Cykas japonský: Porovnání verzí

{{Taxobox

| jméno = Cykas japonský

}}

'''Cykas japonský''' (''Cycas revoluta'' Thunb., 1782), je rostlina pocházející z&nbsp;jižního [[Japonsko|Japonska]]. Je nejznámějším druhem mezi třemi stovkami známých druhů [[cykasy|cykasů]]. Ty patří k&nbsp;nejstarším rostlinám na světě a na zemi se objevily poprvé v&nbsp;době [[perm]]u před 250 miliony let. Pro řadu prehistorických prvků bývají označovány jako [[živoucí fosílie]].<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Lewington

}}</ref> Cykas japonský je vzácnou rostlinou, chráněnou před mezinárodním obchodem zařazením na seznam [[Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin|CITES]] II.

 

 

Rostliny, pěstované botanickými zahradami a sběrateli, se při dobré péči dožívají značného věku. Cykasy japonské jsou přitom velmi dlouho žijící [[strom]]y, přičemž některé propočty ukazují na možnost 2000 let života. Délka života starých cykasů v&nbsp;japonských zahradách se odhaduje na více než 1100 let.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Určování věku cykasů je však složité, protože tyto stromy nemají [[letokruh]]y. Dvoutisícileté odhady spočívají především na propočtech z&nbsp;počtu jizev po listech a znalostech průměrné rychlosti růstu.<ref>Chamberlain, Charles Joseph. 1919. The living cycads. Chicago: The University of Chicago press.</ref>

 

 

== Botanická charakteristika ==

S&nbsp;[[kmen (botanika)|kmenem]] dosahujícím u&nbsp;největších rostlin 5&nbsp;m výšky.<ref>Jones, David L. 2002. Cycads of the World. Smithsonian Institution Press. ISBN 1-56098-220-9, str.198</ref> se řadí mezi středně velké cykasy. U&nbsp;mladších rostlin má podobu typické hnědé koule, ze které raší koruna „palmových“ listů, tak tvrdých, že si je nezkušené oko může splést s&nbsp;[[plast]]em. Kmen se může u&nbsp;starších rostlin větvit.

 

 

== Pěstování ==

 

Absolutní podmínkou pro pěstování cykasů je prodyšná [[půda]], kterou voda proteče, zůstane vlhká, ale nikoliv zbytečně dlouho mokrá. Škodí jim přílišné vlho a zcela zásadně nesnášejí mokro a chlad současně. Hlavní příčinou jejich úmrtí je proto [[Hnití|uhnití]] kořene ve vlhkém prostředí, které ne vždy lze zpočátku poznat na samotné rostlině. Hlínu je tedy třeba namíchat s&nbsp;kaménky či jiným hrubým materiálem jako je [[pemza]] či [[perlit]]. Případně lze nouzově využít prodyšné směsi pro palmy nebo pro kaktusy. Naopak občasné úplné vyschnutí půdy po běžné dovolené rostlinám zásadně neuškodí, pokud se nejedná o úplně mladé [[exemplář]]e. Rostliny dobře snášejí zanedbávání a nezalévání. Uškodit jim může přílišná péče spojená s&nbsp;přeléváním, přílišným hnojením a příliš výživnou hutnou půdou.

 

Tyto rostliny [[Růst|rostou]] velmi pomalu. Nejrychlejším růstem pozorovaným ve vynikajících podmínkách komerčního pěstování v&nbsp;jižním Texasu byl přírůstek kmene 3&nbsp;cm za rok a tři vrhy listů ve stejném období.<ref>Lynn McKamey: Cycas Revoluta - Care and Culture http://www.rhapisgardens.com/sagos/</ref> V&nbsp;domácích podmínkách se občas může dosáhnout dvou vrhů listů za rok a pomalejšího růstu. Zájemcům o&nbsp;větší rostliny je tedy doporučováno přímé zakoupení staršího cykasu. I&nbsp;z&nbsp;tohoto důvodu jsou v&nbsp;Japonsku z&nbsp;cykasů vytvářeny oblíbené [[bonsaj]]e, sbírány jsou i&nbsp;vzácné odrůdy se zlatými novými listy případně odrůdy s&nbsp;tvarově odlišnými [[šiška]]mi.

 

Rostliny jsou především v&nbsp;Holandsku prodávány i&nbsp;bez listů a většiny kořenů, pouze jako „špalek“ –&nbsp;čistý kmen. Pro jejich zakořenění je potřeba držet rostlinu v&nbsp;teple.

 

== Rozmnožování ==

[[Cykasy]] jsou [[Rostlina dvoudomá|dvoudomé]] rostliny, které se rozmnožují [[Semeno|semeny]], případně i&nbsp;oddělením kmenových [[Výhonek|výhonků]]. Samčí rostlina kvete [[šiška]]mi, samičí rostlina falešnými šiškami tvořenými zpeřenými listy držícími semena –&nbsp;tzv. [[megasporofyl]]y. Opylování je v&nbsp;přírodě vázáno na specifický druh hmyzu<!--jaký druh hmyzu konkrétně?-->, v&nbsp;zajetí je možné [[umělé opylování]].