Venuše (planeta): Porovnání verzí

 

Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s&nbsp;malým křížem pod ním (v&nbsp;[[Unicode]]: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sonda [[Veněra 7|Veněra&nbsp;7]] 15.&nbsp;prosince 1970. V&nbsp;první polovině 90.&nbsp;let 20.&nbsp;století zhotovila americká sonda [[Magellan (sonda)|Magellan]] detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné [[vulkanismus|sopečné aktivitě]] na povrchu Venuše, což spolu s&nbsp;přítomností [[síra|síry]] v&nbsp;atmosféře vedlo k&nbsp;domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v&nbsp;současnosti, což v&nbsp;roce 2009 potvrdily měření povrchu v&nbsp;infračerveném spektru.<ref name="dlr2">{{Citace elektronické monografie

| titul = Indications of volcanic activity on Venus

| url = http://www.dlr.de/en/desktopdefault.aspx/tabid-726/1206_read-23529

| datum vydání = 2010-04-08

| datum přístupu = 2010-4-9

| vydavatel = DLR

| jazyk = anglicky

}}

| titul = How old is Venus?

| datum přístupu = 2008-11-23

| jazyk = anglicky

}}</ref> [[akrece|akrecí]] z&nbsp;[[Protoplanetární disk|pracho-plynného disku]], jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou [[gravitace|gravitací]] přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první [[planetesimála|planetesimály]], které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v&nbsp;soustavě vznikly čtyři terestrické [[protoplaneta|protoplanety]].

 

Po zformování protoplanety docházelo k&nbsp;masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. [[magmatický oceán|magmatického oceánu]], jehož tepelná energie společně s&nbsp;teplem uvolněným [[planetární diferenciace|diferenciací]] pláště a jádra je dodnes kumulována v&nbsp;nitru planety a umožňuje existenci [[sopka|vulkanismu]] a [[tektonika|tektonických]] procesů.<ref>{{Citace elektronické monografie

}} – neplatný odkaz !</ref>

 

[[Soubor:Venus, Earth size comparison.jpg|náhled|vlevo|Srovnání se [[Země|Zemí]]]]

Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k&nbsp;velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její „sestra“ či „sesterská planeta“.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Byla Venuše sestrou Země?

| url = http://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/byla-venuse-sestrou-zeme.html

| datum přístupu = 2008-11-16

| vydavatel = Astro.cz

}}

 

| příjmení = Wallensky

| jméno = Grant

| titul = Venus, the hottest planet in the solar system

| url = http://www.astronomytoday.com/astronomy/venus.html

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = astronomytoday.com

| jazyk = anglicky

}}</ref> Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z&nbsp;oxidu uhličitého (96,5 %).<ref name="fleet">{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Williams

| jméno = Dr.&nbsp;David&nbsp;R

| titul = Venus Fact Sheet

| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/venusfact.html

| datum přístupu = 2008-11-22

| vydavatel = NASA

| jazyk = anglicky

}}</ref>

 

</ref> Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z&nbsp;[[Planetární jádro|jádra]], [[Planetární plášť|pláště]] a pevné [[Planetární kůra|kůry]]. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní [[tlak]]. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy [[desková tektonika|deskové tektoniky]], Venuše tak spolu s&nbsp;[[Mars (planeta)|Marsem]] a [[Merkur (planeta)|Merkurem]] má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní [[Tektonická deska|litosférickou deskou]]. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku [[plášťový chochol|chocholů]] na povrch a nastartování deskové tektoniky.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = New Model Explains Venusian Land Forms

| url = http://carlkop.home.xs4all.nl/venus.html

| datum přístupu = 2008-11-22

| vydavatel = Washington University in St. Louis

| jazyk = anglicky

}}</ref>

| příjmení = Arnett

| jméno = Bill

| titul = nineplanets.org – Venus

| url = http://nineplanets.org/venus.html

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = nineplanets.org

| jazyk = anglicky

}}</ref> Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v&nbsp;hloubce okolo 2&nbsp;840&nbsp;km.<ref name="slozeni">{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Basilevsky

| jméno = A.&nbsp;T

| titul = The surface of Venus

| url = www.iop.org/EJ/article/0034-4885/66/10/R04/rpp3_10_R04.pdf

| datum přístupu = 2008-11-27

| jazyk = anglicky

}}</ref> Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo,<ref name="nine" /> a to buď v&nbsp;čistém stavu, nebo vázané se [[síra|sírou]] ve formě [[sulfid železnatý|sulfidu železnatého]].<ref name="mira">{{Citace elektronické monografie

| titul = Venus

| url = http://www.mira.org/fts0/planets/093/text/txt002x.htm

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = MIRA's Field Trips to the Stars Internet Education Program

| jazyk = anglicky

}}</ref> Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3&nbsp;500&nbsp;°C, v&nbsp;jádře by mohly dosahovat až k&nbsp;4&nbsp;000&nbsp;°C.<ref name="slozeni" /> Venuše podobně jako Země překonala [[gravitační diferenciace|gravitační diferenciaci]], období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k&nbsp;vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k&nbsp;povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety.

 

Poslední výsledky z&nbsp;gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35&nbsp;km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby [[tektonická deska|tektonických desek]] jako Země, ale namísto toho v&nbsp;pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou [[láva|lávou]]. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800&nbsp;milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let).<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Magellan Fact Sheet

| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet.html

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = NASA

| jazyk = anglicky

}}</ref> V&nbsp;současnosti se předpokládá, že Venuše je stále [[vulkanismus|vulkanicky aktivní]] v&nbsp;izolovaných [[Geologický čas|geologických obdobích]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Magellan Data Indicates Venus is Still Geologically Active

| url = http://www2.jpl.nasa.gov/magellan/prmgngrav4.html

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = JPL/NASA

| jazyk = anglicky

}}</ref> Pozorování povrchu zařízením [[Spektrometr|VIRTIS]] na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v&nbsp;rozmezí 2,5&nbsp;miliónu až 250&nbsp;000&nbsp;let, což je z&nbsp;geologického hlediska v&nbsp;podstatě současnost.<ref name="dlr2" />

[[Soubor:Venus dome 3D.jpg|náhled|Útvary východně od [[Alpha Regio]].]]

Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k&nbsp;husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou proniknout. Povrch Venuše je přibližně z&nbsp;80 % tvořen lávovými planinami.<ref name="mira" /> Venušin povrch je tvořen dvěma „kontinentálními“ vrchovinami, které se zdvíhají z&nbsp;rozsáhlých okolních plání. Výšky povrchových útvarů se měří vzhledem ke střednímu poloměru planety, jelikož se zde nevyskytuje [[oceán]] kapalné [[voda|vody]], který by se mohl podobně jako na Zemi použít pro výchozí výšku. V&nbsp;oblasti severní vrchoviny [[Ishtar Terra]] se nacházejí největší hory Venuše [[Maxwell Montes]]. Tento masiv je přibližně o 2&nbsp;km vyšší než [[Mount Everest]], a dosahuje tedy výšky okolo 11&nbsp;km.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Western Maxwell Montes and Cleopatra Crater, Venus from cycle&nbsp;2

| url = http://nssdc.gsfc.nasa.gov/imgcat/html/object_page/mgn_c260n033_2.html

| datum přístupu = 2009-1-8

| vydavatel = NASA

| jazyk = anglicky

}}</ref> Mezi pohořími se rozprostírá náhorní plošina [[Lakshmi Planum]]. Oblast Ishtar Terra je větší než pozemská [[Austrálie]], ale menší než Spojené státy,<ref>{{Citace elektronické monografie

| místo =

| jazyk = anglicky

| příjmení = Лазарев

| jméno = Е. Н.

| jméno sestavitele =

| sborník = Материалы Международной конференции «ГИС для устойчивого развития территорий «INTERCARTO-9»

| vydání =

| vydavatel =

| příjmení = Ansan

| jméno = V

| titul = Formation and evolution of the westernmost corona of Aphrodite Terra, Venus

| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0032063396000116

| datum přístupu = 2009-1-8

| vydavatel = Sciencedirect

| jazyk = anglicky

}}</ref> která se velikostí rovná přibližně [[Jižní Amerika|Jižní Americe]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Aphrodite Terra

| url = http://www.britannica.com/place/Aphrodite-Terra

| datum přístupu = 2009-1-8

| vydavatel = Britannica

| jazyk = anglicky

}}</ref> Mezi těmito vrchovinami se rozkládá celá řada širokých prohlubní jako například [[Atalanta Planitia]], [[Guinevere Planitia]] a [[Niobe Planitia]]. Pro pojmenování povrchových útvarů Venuše se zpravidla využívají ženská jména z&nbsp;mytologie<ref>{{Citace periodika

| rok = 1990

| titul = The Magellan Venus Explorer's Guide

| vydavatel = Jet Propulsion Laboratory

| místo = California

 

Předpokládá se, že téměř 90 % povrchu tvoří nedávno utuhlá vrstva [[Čedič|čedičové lávy]],<ref name="DLR">{{Citace elektronické monografie

| titul = Venus Express

| url = http://www.dlr.de/en/desktopdefault.aspx/tabid-726/1206_read-2180/

| datum vydání = 2005-10-19

| datum přístupu = 2008-11-28

| vydavatel = DLR/ESA

| jazyk = anglicky

}}</ref> která je pouze zřídka porušena meteorickými krátery. Malý počet impaktních poruch napovídá, že povrch planety byl v&nbsp;nedávné době značně přeměněn vlivem sopečné aktivity.<ref name="DLR" /> Kartografické souřadnice objektů na Venuši jsou vztažené k&nbsp;[[Základní poledník|nultému poledníku]], jenž prochází bodem, který velmi dobře odráží radarové signály a který leží uprostřed oválného objektu Eve jižně od Alpha Regio.<ref>{{Citace periodika

| příjmení = Hamilton

| jméno = Calvin J

| titul = Venusian Impact Craters

| url = http://solarviews.com/eng/vencrate.htm

| datum přístupu = 2008-11-28

| vydavatel = Solarviews.com

| jazyk = anglicky

}}</ref><ref>{{Citace periodika

| datum archivace = 2010-07-14

| nedostupné = ano

| příjmení = Stevenson

| jméno = D.&nbsp;J

 

</ref> a to i přes to, že [[Otáčení|rotace]] planety je extrémně pomalá. V&nbsp;horních vrstvách atmosféry panují [[vítr|větry]], které obkrouží planetu přibližně jednou za 4&nbsp;pozemské [[den|dny]], což vede k&nbsp;distribuci tepla po celé planetě. [[Atmosférický tlak]] na povrchu planety se pohybuje okolo 8&nbsp;[[Pascal (jednotka)|MPa]], což je 90krát více než na povrchu [[Země]].<ref name="klec118" /> Během pozorování planety byly pozorovány v&nbsp;atmosféře i [[elektrický výboj|elektrické výboje]] v&nbsp;podobě [[blesk]]ů,<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Blesky na Venuši

| url = http://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/blesky-na-venusi.html

| datum přístupu = 2008-9-11

| vydavatel = Hvězdárna Valašské Meziříčí

}}

 

| příjmení = Musser

| jméno = George

| titul = Double Impact May Explain Why Venus Has No Moon

| url = http://www.scientificamerican.com/article/double-impact-may-explain/

| datum přístupu = 2009-1-3

| vydavatel = Scientific American

| jazyk = anglicky

}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení = Alemi

| jméno = Alex

| titul = Why Venus has No Moon

| url = http://adsabs.harvard.edu/abs/2006DPS....38.0703A

| datum přístupu = 2009-1-3

| vydavatel = American Astronomical Society

| jazyk = anglicky

}}</ref>

Na Venuši je [[Sluneční čas|sluneční den]] kratší než [[Hvězdný čas|siderický den]]. Při pozorování Slunce z&nbsp;povrchu planety se východ Slunce objeví každých 116,75&nbsp;dne.<ref>{{Citace elektronické monografie

| url = http://www.planetary.org/explore/topics/compare_the_planets/terrestrial.html

| datum přístupu = 2007-08-03

}} – neplatný odkaz !</ref>

| příjmení = Mitchell

| jméno = Don

| titul = The Soviet Exploration of Venus – Inventing The Interplanetary Probe

| url = http://mentallandscape.com/V_OKB1.htm

| datum přístupu = 2008-10-26

| jazyk = anglicky

}}</ref>

| korporace = NASA

| rok = 1962

| url = http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19660005413_1966005413.pdf

| formát = PDF

[[Soubor:Mariner 5.jpg|náhled|Americká sonda [[Mariner 5]]]]

Sondou, která jako první proletěla atmosférou Venuše, byla sovětská [[Veněra 3|Veněra&nbsp;3]] dne [[1. březen|1.&nbsp;března]] [[1966]] – sonda se zřítila na povrch planety. Pro poruchu komunikačního systému ale sonda nebyla schopna o planetě během průletu odeslat žádná data a pouze dopadla na její povrch.<ref name="mitchell_2">{{Citace elektronické monografie

| titul = The Soviet Exploration of Venus – Plumbing the Atmosphere of Venus

| url = http://mentallandscape.com/V_Lavochkin1.htm

| datum přístupu = 2008-10-26

| jazyk = anglicky

}}

 

Jen o den později [[19. říjen|19.&nbsp;října]] [[1967]] dorazila k&nbsp;Venuši další sonda – [[Mariner 5|Mariner&nbsp;5]], který proletěl ve vzdálenosti přibližně 4&nbsp;000&nbsp;km nad vrcholky mračen. Mariner&nbsp;5 byla původně připravována jako záložní výzkumná sonda [[Mariner 4|Marineru&nbsp;4]] k&nbsp;průzkumu [[Mars (planeta)|Marsu]], ale po úspěchu předchozí sondy [[Mariner 2|Mariner&nbsp;2]] bylo rozhodnuto, že bude její cíl změněn a že bude také vyslána k&nbsp;Venuši. Vědecké vybavení na palubě sondy bylo na lepším technickém stupni s&nbsp;citlivější aparaturou než v&nbsp;případě předchozí sondy Mariner 2, což umožnilo získat lepší vědecká data ohledně složení, tlaku a hustoty atmosféry Venuše.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = The atmosphere of Venus as studied with the Mariner&nbsp;5 dual radio-frequency occultation experiment

| vydavatel = NASA

| verze = SU-SEL-69-003

| url = http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19690011426_1969011426.pdf

}} – neplatný odkaz !

 

 

Úspěšný program Veněra pokračoval vysláním sondy [[Veněra 8|Veněra&nbsp;8]], která vysílala data z&nbsp;povrchu po dobu 50&nbsp;minut. Následovaly sondy [[Veněra 9|Veněra&nbsp;9]] a [[Veněra 10|Veněra&nbsp;10]], které zaslaly na Zem první snímky povrchu Venuše ukazující nehostinnou krajinu. Dvě různá místa [[přistání]] zachytila zcela rozdílnou krajinu v&nbsp;okolí míst modulů – Veněra&nbsp;9 přistála na [[svah]]u o [[úhlová odchylka|sklonu]] přibližně 20° obklopeného 30 až 40&nbsp;cm velkými balvany; Veněra&nbsp;10 ukazovala krajinu připomínající [[čedič]]ové desky se [[zvětrávání|zvětralým]] materiálem.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = The Soviet Exploration of Venus – First Pictures of the Surface of Venus

| url = http://mentallandscape.com/V_Lavochkin2.htm

| datum vydání = 2003

| datum přístupu = 2008-10-27

| jazyk = anglicky

}}</ref>

| příjmení = Mitchell

| jméno = Don

| titul = The Soviet Exploration of Venus – Drilling into the Surface of Venus

| url = http://mentallandscape.com/V_Venera11.htm

| datum přístupu = 2008-10-27

| jazyk = anglicky

}}

| příjmení = Surkov

| jméno = Y.&nbsp;A

| titul = Element composition of Venus rocks&nbsp;– Preliminary results from Venera&nbsp;13 and Venera&nbsp;14

| url = http://adsabs.harvard.edu/abs/1982PAZh....8..437S

| datum přístupu = 2008-11-27

| vydavatel = Soviet Astronomy Letters (ISSN 0360-0327)

| jazyk = anglicky

}}</ref> Zakončením programu Veněra se stalo vyslání sond [[Veněra 15|Veněra&nbsp;15]] a [[Veněra 16|Veněra&nbsp;16]], které byly navedeny na polární orbitu za účelem [[Radar se syntetickou aperturou|radarového]] mapování severní třetiny planety.

 

</ref> Sonda byla navržena ke studiu atmosféry Venuše a [[Oblak|mraků]], ke zkoumání prostředí planetární [[Plazma|fyziky plazmatu]], povrchové charakteristiky a měření teplot. Mise byla navržena na 500&nbsp;pozemských dnů, tedy na přibližně dva venušské roky.<ref name="venus express" /> Prvním úspěchem Venus Express bylo objevení rozsáhlého atmosférického cirkumpolárního víru v&nbsp;oblasti jižního pólu.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Dvojitý vír v&nbsp;okolí jižního pólu Venuše odhalen

| url = http://www.astro.cz/clanky/slunecni-soustava/dvojity-vir-v-okoli-jizniho-polu-venuse-odhalen.html

| datum přístupu = 2008-10-29

| vydavatel = Astro

}}</ref>

 

| datum aktualizace =

| datum přístupu = 2016-03-03

| místo =

| jazyk = en

| příjmení = Proctor

| jméno = Richard&nbsp;A

| titul = Other Worlds Than Ours: The Plurality of Worlds Studied Under the Light of Recent Scientific Researches

| vydavatel = J.&nbsp;A. Hill and Co.

| místo = New York

| rok = 1870

| strany = 94

}}</ref>

 

 

Mimo to se spekuluje, jestli život na Venuši nebyl dříve, než se proměnilo složení její atmosféry.<ref name="space" /> Před čtyřmi miliardami let Slunce vyzařovalo o 40 % méně slunečního světla a tepla než dnes, takže Země i Mars byly zamrzlé světy. V&nbsp;té době ale nejspíše na Venuši panovaly optimální teploty umožňující existenci oceánů tekuté vody a tedy potenciální místo pro vznik života.<ref>{{Citace elektronické monografie

}} – neplatný odkaz !</ref> Během změny atmosféry se teoreticky mohl život přizpůsobit těmto změnám a uchýlit se do obyvatelné zóny v&nbsp;atmosféře planety.<ref name="space" />

 

=== Kolonizace ===

Vzhledem k&nbsp;extrémním podmínkám panujícím na povrchu Venuše nebude možné se současným stupněm [[technologie]] trvale [[kolonizace|kolonizovat]] její povrch v&nbsp;blízké budoucnosti. Teoretické úvahy o trvalé [[člověk|lidské]] posádce se tak z&nbsp;povrchu přesunuly do atmosféry planety, kde se uvažuje o vybudování „plovoucích měst“ v&nbsp;horních vrstvách husté [[atmosféra Venuše|venušské atmosféry]].<ref name="Landis2003">{{Citace periodika

}}</ref> Tento návrh je založen na panujících podmínkách v&nbsp;atmosféře ve výšce okolo 50&nbsp;km nad povrchem planety, kde teplota a atmosférický tlak dosahují úrovně odpovídající podmínkám na [[Země|Zemi]]. Návrh k&nbsp;úspěšnému provedení předpokládá využití dlouhodobého zařízení lehčího než vzduch tzv. [[Balon|aerostat]], které bude schopné setrvat na svém místě a umožní osídlení.<ref name="Landis2003" /> Existence nebezpečného množství těkavých kyselin v&nbsp;těchto výškách bude klást množství překážek a vystupovat proti krátkodobému osídlení těchto oblastí.<ref name="Landis2003" /><ref>{{Citace monografie

| příjmení = Kokh

| místo = Praha

| isbn = 80-7219-013-X

| strany = 288

}}</ref> ve [[středověk]]u byla dokonce nazývána „malým dobrodějem“<ref name="nrch43">{{Citace monografie

| místo = Praha

| isbn = 80-85871-34-3

| strany = 43

}}</ref> nebo „Malým štěstím“.<ref name="eza149">{{Citace monografie

| místo = Praha

| isbn = 80-85255-58-8

| strany = 56, 57

}}</ref>

 

Ve 30.&nbsp;letech napsal [[Edgar Rice Burroughs]] sérii dobrodružných knih, které se odehrávaly na Venuši.<ref>{{Citace elektronické monografie

}} – neplatný odkaz !</ref> Dalším autorem, který psal o Venuši se stal známý [[Robert A. Heinlein|Robert Heinlein]] se sérii příběhů v&nbsp;cyklu ''[[Future History]]'', které byly inspirované chemikem [[Svante Arrhenius|Svantem Arrheniem]] předpovídající souvislý [[déšť]] na povrchu Venuše. Podobný námět pro své povídky ''[[The Long Rain]]'' a ''[[All Summer in a Day]]'' si zvolil i další americký spisovatel [[Ray Bradbury]]. V&nbsp;roce [[1943]] vyšla další kniha ''[[Perelanda]]'' od [[Clive Staples Lewis|Cliva Lewise]] a v&nbsp;roce [[1954]] pak vyšla ''[[Lucky Starr and the Oceans of Venus]]''. Kniha popisovala Venuši jako vodní svět s&nbsp;obrovským oceánem plným exotického mořského života.<ref name="miller" /> V&nbsp;té době se již začaly objevovat i náměty, které popisovaly Venuši jako suchý a prašný svět, ale tyto příběhy nebyly příliš oblíbené. Jednalo se např. o dílo ''The Big Rain'' od [[Poul Anderson|Poula Andersona]] či novela ''[[The Space Merchants]]'' od [[Frederick Pohl|Fredericka Pohla]] a [[Cyril Kornbluth|Cyrila&nbsp;M. Kornblutha]].