Verze z 21. 10. 2019, 12:17 editovat Mirror (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 12 237 editací Aktualizace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 10. 2019, 11:25 editovat zrušit editaci Mirror (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 12 237 editací Doplnění Přejít na další porovnání →
Řádek 10: \| federace = {{flagicon\|Itálie}} FIGC \| soutěž = [[Serie A]] \| stadion = [[Stadio Giuseppe Meazza~~\|San Siro~~]]<br />[[Milán]], San Siro \| kapacita = 80 018 \| vlastník = {{flagicon\|USA}} [[Elliott Management Corporation]] \| předseda = {{flagicon\|Itálie}} [[Paolo Scaroni]] \| trenér = {{flagicon\|Itálie}} [[Stefano Pioli]] Řádek 65 ⟶ 66: Klub hraje již 109 sezonu v [[Serie A\|nejvyšší lize]] a nepřetržitě od sezony [[Serie A 1983/84\|1983/84]]. Ve [[Serie B\|druhé lize]] hráli jen ve dvou sezonách. Klub má na kontě již 18 prvenství v lize což jej řadí na druhé místo společně s rivalem z [[FC Inter Milán\|Interu]] co se týče počtu prvenství v [[Serie A\|lize]]. Na mezinárodní úrovni je nejúspěšnějším klubem z [[Itálie]]. Dokázalo získat sedm trofejí v [[Liga mistrů UEFA\|lize mistrů]] z jedenácti účastí ve finále, pět trofejí v [[Superpohár UEFA\|evropském superpoháru]] což je společně ze [[Španělsko\|~~španělským~~Španělským]] klubem [[FC Barcelona]] rekord. aZískal také tři trofeje [[Interkontinentální pohár\|interkontinentálního poháru]]. Celkem ~~získal~~dosáhl 48 trofejí (30 národních a 18 mezinárodních) což ~~jejj~~jej řadí na druhé místo v [[Itálie\|Itálii]] za klubem [[Juventus FC]] (67 trofejí). Byl také prvním klubem kdo vyhrál titul bez porážky ([[Serie A 1991/92\|1991/92]]). == Změny názvu klubu == Řádek 169 ⟶ 170: \|} == Historie klubu == === Zrod a začátek === ~~[[Soubor:Italian Football Champion 1901.jpg\|náhled\|vlevo\|Sestava z roku 1901]]~~ ~~[[Soubor:A.C. Milan lifting the European Cup after winning the 2002–03 UEFA Champions League - 20030528.jpg\|náhled\|vlevo\|Vítězství v Liga mistrů UEFA 2003]]~~ Klub byl založen jako fotbalový a [[kriket]]ový klub 16. prosince 1899 [[Spojené království\|britskými]] přistěhovalci [[Alfred Edwards\|Alfredem Edwardsem]] a [[Herbert Kilpin\|Herbertem Kilpinem]], kteří pocházeli z [[Nottingham]]u. Na počest své rodné země klub pojmenovali dle [[Anglie\|anglických]] gramatických pravidel Milan, nikoliv Milano. To mu činilo obtíže především během nastoleného [[Fašismus\|fašistického]] režimu. Milán vyhrál první [[Italské fotbalové mistrovství 1901\|Italské mistrovství v roce 1901]] a následně pak v letech [[Italské fotbalové mistrovství 1906\|1906]] a [[Italské fotbalové mistrovství 1907\|1907]]. V roce 1908 došlo ke sporům týkajících se podpisu smluv se zahraničními hráči. Zastánci tohoto záměru se proto odpojili a založili svůj vlastní klub – dodnes největšího rivala – [[FC Internazionale Milano]]. Následkem toho byla výsledková deprese doprovázená titulovou impotencí fotbalistů Milánu, která trvala, zatímco si Inter vesele sbíral tituly, až do roku 1951. ''Budeme týmem ďáblů. Naše barvy budou červené jako oheň a černé jako strach, který budeme podněcovat k našim oponentům!''<ref>https://www.milannews.it/news/il-papa-del-milan-33884//</ref> V padesátých letech se Milán vrátil na špičku italského fotbalu vedený švédským hvězdným triem [[Gunnar Gren\|Gunnarem Grenem]], [[Gunnar Nordahl\|Gunnarem Nordahlem]] a [[Nils Liedholm\|Nilsem Liedholmem]]. V roce 1963 Milán získal první kontinentální trofej po skalpu [[SL Benfica\|Benfiky]] ve finále [[Pohár mistrů evropských zemí 1962/63\|Poháru mistrů evropských zemí]]. O šest let později dokázal úspěch zopakovat a následoval ho i [[Interkontinentální pohár]] (v roce 1963 nestačil na [[Santos FC\|Santos]]). (Herbert Kilpin, jeden ze zakladatelů klubu) Poté, co odešel do výslužby [[Gianni Rivera]] v roce 1979, se Milán dostal do menšího útlumu, který vyvrcholil v roce 1980 [[Korupční skandál v italské lize 1980\|skandálem Totonero]]. Následkem toho byl Milán za trest přeřazen do [[Serie B]], ve které se objevil poprvé v historii. Ve skandálu šlo především o uplácení hráčů a funkcionářů za účelem zisku peněz ze sázek. Klub se okamžitě vrátil, ale o rok později byl znovu přeřazen do Série B a dostal se odtud definitivně až v roce 1982. [[Soubor:Herbert Kilpin - Milan Foot-Ball and Cricket Club.jpg\|vlevo\|náhled\|Herbert Kilpin\|150px]] [[Soubor:Soci fondatori del Milan (dicembre 1899).jpg\|vpravo\|náhled\|Zakladající členové klubu\|400px]] Klub byl založen [[16. prosinec\|16. prosince]] [[1899]] díky podnětu lidí [[Anglie\|anglické]] a [[Itálie\|italské]] národnosti. [[Alfred Edwards]] (první prezident), [[Edward Berra Nathan]] (viceprezident a kapitán družstva [[Kriket\|kriketu]]), sekretář [[Samuel Richard Davies]], [[David Allison]] (kapitán týmu), [[Daniele Angeloni]], [[Giannino Camperio]], [[Antonio Dubini]], [[Guido Valerio]] a [[Herbert Kilpin]] se sešli v hotelu ''Du Nord e des Anglai'' aby založili klub ''Milan Foot-Ball & Cricket Club'' [[Alfred Edwards]] byl bývalý vice konzul [[Velká Británie\|Británie]] ve městě [[Milán]] a známá osobnost, je první zvolený prezident klubu. Klub zpočátku zahrnoval kromě [[Fotbal\|fotbalové]] sekce ovládané [[David Allison\|Allisonem]] také [[Kriket\|kriketovou]] sekci svěřenou [[Edward Berra Nathan\|Berrem]]. [[Herbert Kilpin]] je první trenér a první kapitán klubu, přináší s sebou řadu inovací z [[Velká Británie\|Británie]]. Od té doby bude klub nosit klasické červeno-černé svislé pruhované tričko. Prvním hřištěm je v ''Piazza Doria'' v centru Milána. To samozřejmě přineslo neblahý účinek na klub jako marketingový subjekt. Klub byl na pokraji bankrotu, ale díky injekci obrovské sumy peněz klub zachránil podnikatel a budoucí předseda italské vlády [[Silvio Berlusconi]]. Na trenérský post byl dosazen [[Arrigo Sacchi]] a podepsáno hvězdné [[Nizozemsko\|holandské]] trio [[Ruud Gullit]], [[Marco van Basten]] a [[Frank Rijkaard]]. To byl počátek patrně nejúspěšnější éry v dějinách AC Milán. V této éře vyhrál klub osm domácích titulů, jednou [[Coppa Italia\|Coppu Italia]], pětkrát [[Supercoppa italiana\|Supercoppu Italiana]], pětkrát [[Liga mistrů UEFA\|PMEZ]] či [[Liga mistrů UEFA\|Ligu mistrů]], pětkrát [[UEFA Super Cup\|Evropský superpohár]], dvakrát Interkontinentální pohár a jednou [[Mistrovství světa ve fotbale klubů\|Mistrovství světa klubů]]. Tento tým byl zvolen nejlepším klubem v historii v celosvětovém hlasování odborníků vedených magazínem [[World Soccer]]. To už bylo patrně po vrcholu, který tým dosáhl v roce 1994 ve finále Ligy mistrů proti [[Barcelona FC\|Barceloně]]. Po menším dvouletém útlumu v roce 1999 doprovodili hráči oslavy 100. výročí klubu ziskem 16. titulu. V [[leden\|lednu]] [[1900]] je klub registrován k [[Italská fotbalová federace\|Italské fotbalové federaci]]. Klub hraje okamžitě v ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1900\|1900]] [[Serie A\|nejvyšší soutěž]], ale prohrává v semifinále 0:3 s klubem [[FC Torinese]]: jedná se o první oficiální zápas v historii klubu. První titul v historii klubu získává v ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1901\|1901]] když ve finále poráží obhájce titulu z [[Janov CFC\|Janova]] 3:0. Jako obhájce titulu byl přímo zařazen do finále ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1902\|1902]]. V něm prohrál 0:2 klubem z [[Janov CFC\|Janova]]. Druhý titul si klub připsal v ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1906\|1906]] když ve finále porazil klub [[Juventus FC\|Juventus]] ve dvou hraných utkání (0:0, 3:0). Ročník [[Italské fotbalové mistrovství 1907\|1907]] vyhráli finálovou skupinu a obhájili tak titul. V roce 2006 byl klub namočen do [[Korupční skandál v italské lize 2006\|skandálu Calciopoli]], kde bylo pět týmů obviněno z ovlivňování nasazování rozhodčích k jednotlivým zápasům. Policejní vyšetřování, ale nedokázalo jakékoliv spojení manažerů AC Milán s touto aférou. Federace FIGC poté rozhodla, že nejsou dostatečné důkazy na stíhání místopředsedy [[Adriano Galliani\|Adriana Gallianiho]]. V důsledku toho byl Milán nejdříve potrestán odečtem 15 bodů a zákazem startu v Lize mistrů, po odvolání byl ale trest snížen pouze na 8 bodů a účast v [[Liga mistrů UEFA 2006/07\|Lize mistrů pro sezónu 2006/07]] byla nakonec povolena. Poté Milán tento ročník Ligy mistrů ovládl a získal sedmý evropský titul. Po skandálu Calciopoli vyhrál čtyřikrát za sebou Scudetto rival Inter. Nicméně v sezóně [[Serie A 2010/11\|2010/11]] dali dohromady natolik silné mužstvo s hráči jako [[Zlatan Ibrahimović]], [[Robinho]] nebo [[Alexandre Pato]], že dokázal přerušit nadvládu Interu a po 7 letech získat opět v pořadí 18. titul. V roce [[1908]], po interních neshodách týkajících se registrování či nezaregistrování zahraničních hráčů, se vedení oddělilo od klubu ''Rossoneri'' a [[9. březen\|9. března]] založil nový klub s názvem [[FC Inter Milán\|FC Internazionale]]. V tomto roce se klub, stejně jako ostatní kluby, nezúčastnili ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1908\|1908]]. V ročníku [[Italské fotbalové mistrovství 1909\|1909]] již opět hrají [[Serie A\|nejvyšší soutěž]] a vyhrají první derby s klubem [[FC Inter Milán\|FC Internazionale]]. Je také předáno předsednictví klubu. [[Piero Pirelli]] střídá [[Alfred Edwards\|Edwardse]]. Současně dochází k změně sídla klubu: z Fiaschetteria Toscana ve ''Via Berchet 1'', do pivovaru Spatenbräu ve ''Via Foscolo 2''. V roce [[1910]] dorazil do klubu [[Belgie\|belgický]] [[Louis Van Hege]], první velmi úspěšný střelec, který zůstal v klubu do roku [[1915]] a zaznamenal 97 branek z 88 zápasech. Do začátku [[1. světová válka\|první války]] se klub nejlépe umístil v sezoně [[Italské fotbalové mistrovství 1911/12\|1911/12]] na druhém místě v semifinálové skupině, když na první místo zaručující postup do finále chyběl jeden bod. Během [[1. světová válka\|války]] klub vyhrál [[Federální pohár]] v sezoně 1915/16, který nahradil [[Serie A\|nejvyšší soutěž]], pozastavený kvůli [[1. světová válka\|válce]]. Nejedná se však o trofej oficiálně uznanou [[Italská fotbalová federace\|federaci]] jako titul, a proto není zahrnuta do výpočtu mistrovství. === Desetiletí bez úspěchu (1919-1950) === Klub se po [[1. světová válka\|válce]] přejmenovává na [[Fotbal\|fotbalovější]] název ''Milan Football Club''. V roce [[1922]] do klubu přichází první zahraniční trenér na lavičce ''Rossoneri'' [[Ferdi Oppenheim]]. Po dvou sezónách je nahrazen slavným trenérem [[Vittorio Pozzo\|Pozzou]], který v následujícím desetiletí vedl [[Italská fotbalová reprezentace\|národní]] tým k triumfu na [[Mistrovství světa ve fotbale\|MS]]. Jenže výsledky se nekonají a trenér odchází. V roce [[1926]] byl postaven díky tehdejšímu prezidentu [[Piero Pirelli\|Pirellim]] stadion [[Stadio Giuseppe Meazza\|Stadio San Siro]], který zůstal ve vlastnictví klubu až do roku [[1935]], kdy byl prodán městu [[Milán]]. Byl slavnostně otevřen s městským rivalem [[FC Inter Milán\|FC Internazionale]]. Prvním střelcem na novém stadionu byl [[Giuseppe Santagostino]]. V [[Serie A\|nejvyšší soutěži]] se klubu do sezony [[Národní divize 1928/29\|1928/29]] nedaří a nejlépe se umístí na šestém místě ve finálové skupině v sezonách [[Národní divize 1926/27\|1926/27]] a [[Národní divize 1927/28\|1927/28]]. V roce [[1929]] odchází [[Piero Pirelli\|Pirelli]] z předsednictví. V čele klubu bude za více než deset let následovat pět prezidentů (Ravasco, Benazzoli, Annoni, Colombo a Invernizzi). Přichází i změna systému hraní v [[Serie A\|lize]]. Je založena [[Serie A]] s 18 kluby a hrálo systémem každý s každým doma a venku. Klub končí sezonu [[Serie A 1929/30\|1929/30]] na 11. místě. Během sezony klub zasáhne předčasná smrt kapitána [[Abdon Sgarbi\|Sgarbiho]] na [[Skvrnitý tyfus\|tyfus]]. V sezóně [[Serie A 1930/31\|1930/31]] utrpěl 15 porážek: to je dosud negativní rekord klubu. V roce [[1936]] se klub na dvě sezony změní název na ''Milan Associazione Sportiva''. Do téhle doby se klub v [[Serie A\|nejvyšší lize]] nejlépe umístil na děleném čtvrtém místě v sezoně [[Serie A 1931/32\|1931/32]]. V sezoně [[Serie A 1936/37\|1936/37]] se klub umisťuje na třetím místě a hraje i [[Středoevropský pohár 1938\|Středoevropský pohár]] kde dokráčí do osmi finále, když jej vyřadil [[Rumunsko\|rumunský]] klub [[FC Ripensia Temešvár]]. Již s novým názvem ''Associazione Calcio Milano'' se klub v sezoně [[Serie A 1940/41\|1940/41]] umisťuje na třetím místě. To jíž za ''Rossoneri'' hraje miláček národa [[Giuseppe Meazza]] který přichází po zranění z klubu [[FC Inter Milán\|Inter]]. Také hráč [[Aldo Boffi]] je v klubu také (od roku [[1936]]) a stává se během svého působení v klubu tři krát nejlepším střelcem ligy ([[Serie A 1938/39\|1938/39]], [[Serie A 1939/40\|1939/40]] a [[Serie A 1941/42\|1941/42]]. Během let [[1943]] až [[1945]] se nehrálo a na konci [[2. světová válka\|války]] se klub vrací ke starému jménu ''Milan Football Club'' [[Soubor:AC Milan - Gre-No-Li (circa 1951).jpg\|vpravo\|náhled\|Trojka [[Gre-No-Li]]\|250px]] Ve čtyřech sezonách po [[2. světová válka\|válce]], ve kterých dominoval tým ''Grande Torino'', se tým s trenérem [[Giuseppe Bigogno\|Bigognem]] a prezidentem [[Umberto Trabattoni\|Trabattonim]], vždy řadí mezi první tři nejlepší kluby s výjimkou čtvrtého místa ([[Serie A 1946/47\|1946/47]]). V tomto období jsou v ''Rossoneri'' hráči jako kapitán [[Giuseppe Antonini]],[[Andrea Bonomi]], [[Renzo Burini]], [[Mario Foglia]], [[Aredio Gimona]], [[Omero Tognon]], [[Carlo Annovazzi]], [[Paolo Todeschini]], [[Riccardo Carapellese]], [[Paddy Sloan]] a [[Héctor Puricelli]]. Pro sezónu [[Serie A 1949/50\|1949/50]] klubu kupuje [[Švédsko\|Švédské]] fotbalisty a [[Fotbal na Letních olympijských hrách 1948\|olympijské vítěze]] [[Nils Liedholm\|Liedholma]] a [[Gunnar Gren\|Grena]]. Jejich krajan [[Gunnar Nordahl]] již v klubu od ledna [[1949]] hraje. Švédské útočné trio se formuje a je jim vytvořena přezdívka [[Gre-No-Li]]. Střelec [[Gunnar Nordahl]] vstřelil 35 branek a do sezony [[Serie A 2015/16\|2015/16]] to byl rekord [[Serie A]]. Klub vstřelí v sezoně 118 branek (nejvíce v historii klubu) a končí na druhém místě. Díky této změně samozřejmě jak úspěchům, tak i příchodům nových hráčů které byli v následujících desetiletích, se počet fanoušků ''Rossoneri'' znásobil, překročil hranice [[Lombardie]] a nabude světových rozměrů. === Návrat k vítěství (1950-1960) === Příchody těchto tří hráčů znamená zlom v klubu: po 44 letech klub získává v sezoně [[Serie A 1950/51\|1950/51]] titul. == Soupiska == Řádek 1 191 ⟶ 1 213: \|} == ~~Odkazy~~Externí odkazy == === Reference ===▼ <references />▼ ~~=== Externí odkazy ===~~ * {{Commonscat}} Profil na [https://www.transfermarkt.de/ac-mailand/startseite/verein/5/saison_id/2019/ transfermarkt] {{de}} [https://www.acmilan.com Oficiální stránky klubu] * [http://www.fotbalovestadiony.cz/san-siro Informace o stadionu - FotbaloveStadiony.cz] * [http://www.acmilan.cz/Stránka Czech fans] ▲=== Reference === {{Překlad\|it\|Associazione Calcio Milan\|108365974}} ▲<references /> {{AC Milán}} Řádek 1 206 ⟶ 1 230: [[Kategorie:AC Milan\| ]] [[Kategorie:Italské fotbalové kluby~~\|Milan AC~~]] [[Kategorie:Fotbalové kluby založené v roce 1899~~\|Milan AC~~]] [[Kategorie:Sport v Miláně]] [[Kategorie:Vítězové Ligy mistrů UEFA]]

AC Milán: Porovnání verzí