Polsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
reference, přidán rok 1968 značka: editace z Vizuálního editoru |
→Od středověku k rozdělení Polska: rozšíření nejstarší historie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 75:
== Historie ==
{{Podrobně|Dějiny Polska}}Nejznámějším archeologickým nálezem z [[Pravěk|pravěku]] v Polsku je opevněné osídlení [[Biskupin]] (v němž se dnes nachází [[skanzen]]). Vzniklo kolem roku 748 př. n. l., v pozdní [[Doba bronzová|době bronzové]], v rámci [[Lužická kultura|lužické kultury]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Biskupin - zatopiony gród
| url = https://podroze.onet.pl/polska/kujawsko-pomorskie/biskupin-historia-pierwszej-polskiej-osady/sssj2wc
| periodikum = Onet Podróże
| datum vydání = 2013-10-15
| datum přístupu = 2019-10-19
| jazyk = pl
}}</ref> Mezi 4. stoletím př. n. l. a 5. stoletím se na území současného Polska usadila řada etnických skupin - [[Keltové|keltské]], [[Sarmati|sarmatské]], [[Skytové|skytské]], [[Slované|slovanské]], [[Baltové|baltické]] i [[Germáni|germánské]] kmeny. Archeologické nálezy v [[Kujavsko|Kujavsku]] rovněž potvrdily přítomnost [[Římská legie|římských legií]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = [Nasz wywiad] Rzymianie na Kujawach – sensacja w polskiej archeologii
| url = https://superhistoria.pl/starozytnosc/63019/nasz-wywiad-rzymianie-na-kujawach-sensacja-w-polskiej-archeologii.html
| periodikum = Do Rzeczy
| datum vydání = 2018-04-28
| datum přístupu = 2019-10-19
| jazyk = pl
}}</ref> Jednalo se pravděpodobně o expediční sbor vyslaný k ochraně [[Jantarová stezka|jantarové stezky]]. Od 5. století začalo slovanské osídlení převládat.
=== Od středověku k rozdělení Polska ===
[[Soubor:Europa Jagellonica.svg|náhled|Jagellonská Evropa na konci 15. století]]
[[Soubor:Biskupin - gate and wall.jpg|náhled|vlevo|Rekonstrukce usedlosti [[Lužická kultura|lužické kultury]] z [[doba bronzová|doby bronzové]], [[Biskupin]], cca 700 př. n. l.]]
Polsko jako státní útvar existovalo
Jeden z lokálních piastovských vládců, [[Konrád I. Mazovský]], pozval do země roku 1226 [[Řád německých rytířů]], což vedlo později k mnoha válkám Poláků s tímto řádem. Když se zdálo, že země bude znovu sjednocena, došlo roku 1241 k [[Mongolský vpád do Evropy|mongolskému vpádu]]. Poláci byli poraženi v [[Bitva u Lehnice|bitvě u Lehnice]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Když Tataři zvítězili v bitvě na Lehnickém poli, střední Evropu před nimi zachránilo jen obrovské štěstí
| url = https://nasregion.cz/kdyz-tatari-zvitezili-v-bitve-na-lehnickem-poli-stredni-evropu-pred-nimi-zachranilo-jen-obrovske-stesti-98818/
| periodikum = Náš region
| datum vydání = 2019-04-09
| datum přístupu = 2019-10-19
| příjmení =
| jméno =
| vydavatel =
| url archivu =
}}</ref> V osudově bitvě zahynul nejen potenciální sjednotitel [[Jindřich II. Pobožný]], ale bylo zdecimováno takřka celé polské rytířstvo. Rozsáhlé oblasti v jižním Polsku zůstaly zpustošené a mnoho let byly vylidněné. To otevřelo cestu pruské kolonizaci, ale i českému zájmu o území Slezska. Až roku 1320 se podařilo sjednotit rozdrobený polský stát [[Vladislav I. Lokýtek|Vladislavu I. Lokýtkovi]].<ref>[http://www.piastowie.kei.pl/piast2/lokietek.htm Władysław Łokietek] piastowie.kei.pl</ref> Jeho syn, [[Kazimír III. Veliký]] (vládl 1333–1370), si vydobyl pověst jednoho z největších polských králů. Rozšířil královskou ochranu [[Židé|Židů]] a povzbuzoval je k imigraci do Polska. Založil rovněž [[Jagellonská univerzita|Krakovskou univerzitu]]. Posílil moc šlechty ([[Zlaté svobody]]) a kodifikoval polské právo. Učinil dohodu s českým králem [[Karel IV.|Karlem IV.]] - Kazimír se zřekl Slezska na oplátku za to, že čeští králové nebudou usilovat o polskou korunu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kazimír III. Veliký — Lidé — Česká televize
| url = https://www.ceskatelevize.cz/lide/kazimir-iii-veliky/
| periodikum = www.ceskatelevize.cz
| datum přístupu = 2019-10-19
}}</ref> Zabránil rozšíření [[Černá smrt|černé smrti]] do Polska opatřeními na hranicích. S ním ovšem piastovská dynastie vymřela.
Roku [[1385]] bylo smlouvou v [[Kreva|Krevě]] dohodnuto spojení polského království s [[Litevské velkoknížectví|litevským velkoknížectvím]] (tzv. [[Krewská unie]]). Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu [[Jagellonci|Jagellonců]]. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské [[personální unie]] až do roku 1569, kdy byla Litva s polským královstvím spojena těsněji (tzv. [[Lublinská unie]]). K velkému rozkvětu [[Polsko-litevská unie|polsko-litevského dvojstátí]] došlo v 16. století. Byl provázen oslabováním moci panovníka a růstem vlivu početné [[Szlachta|šlechty]]. V důsledku toho začal být tento stát nazýván ''[[Republika obou národů|Rzecz Pospolita Obojga Narodów]]'' (věc veřejná obou národů, překlad [[latina|latinského]] ''[[Republika|res publica]]''). V polovině 17. století Polskem otřáslo [[Chmelnického povstání]] na [[Ukrajina|Ukrajině]] a následné války s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]], [[Švédsko|Švédskem]], Ruskem a nájezdy [[Krymský chanát|krymských Tatarů]]. Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech [[1772]], [[1793]] a [[1795]] si [[Rusko]], [[Prusko]] a [[Rakousko]] v [[Dělení Polska|trojím dělení]] rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.
Řádek 268 ⟶ 300:
}}</ref> Při společném zasedání tvoří členové Sejmu a Senátu Národní shromáždění (''Zgromadzenie Narodowe''). Národní shromáždění se může sejít u příležitosti tří událostí: když nový prezident skládá přísahu, při hlasování o žalobě proti prezidentovi republiky ke státnímu soudu (''Trybunał Stanu'') a je-li prohlášen prezident trvale neschopným vykonávat své povinnosti v důsledku zdravotního stavu. Druhé dva případy zatím nikdy nenastaly.
Nejvyššími soudními orgány jsou Nejvyšší soud (''Sąd Najwyższy''), Nejvyšší správní soud (''Naczelny Sąd Administracyjny''), Ústavní soud (''Trybunał Konstytucyjny'') a Státní soud (''Trybunał Stanu''). Poláci mají ve velké úctě ústavu, neboť mají velkou tradici ústavnosti: ústava z 3. května 1791 je často označována za první svého druhu v Evropě. Zavedla politickou rovnost mezi měšťany a šlechtou, rolníky postavila pod ochranu vlády. Zrušila také možnost paralyzovat parlament vetem kteréhokoli z poslanců (''[[liberum veto]]''). Přijetí této průkopnicky demokratické ústavy bylo jednou z hlavních příčin, proč se konzervativní monarchie v sousedství – zejména Prusko a Rusko – rozhodly polský stát zničit. Současná ústava byla přijata 2. dubna 1997, schválena národním referendem 25. května 1997 a nabyla účinnosti 17. října 1997.
Polsko se v květnu 2004 stalo členem [[Evropská unie|Evropské unie]], spolu s deseti dalšími státy, zejména střední a východní Evropy. Polsko je šestým nejlidnatějším členským státem Evropské unie a má v [[Evropský parlament|Evropském parlamentu]] 51 zástupců. V roce 2007 vstoupilo do [[Schengenský prostor|schengenského prostoru]], nepřijalo ale zatím [[euro]]. V březnu 1999 se stalo členem [[Severoatlantická aliance|NATO]], ve stejný moment jako Maďarsko a Česko. Klíčovými geopolitickými uskupeními pro Polsko jsou [[Visegrádská skupina]] (vytvářená spolu s Maďarskem, Českem a Slovenskem), [[Výmarský trojúhelník]] (v němž je po boku [[Německo|Německa]] a [[Francie]]) a [[Rada států Baltského moře]], v níž zasedá Polsko spolu s Ruskem, [[Baltské státy|pobaltskými]] a [[Skandinávie|skandinávskými]] státy. Zejména od roku 2015, od [[Evropská migrační krize|evropské migrační krize]], je aktivním Visegrád. Zvláště ideová blízkost Kaczinského vládní strany a maďarského vládnoucího hnutí [[Fidesz – Maďarská občanská unie|Fidesz]] [[Viktor Orbán|Viktora Orbána]] je dlouhodobě zřejmá. Na velmi staré geopolitické polské koncepce navazuje [[Iniciativa Trojmoří]], která spojuje visegrádské státy s [[Balkán|Balkánem]] a [[Rakousko|Rakouskem]]. Polsko se rovněž snaží – díky společné historii a navzdory jejím temnějším stránkám – budovat vztahy s [[Ukrajina|Ukrajinou]] a [[Bělorusko|Běloruskem]]. S Ukrajinou se to daří, čehož důkazem je například uspořádání společného [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2012|mistrovství Evropy ve fotbale roku 2012]], s Běloruskem méně – zvlášť od doby, co běloruský diktátor [[Alexandr Lukašenko]] zahájil v roce 2005 kampaň proti polské etnické menšině. Polsko je též členem [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizace]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]], [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]] (OECD) a dalších mezinárodních organizací. V Česku má Polsko velvyslanectví v [[Praha|Praze]], generální konzulát v [[Ostrava|Ostravě]] a konzulát v [[Brno|Brně]].
| |||