Joan Miró: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m odstranění značek <nowiki>; kosmetické úpravy
mBez shrnutí editace
Řádek 22:
V roce [[1921]] se vrátil do Paříže, aby tam vystavil své obrazy z neslavné výstavy v roce 1918. Paříž však jeho díla nepřijala o nic lépe a tak výstava skončila fiaskem. Setkání s [[André Breton|Andre Bretonem]], [[Paul Éluard|Paulem Eluardem]] a [[Louis Aragon|Louisem Aragonem]], kteří právě v té době dali vzniknout surrealismu, bylo pro Miróa osudové. Přesvědčili ho, že po všem utrpení a krutostech [[První světová válka|první světové války]] je třeba objevit nové metody umění a způsobu života. Chtěli proniknout hlouběji do samotné podstaty umění a inspirace. Jelikož všechny pokusy o logickou analýzu reality selhaly, přístup k hlubšímu porozumění vědomí by měl být, jak podotkl [[Sigmund Freud|Freud]], skrze podvědomí v jakémkoliv možném úhlu. Manifest surrealismu sepsal André Breton roku [[1924]].
 
Miró uchopil myšlenku surrealismu ve své tvorbě s nadšením. Kde však ostatní surrealisté využívali k proniknutí do hloubky podvědomí vidin, snů, halucinací, hysterie a šílenství , Miró se nechával vést svou představivostí. I v Paříži finančně strádal. Byl však příliš pyšný, aby žádal své přátele o pomoc a tak trávil hodiny ve svém studiu, hleděl do zdi a pak jen maloval na kus papíru nebo plátna, veden představivostí, vyvolanou hladem.
 
Miróova představivost byla nevyčerpatelným zdrojem novotvarů a detailů na plátně, které se mu stalo dětským hřištěm i tanečním parketem precizního pohybu, detailu a charakteristického výrazu. Přísný rytmus sjednotil barvy a formy svou poetickou silou. Miró objevil symboly surrealismu, některé viditelné, některé skryté a nevysvětlitelné.