Únor 1948: Porovnání verzí

Komunisté se dlouhodobě, už během [[Druhá světová válka|druhé světové války]], připravovali na převzetí moci v&nbsp;zemi. Úzce spolupracovali se [[Josif Vissarionovič Stalin|stalinistickým]] [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], snažili se narušovat činnost ostatních [[politická strana|stran]], po roce [[1945]] sdružených v&nbsp;tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. V&nbsp;[[Československé parlamentní volby 1946|prvních poválečných volbách]] získali v&nbsp;[[Česko|Česku]] 40,17&nbsp;% (v&nbsp;Čechách 43,25&nbsp;% a na Moravě 34,46&nbsp;%) a na [[Slovensko|Slovensku]] 30,48&nbsp;% hlasů (ovšem vítězem na Slovensku byla [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická stranast]] se 62 % hlasů)<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | titul = Osudové únorové dny | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 426 | isbn = 978-80-7106-941-6 | strany = 51}}<nowiki/ref> a postupně se jim podařilo ovládnoutovláhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhs [[policie|policii]]dhgd (Bezpečnostdmvsgd JBezpečnost), [[armáda|armádu]] i dělnické organizace. [[2. červenec|2.&nbsp;července]]&nbsp;[[1946]] se tehdejší předseda [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa (KSČ)]] a pozdější prezident [[Klement Gottwald]] stal předsedou vlády. Využívali roztříštěnosti tehdejších demokratických politických stran, faktické neexistence [[opozice (politika)|opozice]], poválečného [[radikalismus|radikalismu]] a „[[Mnichovská dohoda|mnichovského zklamání]]“ i nerozhodnosti nemocného [[prezident]]a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]].