Jan Baptist Weenix: Porovnání verzí

| místo narození = [[Amsterdam]]

| příčina úmrtí =

| místo odpočinkupohřbení =

| alma mater =

'''Jan Baptist Weenix''' ([[1621]]–[[1660]]?) byl malířem nizozemského zlatého věku. Přes svou relativně krátkou kariéru to byl velmi produktivní a všestranný malíř. Jeho oblíbenými tématy byla italská krajina s velkými postavami mezi ruinami, výhledy na moře a později velké kompozice s mrtvými zvířaty. Svými obrazy střední velikosti se skupinou postav v popředí se zasloužil o oblíbenost italských přístavních scén v [[Nizozemsko|nizozemském]] umění.

Jan Baptist Weenix se narodil poblíž amsterdamského přístavu. Jeho otec byl architekt.{{sfn|Chisholm|1911}} Bohužel Jan nebyl schopen dobře mluvit, zřejmě ze zdravotních důvodů. Protože velmi rád četl, jeho matka ho mu zařídila práci u knihkupce. Ten s jeho prací nebyl spokojen. Podle jeho syna Jana Weenixe, který o tom vyprávěl [[Arnold Houbraken|Arnoldu Houbrakenovi]], otec kreslil kdykoli mohl a práci se příliš nevěnoval. Opustil své zaměstnání a začal studovat u [[Jan Micker|Jana Mickera]], švagra jeho nejstarší sestry Lysbeth. Poté studoval v [[Utrecht|Utrechtu]]u u [[Abraham Bloemaert|Abrahama Bloemaerta]]. Později se vrátil do [[Amsterdam|Amsterdamu]]u a učil se u [[Claes Cornelisz. Moeyaert|Claese Cornelisze. Moeyaerta]]. V roce 1639 se oženil s Josijntje d'Hondecoeter.<ref>[https://rkd.nl/explore/artists/83250 Jan Baptist Weenix] na stránkách [[Nizozemský institut dějin umění|Nizozemského institutu dějin umění]]</ref> V roce 1643 Weenix cestoval do Říma s [[Nicolaes Pieterszoon Berch|Nicolaesem Pieterszoonem Berchem]], dalším žákem Moeyaertovým. Svůj domov opustil tajně, ale jeho žena, dcera [[Gillis d'Hondecoeter|Gillise d'Hondecoetera]]<ref group="Poz">Gillis Claesz. de Hondecoeter nebo d'Hondecoeter (kolem 1575-1580 - pohřben 17. října 1638) byl holandský malíř, který pracoval ve vlámském stylu. Maloval krajiny, stromy, zvířata a ptáky. Později d'Hondecoeter maloval více holandským realistickým stylem. Gillis byl otcem Gijsberta d'Hondecoetera a dědečkem úspěšnějšího [[Melchior d'Hondecoeter|Melchiora d'Hondecoetera]] a Jana Weenixe. Jeho dcera Josijntje byla manželkou Jana Baptista Weenixe. {{Překlad|en|Gillis d'Hondecoeter| 851020507}}</ref> ho hledala a našla v [[Rotterdam|Rotterdamu]]u. Poté co ho vypátrala, dovolila mu zůstat zde čtyři měsíce. Poté pracoval v [[Řím|Římě]]ě, kde se stal členem sdružení umělců [[Bentvueghels]]. Jako každý i on zde dostal přezdívku, která jej charakterizovala. Weenix dostal přezdívku "Ratel" (Chrastítko, pro jeho hlasovou vadu) a stal se velice oblíbeným. Dostával zakázky od papeže [[Inocenc X.|Innocence X.]]{{sfn|Chisholm|1911}} Do Amsterdamu se vrátil po čtyřech letech, jeho žena totiž odmítla přijet za ním do Říma. V roce 1649 se stal mistrem v [[Cech svatého Lukáše|cechu Sv. Lukáše]] v Utrechtu a namaloval portrét [[René Descartes|Reného Descartese]]. Když zemřel jeho švagr Gijsbert d'Hondecoeter, učil svého synovce [[Melchior d'Hondecoeter|Melchiora d'Hondecoetera]] spolu se svým vlastním synem Janem Weenixem. V roce 1656 se Weenix přestěhoval na hrad Ter Mey ve Vleutenu u Utrechtu. Důvodem byly buď jeho zdravotní problémy nebo hledal klid a soustředění na práci. Tady pravděpodobně zemřel za nepříliš šťastných okolností. Dne 25. dubna 1659 byl jeho majetek vydražen, možná spíše kvůli [[Platební neschopnost|insolvenci]] než kvůli jeho smrti.

Namaloval několik náboženských scén, mezi vzácné obrazy s tímto námětem patří ''[[Jákob]] a [[Ezau]]'' ([[Galerie starých mistrů]], Drážďany). V Národní galerii v Londýně je jeho obraz ''Lovecká scéna'' a [[Glasgow]] vlastní pro něho charakteristický obraz ruin. Weenix je zastoupen ve většině důležitých kontinentálních galerií, zejména v [[Mnichov]]ě, [[Vídeň|Vídni]], [[Berlín|Berlíně]]ě, [[Amsterdam]]u a [[Petrohrad]]u.

== Veřejné sbírky ==

* Anke A. Van Wagenberg-Ter Hoeven (2018) Jan Baptist Weenix & Jan Weenix: The Paintings, Zwolle: Waanders & De Kunst. {{ISBN|9789462621596}}