Hřebíček: Porovnání verzí

Přidáno 38 bajtů ,  před 2 lety
m
(Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15))
V roce [[1629]] se [[Nizozemsko|Nizozemí]] uchýlilo k radikálnímu kroku – aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova [[Ambon (ostrov)|Ambon]]. Teprve v r. [[1769]] se francouzskému [[guvernér]]ovi ostrova [[Mauricius|Mauritius]] podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a [[Francie]] pak založila vlastní plantáže na ostrově [[Réunion]].<ref>Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.</ref>
 
První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze [[3. století př. n. l.|3. století]] před našimnaším letopočtem.
 
== Hřebíček v kuchyni ==
 
== Hřebíček v lidovém léčitelství ==
Hřebíček se, jak již bylo napsáno výše, využívá jako koření. Působí mírně dráždivě, má ale výrazné desinfekční a místně znecitlivující účinky., Působíproto mírně dráždivě. Bývábývá využíván v zubním lékařství. Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel. Hřebíčková silice tlumí citlivost i bolestivost zubního nervu. Je též velmi účinný na potlačení bolesti zubního zánětu. Může být také obsažen v protirevmatických mastech.; Podávánpodáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle učení [[Ájurvéda|ájurvédy]] podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu. Je opravdu hodně účinný na potlačení bolesti zubního zánětu.
 
== Galerie ==