Druhá světová válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Příčiny a předehra k válce: popisek fotografie, link na Incident na moste Marca Pola, fixlink na dobove staty, + RSFSR & Mandžukuo
Řádek 150:
{{Viz též|Příčiny druhé světové války}}
 
Příčiny nového celosvětového konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledky [[První světová válka|první světové války]], která se kromě v řadě menších zemí zahnízdila především ve třech velikých mocnostech. Poražené [[Výmarská republika|Německo]] bylo podle [[Versailleská smlouva|versailleské smlouvy]] přinuceno vzdát se významné části svého dosavadního území ve prospěch vítězné [[Třetí Francouzská republika|Francie]] a obnoveného [[PolskoDruhá Polská republika|Polska]]. Smělo nadále udržovat jenom omezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbám vysokých válečných reparací. [[Italské království|Itálie]], sice jeden ze států stojících na straně vítězů války, obdržela jenom [[Italská říše|nedostatečné území]] vzhledem k předchozím ztrátám na lidských životech a ztrátám materiálním, současně se cítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích. Taktéž vítězné [[Japonské císařství|Japonsko]] neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu [[Čínská republika (1912–1949)|Číny]] a krom toho se domnívalo, že pro svůj další hospodářský rozvoj potřebuje kontrolu zdrojů surovin, které nemohlo získávat na svém prostorově omezeném ostrovním území (mj. [[Ropa|ropu]]).
 
V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy diplomatickými kroky k zajištění stabilního míru. V roce [[1920]] byla proto vytvořena [[Společnost národů]] se sídlem v [[Ženeva|Ženevě]] (ve [[Francouzština|francouzsky]] mluvící části [[Švýcarsko|Švýcarska]]), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory. O pět let později byly v rovněž švýcarském [[Locarno|Locarnu]] sjednány [[Locarnské dohody|dohody]], jimiž byla poskytnuta záruka trvalosti německo-francouzské hranice. Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny [[Rozhodčí řízení|rozhodčím řízením]] (arbitráží). V roce [[1928]] byl nadto uzavřen [[Briandův–Kelloggův pakt]], který všem účastenským státům zakazoval vedení [[Útočná válka|útočné války]].
Řádek 156:
[[Soubor:Reichsparteitag 1935 mod.jpg|náhled|vlevo|upright=0.85|Němečtí vojáci na sjezdu NSDAP v [[Norimberk]]u v roce 1935]]
 
Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným [[Izolacionismus|izolacionismem]] [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce [[1929]] devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla [[Ruská občanská válka]] k vytvoření [[Komunismus|komunistickéhokomunistické]] [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] (a později [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]), v němž se po [[Vladimir Iljič Lenin|Leninově]] smrti v roce [[1924]] chopil moci [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]]. Po [[Pochod na Řím|pochodu na Řím]] v roce [[1922]] převzal vládu v Itálii [[Benito Mussolini]], jenž zde vytvořil první [[Fašismus|fašistickou]] [[Diktatura|diktaturu]] světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného [[Militarismus|militaristického]] režimu. Po [[Mukdenský incident|mukdenském incidentu]] obsadilo Japonsko v roce [[1931]] [[Mandžusko]], které přeměnilo ve svůj [[loutkový stát]] [[Mandžukuo]].
 
Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]], vůdce nacionálních socialistů ([[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru“ na Východě (''[[Lebensraum]]''). [[30. leden|30. ledna]] [[1933]] byl Hitler jmenován [[Německý kancléř|říšským kancléřem]], načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce [[1935]] byla v [[Nacistické Německo|Německu]] obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (''[[Wehrmacht]]''), a rovněž bylo připojeno [[Sársko]]. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů [[Etiopie|Habeš]], tj. dnešní Etiopii, kterou po vítězné [[Druhá italsko-etiopská válka|italsko-etiopské válce]] okupovala. V naprostém rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu [[1936]] [[Remilitarizace Porýní|Porýní]]. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí.
 
[[Soubor:Japanese_naval_landing_forces_blasting_Chinese_pillbox_and_marching_with_the_naval_flag,_Canton_Operation.jpg|náhled|upright=0.9|JaponštíJaponská vojácinámořní pěchota v Číněčínské provincii [[Kuang-tung]], 1938]]
 
V červenci roku [[1936]] vypukla [[španělská občanská válka]]. [[Falanga (Španělsko)|Nacionalistické síly]] fašistického generála [[Francisco Franco|Francisca Franca]] se postavily proti [[Druhá Španělská republika|španělské vládě vedené levicovými republikány]], která byla podporována Sovětským svazem a tzv. [[Interbrigády|mezinárodními brigádami]]. Franco v tomto krvavém střetu, při kterém byly páchány zločiny proti civilistům jako bylo [[bombardování Guerniky]], zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie.
 
V říjnu [[1936]] vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko protisovětské spojenectví, nazvané [[pakt proti Kominterně]], čímž vznikla [[Osa Berlín–Řím–Tokio]]. V červenci [[1937]] [[Incident na mostě Marca Pola|napadlo Japonsko Čínu]], čímž započala [[druhá čínsko-japonská válka]]. [[Kuomintang|Čínští nacionalisté]] a [[Komunistická strana Číny|komunisté]], válčící proti sobě, uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útočníkům. I přesto Japonci brzy dobyli [[Šanghaj]], [[Nanking]], kde byl spáchán [[Nankingský masakr|masakr]] civilního obyvatelstva, a nejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země.
 
[[Soubor:Münchner abkommen5 en.svg|náhled|vlevo|Území [[První republika|Československa]] okupovaná Německem, Polskem a Maďarskem v letech 1938 a 1939 a proněmecký [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský štát]]]]
 
Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl [[12. březen|12. března]] [[1938]] k tzv. [[anšlus]]u [[Rakouský stát|Rakouska]], tedy připojení tohoto malého státu k Německé říši, proti čemuž Británie a Francie, přes své znepokojení německým postupem a stále se stupňujícím zbrojením, nijak nezasáhly.
 
[[12.&nbsp;září]]&nbsp;[[1938]] pohrozil Hitler [[Československo|Československu]] válkou, pokud by Německu nebylo vydáno československé pohraniční území obývané [[Sudetští Němci|sudetskými Němci]]. Toto vyvolalo v&nbsp;českém pohraničí puč organizovaný [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmeckou stranou]]. [[Československá armáda]] sice tento puč potlačila, ale od 19.&nbsp;září začaly proti Československu útočit jednotky [[Sudetoněmecký sbor dobrovolníků|Sudetoněmeckého Freikorpsu]] vyzbrojovaného Německem. Datum začátku této teroristické kampaně bylo pozdější československou exilovou vládou v&nbsp;Londýně určeno jako datum, kdy Československo vstoupilo do válečného stavu s&nbsp;Německem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Beneš | jméno = Jaroslav | titul = Stráž obrany státu : 1936-1939 | vydavatel = Fortprint | místo = Dvůr Králové nad Labem | rok = 2007 | počet stran = 367 | isbn = 978-80-86011-34-9 | strany = 241}}</ref> Britský premiér [[Neville Chamberlain]] mezitím inicioval rozhovory, jež vyvrcholily [[29.&nbsp;září]]&nbsp;[[1938]] přijetím [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohody]]. V&nbsp;ní bylo Československo donuceno k&nbsp;odstoupení [[Sudety|Sudet]] výměnou za Hitlerův příslib, že nezabere žádné další československé území. Důsledkem této dohody byl [[Vyhnání Čechů ze Sudet v&nbsp;roce 1938|nucený odchod Čechů, Židů a německých odpůrců Adolfa Hitlera]] do okleštěného Československa. Chamberlain věřil, že dosáhl „míru pro naši dobu“. Nicméně neuplynulo ani šest měsíců, když [[15. březen|15.&nbsp;března]]&nbsp;[[1939]] obsadil Wehrmacht zbytek Československa, jenž byl přeměněn v&nbsp;[[Protektorát Čechy a Morava]]. Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislost [[Slovenská republika (1939–1945)|slovenský štát]], jenž se stal v&nbsp;čele s&nbsp;[[Jozef Tiso|Jozefem Tisem]] německým satelitem. Pobouřeni touto novou agresí a Hitlerovými výhrůžkami vůči Polsku kvůli [[Svobodné město Gdaňsk|Gdaňsku]] se Britové a Francouzi zaručili za polskou nezávislost. Vzájemná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokraciemi nakonec přispěla ke sjednání [[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktu Ribbentrop-Molotov]], v&nbsp;němž se Německo a SSSR [[23. srpen|23.&nbsp;srpna]]&nbsp;[[1939]] zavázaly k&nbsp;oboustranné [[Neutralita|neutralitě]]. V&nbsp;tajném dodatku k&nbsp;této smlouvě si tyto dvě velmoci navíc – jak se později ukázalo, na krátkou dobu – mezi sebou rozdělily Polsko a&nbsp;velkou část východní Evropy.