Katalánsko: Porovnání verzí

Katalánsko má v hrubých rysech tvar rovnostranného pravidelného trojúhelníka na severu hraničí s [[Francie|Francií]] a [[Andorra|Andorrou]], na západě se zbytkem [[Španělsko|Španělska]] (autonomním společenstvím Aragon), na východě (nejdelší hranice) je hranicí pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a hranice příbřezních vod, na jihu vede krátká hranice s [[Valencie|Valencií]]. Celé území i jednotlivé úseky hranice jsou více nebo méně přírodně determinovány. Na severu jsou to masivy Pyrenejí, na západě tvoří převážnou část hranice se Španělskem řeka [[Noguera Ribagorçana]] a její příkré kaňony. Výchozí a určující je pobřežní linie, která je také nejdelším vymezením. Hranice na severu je tvořena vrcholovými hřebeny Pyrenejí a je v podstatě totožná se jejich hravnímhlavním vrcholovým pásmem a tím pádem je totožná s rozvodnicí řek [[Ebro|Ebre]] a [[Le Tech]]. Většina území se rozkládá na levém břehu Ebre a v oblasti menších pobřežních řek, které nejsou součástí povodí Ebre.

Katalánsko je na rozdíl od větší části Španělska (přímé úmoří [[Atlantský oceán|Atlantského oceánu]]) odvodňováno do Středozemního moře. Největší řekou je Ebre (španělsky Ebro), jež zasahuje úžemído území Katalánska jen relativně malým úsekem před deltou. [[Povodí]] Ebre také tvoří jen část území Katalánska. Je to povodí samotné řeky a povodí jejich třech velkých levobřežních přítoků [[Noguera Ribagorçana]], Noguera Pallaresa a [[Segre]], včetně jejích přítoků. PrávýPravý břeh Ebre zasahuje katalánské území jen malým povodím a sice polovinou největšího dolního přítoku Matarranya (řeka sama je hranicí země). Větší část pobřežního a příbřežního pásu odvodňují řeky, které nenáleží do povodí Ebre, ale jsou samostatné a ústí přímo do Středozemního moře. Severně od masivu Puig Pelat (1075) to jsou řeky: Francoli, [[Gaia]], Maspujols, Noya, [[Llobregat]] a [[Ter]].

Na území Katalánska je několik (ne příliš velkých) přírodních jezer, vesměs [[Morénové jezero|ledovcového]] ([[Moréna|morénového]]) původu. Největším z nich je [[Banyoles (jezero)|Banyoles]] (''Estany de Banyoles''), které ale ledovcového původu není. Pak jsou to menší horská jezera v Pyrenejích jako kaskáda ''Estanys de Mulières'' v [[Pramenište|prameništi]] [[Noguera Ribagorçana|Noguery Ribagorçany]]. Katalánsko ve spolupráci se sousedy vybudovalo celou řadu [[Přehrada|přehradních jezer]], hlavně pro potřebu elektrické energie při nedostatku uhlí.

Na hranicích s Francií se zde rozkládá pohoří [[Pyreneje]], od kterého na jih odbočuje pohoří [[Serralada Costero - Catalana]], kopírující v nevelké vzdálenosti od Středozemního moře tvar zdejších pobřežních oblastí [[Costa Daurada]] a [[Costa Brava]]. Na západě Katalánska na jihu provincie [[Lleida (provincie)|Lleida]] se zde pak nachází nížina, po jejímž jižním okraji protéká nejdůležitější řeka regionu a jedna z významných řek Španělska, [[Ebro]].

Katalánsko je hospodářsky vyspělou a úspěšnou zemí. Jednotlivá hospodářská odvětví jsou příznivě vyvážená a diverzifikovaná. Rozhodujícími odvětvími jsou [[průmysl]], sofistikovaný průmysl, vědomostní ekonomika a [[Služba|služby]], zejména ty spojené s turismem. VýkonostVýkonnost hospodářství je na úrovni HDP 43.837 [[Americký dolar|US$]] na obyvatele což řadí Katalánsko ke 20 nejvyspělejším zemím (v porovnání pořadí se suverénními státy).

[[Terciární sektor]] je v katalánské ekonomice již od 70. let dominantní (podíl 60̬% HDP), velmi vyspělý a zahrnuje pestrou a vyváženou skladbu různých aktivit s velkou přidanou hodnotou. Zahrnuje [[Turismus|turistický průmysl]], hotelnictví, [[Veřejná služba|veřejné služby]], služby v kultuře ale i bouřlivě se rozvíjející nové druhy služeb v sociálních sítích, reklamně a vědomostní ekonomice. Katalánsko má příznivé a rozvinuté podmínky pro turistický ruch. Atraktivní středomořské pobřeží [[Costa Brava]] a Costa Daurada (španělsky Costa Dorada), horské rezorty alpského lyžování [[Banquera-Beret]], [[La Molina]], Port Le Comte, Valter 2000, Port Aine. Sektor peněžnictví, rovněž dobře rozvinutý, reprezentují obří spořitelny: [[La Caixa]] a Caixa Catalunya a Banc Sabadell. Barcelonská burza cenných papírů (''Borsa de Barcelona'') s kótovaným objemem obchodů v roce 2017 ve výši 515.4 mld. €.

Katalánsko je bohaté architekturou všech slohových období a to jak v Barceloně tak v řadě míst mimo ni. Barcelona má za sebou více než dvoutisíciletý urbanizační vývoj, čemuž odpovídají i architektonické stopy, ze kterých nejstarší jsou (byť drobné) [[Starověk|antické]] fragmenty. V celém Katalánsku je hojnost [[Románská architektura|románské]], předrománské i [[Gotická architektura|gotické architektury]]. Mezi nimi vyniká:katedlála katedrála S. Značný mezinárodní vliv má [[Secesní architektura|secesní]] hnutí na čele s fenomenálním [[Antoni Gaudí]]. Barcelona ovšem stojí v popředí moderní architektury a to ve vyrovnané tvorbě velmi vysoké úrovně od domácích architektů stejně jako mnoha velikánů světového dosahu jako: [[Richard Meier|Richard Maier]], [[Alvaro Siza]], [[Norman Foster]], [[Ricardo Bofill|Richardo Bofill]], [[Rafael Moneo]], Josep Lluís Mateo, [[Santiago Calatrava]], [[Arata Isozaki]], Vittorio Gregoti. Z Barcelony pochází gigant světového sochařství [[Joan Miró]] a dlouho zde působil i [[Pablo Picasso]]. V ulicích a náměstích lze najít sochy od [[Roy Lichtenstein|Roye Liechtensteina]] nebo Alexandera Caldera.

V většině měst jsou činná rozmanitá muzea a největší je v Barceloně. Některá z nich vynikají jako unikátní v evropském nebo dokonce světovém měřítku, jak je tomu a případě Mořského muzea (''[[Museu Marítim]]''). Znamenité sbírky má i [[Katalánské národní umělecké muzeum|Národní muzeum umění (''Museu nacional d´Art'')]], [[Katalánské archeologické muzeum Barcelona|Katalánské archeologické muzeum]] nebo Muzeum soudobého umění (''[[Museu d´Art Contemporani]]''), jehož budova velmi ceněná v mezinárodním kontextu je od amerického architekta [[Richard Meier|Richarda Meiera]]. Vyhledávané je i [[Muzeum Pabla Picasa]] s rozsáhlými fondy, [[Divadelní muzeum Salvadora Dalího|Dalího muzeum]] ve Figueres a Miróovo muzeum [[Fundació Joan Miró]].