Křesťanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 39:
Člověk se však narušil svůj vztah s Bohem tím, že se od něj odklonil, poprvé takzvaným [[Prvotní hřích|prvotním hříchem]], čímž propadl smrti a způsobil předávání dědičného sklonu k [[Hřích|hříchu]] dalším pokolením. Přesto Bůh nepřestal o člověka pečovat, uzavíral s ním smlouvy ([[Noe]], [[Abrahám]], [[Mojžíš]], [[David (biblická postava)|David]]) a sliboval, že jednou pošle lidstvu vykupitele, který jej z tohoto otroctví hříchu a smrti vyvede. Tímto vykupitelem je Ježíš, v němž se Bůh sám stal člověkem ([[vtělení]]). Ježíš kvůli záchraně člověka zemřel, a tak člověku přinesl [[odpuštění]] a [[vykoupení]], a vysvobodil ho z otroctví [[hřích]]u a [[smrt]]i. Ježíše pak Bůh po třech dnech [[vzkříšení|vzkřísil]] z mrtvých. Ježíš poté ještě čtyřicet dní pobýval mezi svými učedníky, až v těle [[Svátek Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Následně byl učedníkům seslán [[Duch svatý]], který ve světě stále působí. Křesťané očekávají druhý příchod Kristův na konci světa, kde je Kristus chápán jako postava soudce živých i mrtvých. Vyvoleným je slíben věčný život v blaženosti.<ref name=":0" />
Křesťané se scházejí v různých místních společenstvích ([[farnost]]i, obce, [[Sbor (církev)|sbory]] atd.)
Ne všechny církve vzájemně uznávají svou pravověrnost. Z hlediska teologického to není možné. Některé církve například věří v nutnost pokání před samotným křtem a uznávají jako platný jediného pravý křest ponořením do vody, tak jak to dělali první učedníci a tak jak je to uvedeno v spisu [[Didaché]], kde na prvním místě se mluví o ponoření do vody v tekoucí vodě ([http://www.thedidache.com/ 7. kapitola]) a polití vodou se akceptovalo jen v případě, že nebylo k dispozici dostatek vody. Jen tímto křtem se člověk stává pravověrným křesťanem. Jelikož v tradičních církvích se stále akceptuje křest novorozeňat, který jiné církve neuznávají (např. [https://apostolskacirkev.cz apoštolská církev v ČR]), není možné najít společný konsezus a mluvit o jednotě církve. Ve skutečnosti jsou učení natolik odlišná, že jedna církev označuje učení jiné církve za herezi. Protestantské církve odsuzují [[Mariánská úcta|Mariánský kult]] katolické církve a považují tuto přehnanou úctu panně Marii za modlářství. Například označení Marie za "bohorodičku" nebo "matku Boží" by mnoho protestantů chápalo jako rouhání. Ježíš sám Marii nevykazoval takovou míru úcty, aby ji označoval za svou matku. Známá je např. citace z [http://www.biblenet.cz/b/Matt/12#v48 Mt 12:48-50].
Nauka o církvi se nazývá [[ekleziologie]]. Postoj jednotlivých církví k druhým, jejich chápaní a vztah k jediné Kristově Církvi jsou různé. Např. katolická církev samu sebe chápe jako pokračovatelku původní Kristovy církve, která v ní „subsistuje“ (uskutečňuje se).<ref>II. vatikánský koncil: Lumen gentium, 8</ref> Církve, které nezachovaly apoštolskou posloupnost (jako např. reformované), pak dle ní nejsou církvemi v pravém slova smyslu.<ref>Deklarace [[Dominus Iesus]], 17</ref> Do společenství patří i ti, kdo již zemřeli a jsou blízko Kristu, proto se k nim jako ke [[svatý]]m mnozí křesťané obracejí s prosbou o pomoc a přímluvu. Zvláštní místo mezi nimi patří podle [[katolická církev|katolických]] a [[Pravoslaví|pravoslavných církví]] Ježíšově matce, [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]].<ref name=":0" />
[[Bible]] je pro křesťany Písmo svaté, inspirované slovo o Božím jednání se světem v Ježíši Kristu, který je prvním zdrojem a poslední normou jejich učení i života.
|