hedvábí]]. Uhlí a ropa jsou [[Fosilní palivo|fosilní paliva]], která také pocházejí z rostlin. Některé rostliny slouží též k [[farmakologie|výrobě léčiv]], [[pesticidPesticidy|pesticidů]]ů, [[Psychoaktivní droga|drog]] nebo [[jed]]ů, ale i při výrobě dalších předmětů denní potřeby. Rostliny lze také použít pro výrobu tepelné či [[elektrická energie|elektrické energie]] jejich spalováním (kupř. [[dřevo|dřevní odpady]], [[sláma]] apod.) popř. pro výrobu [[biolihBioethanol|biolihu]]u, který pak slouží coby palivo ve [[spalovací motor|spalovacích motorech]]. Kromě základních složek lidské i zvířecí stravy rostliny také snižují [[Prach|prašnost]] a [[Hluk|hlučnost]], a to zejména v městském prostředí, pomáhají také zlepšovat [[mikroklima]] (nejen ve městech) a působí i esteticky - kupř. [[Pokojová rostlina|pokojové rostliny]], ozdobné zahrady, [[zámecký park|zámecké parky]], [[Alej|stromořadí]] podél cest apod.
 
== Odkazy ==