Bitva u Rakovníka: Porovnání verzí

Česká armáda vedená Kristiánem z Anhaltu se do Rakovníka dostala brzo ráno v úterý [[27. říjen|27. října]], zesílila městské opevnění a na Šibeničním vrchu západně od města umístila předsunutou jízdu. Na místo přijel i Fridrich Falcký. Nepřítel se přiblížil od Kralovic přes Všesulov a Příčinu odpoledne, vzápětí zaútočil na Šibeniční vrch, odkud do večera zahnal všechny stavovské vojáky zpátky do Rakovníka. Na vrchu poté umístil dvě děla, kterými ostřeloval město. Mezitím se přes Hostokryje a Senomaty dostavilo i zbylé ligistické vojsko s Maxmiliánem I. Následující dny došlo kvůli husté mlze jen k několika menším šarvátkám v prostoru mezi vrchem a městem. Až [[30. říjen|30. října]] zaútočila obchvatem neapolská jednotka (tercio) Carla Spinelliho a jízda plukovníka Kratze ze Scharfensteinu obchvatem na české královské mušketýry v lese mezi Rakovníkem a Olešnou, odkudkteří jeodkud také nakonec vyhnalimuseli ustoupit. Při tomtěchto bojích byl zničen dvůr Kokrdov na úpatí Bendovky.

Po obsazení lesa a jeho okolí zde generál Tilly nechal budovat dodnes patrné polní opevnění. Další den zase převažovala mlha a došlo tak opět jen k několika potyčkám, Rakovník byl přesto stále ostřelován. V neděli [[1. listopad]]u se spojená vojska znovu sešikovala západně od města a zaútočila na [[Kostel svatého Jiljí (Rakovník)|kostelík sv. Jiljí]] a přilehlý hřbitov obsazený královskými mušketýry. Ti byli jasnou přesilou z větší části pobiti nebo zajati, zbytek se stáhl do města. V Rakovníku se sice nacházela většina české armády, na pomoc však obráncům kostela nešla, a díky tomu během celého střetnutí u Rakovníka k žádnému zásadnímu rozhodnutí mezi oběma stranami nakonec nedošlo, resp. rozhodnuto bylo až na Bílé hoře. Kostel byl vyrabován a byla v něm umístěna dělostřelecká baterie, odkud pokračovalo zesílené ostřelování města.

Kromě toho k žádnénějaké zásadnější vojenské akci nedošlo, zčásti kvůli mlze, zčásti kvůli tomu, že císařsko-ligistické armády čekaly na zásobovací konvoj. Ten sice královštístavovští prostřednictvím uherských vojáků přepadli v lesích u Křivoklátu, ale zmocnit se jim ho nepodařilo. Ještě [[4. listopad]]u Buquoy podnikl větší útok na severních svazích Bendovky, kvůli zatopení přístupových cest vypuštěným rybníkem však neúspěšně. Toho dne byl také císařský generál raněn a velení proto předal Rudolfovi z Tiefenbachu. Protože ale hlavním cílem spojených císařsko-ligistických vojsk byla stále Praha, od [[5. listopad]]u se postupně začaly stahovat a přes Olešnou a Lišany postupovat na Nové Strašecí (pouze [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejn]] byl pověřen s malou jednotkou dobýt Louny). Na to reagovali královští, první se ještě téhož dne vydal na cestu hrabě Thurn. Hlavní síly s Kristiánem z Anhaltu následovaly [[6. listopad]]u a díky spěšnému postupu přes křivoklátské lesy se jim nakonec podařilo do Prahy dorazit první, vyčerpané se pak zakopaly na [[Bílá hora (Pražská plošina)|Bílé hoře]].