Zinek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
m drobná stylistická úprava |
||
Řádek 123:
}}</ref>
V silných minerálních [[kyseliny|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[vlhkost]]í ([[voda|vodou]]) – tzv. [[pasivace]]. Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxidy|hydroxidů]], vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu,
Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára|vodní parou]] a [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogeny]] reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.
| |||