Cín: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: možný vandalismus vulgarity editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 88.101.54.180 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JirkaSv značka: rychlé vrácení zpět |
||
Řádek 141:
| S-věty =
}}
'''Cín''' (chemická značka '''Sn''', {{vjazyce|la}} ''Stannum'') patří mezi [[kovy]], které jsou známy lidstvu již od starověku především jako součást slitiny zvané [[bronz]]. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, [[staniol|cínové fólie]]) a při výrobě uměleckých předmětů.
== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==
[[Soubor:Tin-2.jpg|náhled|vlevo|Ztuhlá kapka cínu]]
Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Cín je v normálním prostředí značně odolný proti korozi a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál [[staniol]]). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn<sup>2+</sup> a Sn<sup>4+</sup>.
Cín je vůči vzduchu i vodě za normální teploty stálý. Vůči působení silných minerálních kyselin není cín příliš odolný. Velmi ochotně se rozpouští především v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO<sub>3</sub>, H<sub>2</sub>O<sub>2</sub>, …). Také v silně alkalických roztocích se kovový cín poměrně rychle rozpouští za vzniků ciničitanového aniontu [SnO<sub>3</sub>]<sup>−2</sup>. Cín je tedy [[Amfoterita|amfoterní.]]
Kovový cín se vyskytuje ve třech [[Alotropie|alotropních]] modifikacích: šedý α-cín, krystalizující v kubické soustavě, bílý β-cín, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ-cín krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako [[cínový mor]] a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ-cín vzniká z bílého β-cínu až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín [[Supravodič|supravodičem I. typu.]]
== Výskyt ==
[[Soubor:Cassiterite09.jpg|náhled|vlevo|Ruda - [[Kasiterit|cínovec]]]]
Celkově je cín v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2–4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u.
Řádek 151 ⟶ 160:
== Výroba ==
Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci [[uhlí]]m v šachtových nebo plamenných pecích:
: SnO<sub>2</sub> + 2 C → Sn + 2 CO
Ve [[struska|strusce]], která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu, který lze získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s [[oxid vápenatý|oxidem vápenatým]] a [[uhlí]]m) nebo srážecím pochodem (tavením se [[železo|železnými]] odpadky).
: SnSiO<sub>3</sub> + CaO + C → Sn + CaSiO<sub>3</sub> + CO ''redukční pochod''
: SnSiO<sub>3</sub> + Fe → FeSiO<sub>3</sub> + Sn ''srážecí pochod''
K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít [[elektrolýza|elektrolýzu]] nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením [[plyn]]ného [[chlor]]u.
== Historie a výroba v minulosti ==
| |||