Křesťanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 91.221.148.118 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ
značka: rychlé vrácení zpět
→‎Učení: křestanctvi
Řádek 3:
'''Křesťanství''' (ze slova [[křesťan]], odvozeného přes [[Latina|latinské]] ''christianos'' z [[Řečtina|řeckého]] χριστιανός s významem ''náležící [[Kristus|Kristu]]'' či ''kristovec'') je [[Abrahámovská náboženství|abrahámovské]], [[monoteismus|monoteistické]], univerzální, historické (založené), [[misie|misijní]] [[náboženství]], soustředěné kolem života a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]], kterého chápe jako [[mesiáš]]e (tj. Krista), spasitele světa a [[Boží syn|Božího syna]]. Křesťanství vzniklo z [[Antika|antického]] [[Judaismus|judaismu]] na území [[Palestina|Palestiny]], kde Ježíš působil. Toto působení, počátky a základy křesťanství zachycuje ''[[Nový zákon]]'', který spolu s židovským ''[[Starý zákon|Starým zákonem]]'' tvoří ''[[Bible|bibli]]'', základní posvátnou knihu křesťanství.
 
Příslušnost ke hh křesťanství není dána původem nebo narozením, nýbrž [[křest|křtem]] a osobním přijetím určitého [[vyznání víry]] (nauky) a životní praxe. Všichni křesťané věří v jednoho, nejčastěji [[Nejsvětější Trojice|trojjediného]] [[Bůh|Boha]], vyznávají Ježíše Krista jako [[Spasitel]]e a Božího syna, uznávají křest (a většinou i další [[svátost]]i) a věří v možnost [[odpuštění]] [[hřích]]ů a [[spása|spásy]]. Křesťané chápou život a smrt Ježíše Krista jako Boží čin, který člověka zachraňuje z duchovní [[smrt]]i, přináší mu odpuštění a [[smíření]] s Bohem. Křesťané věří, že Ježíš [[Ukřižování Ježíše Krista|zemřel na kříži]], třetího dne byl [[vzkříšení|vzkříšen]], 40 dní se ukazoval některým ze svých stoupenců a poté v těle [[Nanebevstoupení Páně|vstoupil na nebe]]. Podle bible a víry křesťanů pak byl jeho učedníkům o [[Letnice|letnicích]] seslán [[Duch svatý]], který ve světě nadále působí. Křesťané očekávají [[Tisícileté království|druhý příchod]] Ježíše Krista jako [[Poslední soud|soudce světa]] na konci dějin.
 
Kristovi následovníci v čele s [[apoštol]]y tvořili [[prvotní církev]]. Původní křesťanské společenství se brzy rozešlo do různých míst a postupem času rozdělilo do několika větví, které se dnes zpravidla označují jako [[Církev|církve]] nebo [[denominace]]. Většina křesťanů patří k jedné ze tří hlavních skupin církví: ke [[katolická církev|katolické církvi]], [[pravoslaví|pravoslavné církvi]], nebo k některé z církví vzešlých z [[Protestantismus|protestantské]] [[reformace]]. Jednotlivé církve různě chápou samy sebe a svůj vztah k ostatním, různě vyjadřují své pochopení pravé víry. Vztahy mezi nimi byly tedy často konfliktní, a pokud se církve nějak podílely na politické moci, mohly být i násilné. Od počátku 20. století naopak rostou [[ekumenismus|ekumenické]] snahy, které se snaží o vzájemné sblížení křesťanských církví.
Řádek 46:
{{Viz též|Křesťanská etika}}
[[Soubor:NationalShrineofTheDivineMercy,Philippinesjf0041 06.JPG|náhled|170px|Socha [[Matka Tereza|Matky Terezy]] na Filipínách]]
Jako všechna univerzální náboženství, klade i křesťanství na svého věřícího určité nároky, a to jednak nároky na jednání vůči druhým, jednak na určitou náboženskou praxi. Základem křesťanské morálky je Ježíšovamorálžíšova [[horská řeč]] a [[blahoslavenství]].<ref>Mt 5-7.</ref> Plněním těchto nároků si však křesťan nezískává nějaký nárok vůči Bohu, nýbrž naopak vyjadřuje svoji vděčnost za dar života a spásy, splácí své dluhy vůči němu.<ref>{{Citace bible|Mt|18|23||35}}.</ref> Zdánlivě prosté nároky [[Mojžíš]]ova [[desatero|Desatera přikázání]] jsou v Ježíšově výkladu<ref>{{Citace bible|Mt|5|21||48}}.</ref> prakticky nesplnitelné, křesťan se tedy může spoléhat jen na Boží odpuštění a milost. Všechny jednotlivé příkazy proto Ježíš shrnuje do dvou přikázání lásky<ref>{{Citace bible|Mt|22|36||40}}; {{Citace bible|Ř|13|9}}; {{Citace bible|Ga|5|14}}.</ref> a zdůrazňuje povinnost odpouštět: jen ten, kdo odpouští druhým, může doufat, že mu bude odpuštěno.<ref>{{Citace bible|Mt|6|12}}.</ref>
 
=== Náboženská praxe ===