Polsko: Porovnání verzí

Počátky polského státu a jeho [[christianizace]] sahají do 10. století;.<ref>[http://historia.gazeta.pl/historia/1,98739,6517764,Chrzest_Polski_Mieszka_I.html Chrzest Polski Mieszka I - gazeta.pl 20. 4. 2009.]</ref> [[Polské království]], které roku [[1569]] prohloubilo [[Polsko-litevská unie|unii s Litvou]], bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím [[dělení Polska]] ([[1772]]–[[1795]]). Roku [[1918]] bylo Polsko obnoveno jako [[Druhá Polská republika|republika]]. Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]], která zemi těžce postihla, bylo Polsko do roku [[1989]] součástí [[Východní blok|Východního bloku]].

Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy;. oprotiOproti minulým dobám však tvoří po roce [[1945]] naprostou většinu [[Poláci]], nábožensky [[římskokatolická církev|římští katolíci]]. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v [[Slezské vojvodství|Horním Slezsku]]. Hlavním městem je [[Varšava]], do raného novověku jím byl [[Krakov]].

Název Polsko se odvozuje od názvu [[Kmen (sociologie)|kmene]] ''[[Polané (západní)|Polanů]]'', který žil ve [[Velkopolsko (historické území)|Velkopolsku]] (část Polska). Slovo ''Polané'' se dá přeložit jako ''"obývající otevřené pole''", tedy roviny. Je také ovšem možné, že hlavní náplní života tohoto kmene bylo zemědělství, na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. [[Vislané|Vislanů]] či [[Mazovčané|Mazovčanů]], obývajících [[les]]naté oblasti. V minulosti se používal i [[latina|latinský]] název ''Terra Poloniae'' – ''Polská zem'' nebo ''Regnum Poloniae''. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století.

Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z rokulet 962/ až 963 a týkají se knížete [[Měšek I.|Měška I.]], který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 si Měšek vzal za ženu českou princeznu [[Doubravka Přemyslovna|Doubravku Přemyslovnu]]. Díky jejímu vlivu Měšek i celé Polsko v roce 966 přijali [[křesťanství]]. Měškův rod, [[Piastovci]], vládl v Polsku až do roku 1370, často byl přitom ve sporech s českými [[Přemyslovci]]. Roku [[1025]] se [[Boleslav Chrabrý]] nechal jako první polský vládce korunovat polským králem;. titulTitul však nebyl dědičný. Roku 1241 musela polská knížectví čelit [[Mongolský vpád do Evropy|mongolskému vpádu]], po kterém došlo k zesílení [[Německá východní kolonizace|německé kolonizace]] Slezska. Roku [[1320]] nastoupil na trůn [[Vladislav I. Lokýtek]], jemuž se podařilo sjednotit v té době rozdrobený polský stát.<ref>[http://www.piastowie.kei.pl/piast2/lokietek.htm Władysław Łokietek] piastowie.kei.pl</ref>

Roku [[1385]] bylo smlouvou v [[Kreva|Krevě]] dohodnuto spojení polského království s [[Litevské velkoknížectví|litevským velkoknížectvím]] (tzv. [[Krewská unie]]). Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu [[Jagellonci|Jagellonců]]. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské [[personální unie]] až do roku 1569, kdy byla Litva s polským královstvím spojena těsněji (tzv. [[Lublinská unie]]). K velkému rozkvětu [[Polsko-litevská unie|polsko-litevského dvojstátí]] došlo v 16. století. Byl provázen oslabováním moci panovníka a růstem vlivu početné [[šlechtaSzlachta|šlechty]]. V důsledku toho začal být tento stát nazýván ''[[Republika obou národů|Rzecz Pospolita Obojga Narodów]]'' (věc veřejná obou národů, překlad [[latina|latinského]] ''[[Republika|res publica]]''). V polovině 17. století Polskem otřáslo [[Chmelnického povstání]] na [[Ukrajina|Ukrajině]] a následné války s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]], [[Švédsko|Švédskem]], Ruskem a nájezdy [[Krymský chanát|krymských Tatarů]]. Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech [[1772]], [[1793]] a [[1795]] si [[Rusko]], [[Prusko]] a [[Rakousko]] v [[Dělení Polska|trojím dělení]] rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.

V letech [[1807]]–[[1815]] zřídil francouzský císař [[Napoleon Bonaparte]] na části území předtím zabranézabraném Pruskem a Rakouskem [[Varšavské knížectví]], které se stalo Napoleonovým spojencem. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní [[Kongresové Polsko|Království polské]], podléhající [[Ruské impérium|ruskému]] [[car]]ovi. Roku [[1831]] vypuklo ve Varšavě a dalších místech [[Listopadové povstání]], jedno z největších národních povstání 19. století, které však bylo carskou armádou potlačeno;. následkemNásledkem toho byla v roce [[1832]] autonomie knížectví omezena a roku [[1866]] zcela zrušena.

Část obsazená Rakouskem nesla název [[Království haličsko-vladiměřské]] (s autonomní vládou od roku [[1861]]). Město [[Krakov]] s okolím bylo v letech [[1815]]–[[1846]] nezávislou [[Svobodné město Krakov|Krakovskou republikou]] (pod patronátem tří sousedních mocností);. poPo potlačení [[Krakovské povstání|Krakovského povstání]] bylo připojeno k Rakouské Haliči, jejíž východní část obývali převážně Malorusové ([[Ukrajinci]]) a [[Židé]]. Přes národnostní třenice a relativní zaostalost byla rakouská část s městy Krakov a [[Lvov]] v 2. polovině 19. století díky mírnějšímu pronásledování hlavní scénou polské kultury a vědy.<ref>[[Norman Davies|DAVIES Norman]], ''God's Playground: A History of Poland'', [[Columbia University Press]], 2005, ISBN 0-231-12819-3, s. 170.</ref>

Během [[první světová válka|první světové války]], po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem, bylo na tomto území zřízeno autonomní [[Polské království (1916–1918)|Polské království]] jako loutkový stát pod patronátem [[Ústřední mocnosti|Ústředních mocností]]. Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až po jejich porážce v roce [[1918]]. Nezávislost si udrželo i v následné [[Polsko-sovětská válka|válce se sovětským Ruskem]]. O své hranice bojovalo též s [[polsko-ukrajinská válka|Ukrajinci]], [[Hornoslezská povstání|Němci]], [[Sedmidenní válka|Čechy]] a [[polsko-litevská válka|Litevci]]. [[Druhá Polská republika|Druhá polská republika]] byla ustavena jako [[parlamentní republika]], avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní;. ozývaloOzývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku [[1926]] vyslyšel [[maršál Polska|maršál]] [[Józef Piłsudski]], který provedl [[státní převrat|puč]] a zavedl vojenskou [[diktatura|diktaturu]] (tzv. [[sanace (Polsko)|sanační režim]]), která vedla k politické perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím [[Druhá světová válka|druhé světové války]] měl důležitou pozici v Polsku také maršál [[Edward Śmigły-Rydz]] a ministr zahraničí [[Józef Beck]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Fasora|jméno=Lukáš|odkaz na autora=|titul=Dějiny Polska v meziválečném období|vydání=|místo=Brno|vydavatel=CERM|rok=1999|isbn=80-7204-121-5|poznámka=Dále jen Fasora (1999)|strany=3-12|jazyk=}}</ref> Polsko díky Beckovi v roce 1934 podepsalo s Německem [[Německo-polský pakt o neútočení|pakt o neútočení]] a v roce 1938 na základě ultimáta [[Československo-polský spor o Těšínsko|vojensky obsadilo]] a anektovalo českou část [[Zaolzie|Těšínska]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Na počátku druhé světové války v roce [[1939]] bylo Polsko [[Invaze do Polska (1939)|okupováno]] [[Německo|Německem]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména [[Varšava]] po [[Varšavské povstání|Varšavském povstání]]) a polské území se stalo hlavním dějištěm [[Holokaust|holocaustu]]. Odhaduje se, že během [[Německé zločiny v Polsku za druhé světové války|německé okupace Polska]] zahynulo přes 5 milionů etnických Poláků a polských Židů. Přibližně 22 tisíc důstojníků a příslušníků polské inteligence bylo na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz povražděno v roce 1939 při tzv. [[Katyňský masakr|Katyňském masakru]] a několik desítek tisíc předních Poláků bylo zavražděno ve stejný rok Němci během tzv. [[operace Tannenberg]] v rámci nacistického plánu genocidy [[Generalplan Ost]]. Ve východních oblastech bylo povražděno [[Organizace ukrajinských nacionalistů|ukrajinskými nacionalisty]] z [[Ukrajinská povstalecká armáda|UPA (tzv. banderovci)]] až 100 000 polských civilistů.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/volyne-cqw-/zahranicni.aspx?c=A130714_165601_zahranicni_ert{{Citace Bratrovraždaelektronického je vždy strašná. Komorowski připomněl volyňský masakr]. ''iDNES.cz.'' 14. července 2013</ref>periodika

V roce 1945 [[jaltská konference]] přijala rozhodnutí, že východní hranice Polska povede po [[Curzonova linie|Curzonově linii]] a Sovětský svaz většinu svého původního záboru ve východních oblastech osídlených převážně Bělorusy a Ukrajinci [[anexe|anektoval]];. jakoJako „odškodnění“ byla k Polsku naopak připojena západní „nová území“ až po dnešní hranici s Německem na [[Lužická Nisa|Nise]] a [[Odra|Odře]] a dále část [[Východní Prusko|Východního Pruska]]. Posun hranic vyvolal obrovské nucené přesuny obyvatelstva, kdy Poláci přicházeli z území anektovaných Sovětským svazem a osidlovali zejména západní území, z nichž bylo vyhnáno německé (a tedy prakticky veškeré) obyvatelstvo. V roce 1947 během [[Operace Visla]] bylo ze svých domovů násilně vysídleno i ukrajinské obyvatelstvo.<ref>{{Citace elektronického periodika

Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo [[komunismus|komunistickým]] státem. Tzv. [[Polská lidová republika]] byla oficiálně vyhlášena roku 1952. Proběhla násilná [[kolektivizace]] a [[Znárodnění|znárodňování]], oproti jiným státům byl však režim tolerantnější k tradičně vlivné katolické církvi. [[Poznaňské povstání]] roku [[1956]] bylo násilně potlačeno.<ref>{{Citace Následnéelektronického uvolnění 60. let bylo provázeno hospodářskou stagnací.periodika

Jako přesná data počátku tzv. „třetí republiky“ ({{cizojazyčně|pl|''III Rzeczpospolita''}}) se uvádějí vítězství Solidarity v polských (polo)svobodných volbách [[4. červen|4. června]] [[1989]], jmenování [[Tadeusz Mazowiecki|Tadeusze Mazowieckého]] premiérem [[24. srpen|24. srpna]] 1989, novelizace ústavy měnící oficiální název státu na Rzeczpospolita Polska [[29. prosinec|29. prosince]] [[1989]] nebo dokonce až [[22. prosinec]] [[1990]], kdy [[Polská exilová vláda|exilový prezident]] předal odznaky moci během inaugurace polského prezidenta [[Lech Wałęsa|Lecha Wałęsy]]. Tehdy Wałęsa pronesl slova „touto chvílí slavnostně začíná III. Rzeczpospolita Polska“.

Po pádu režimu Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] (NATO) a byla jednou z 10deseti zemí přistoupivších k [[Evropská unie|Evropské unii]] v květnu 2004.

V roce 2005 se stal premiérem [[Jarosław Kaczyński]] a prezidentem jeho dvojče [[Lech Kaczyński]]. Již během kampaně před parlamentními a prezidentskými volbami bratři Kaczyńští a jejich strana [[Právo a spravedlnost]] (PiS) operovali termínem „čtvrtá republika“ ({{cizojazyčně|pl|''IV Rzeczpospolita''}}). Čtvrtá republika měla podle nich opravit všechno špatné ze třetí republiky, zejména skoncovat s korupcí, provést důslednou dekomunizaci, rozbít vazby na lidi z předešlého režimu apod. Strana nastolila silně [[Konzervatismus|konzervativní]] a [[Nacionalismus|nacionalistický]] politický kurz, který na evropské úrovni budil kontroverze.<ref>[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4754079.stm Polish nationalism resurgent] BBC, 9. 5. 2006.</ref> Vítězství [[Občanská platforma|Občanské platformy]] roku [[Polské parlamentní volby 2007|roku 2007]] posunulo zemi znovu blíže k [[Liberální demokracie|liberálnímu režimu]].

}}</ref> Předsedkyní vlády se stala [[Beata Szydłová]], rozhodující slovo máměl však předseda strany [[Jarosław Kaczyński]]. Prezidentem se stal kandidát Práva a spravedlnosti [[Andrzej Duda]]. Dne 7. prosince 2017 ustála Beata Szydłová hlasování o nedůvěře polské vlády, avšak již následujícího dne podala jakožto předsedkyně vlády [[Demise|demisi]] do rukou polského prezidenta Dudy, který vzápětí jmenoval novým předsedou vlády jejího stranického kolegu, bývalého místopředsedu vlády a ministra financí [[Mateusz Morawiecki|Mateusze Morawieckého]].<ref>{{Citace elektronického periodika