Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 20 217 bajtů ,  před 1 měsícem
rv; extrémní POV dokládané pochybnými zdroji
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-J15385, Katyn, Öffnung der Massengräber, Gräber polnischer Generale.jpg|Zástupce [[Vichistická Francie|Vichistické Francie]] [[Fernand de Brinon]] a ostatní v Katyni před hroby generálů [[Mieczysław Smorawiński|Smorawińskiho]] a [[Bronisław Bohatyrewicz|Bohatyrewicze]], duben 1943
</gallery>
 
== Hypotéza o německé vině na masakru a související argumenty a vysvětlivky ==
Výše uvedený popis se zakládá na konstrukci sestavené Goebbelsem a vynechává celou řadu skutečností. V prvé řadě nutno připomenout maskovací operaci [[Akce 1005]], která měla shodit německé zločiny na SSSR.
 
=== Východiska ===
Zpočátku Rudá armáda zajaté polské oddíly pouze rozpouštěla. Proti tomu protestovalo Německo a proto byl [[mjr. Sopruněnko]] pověřen založením zajateckých táborů. Koncem roku 1939 v těchto táborech zůstávalo okolo 8 500 vojáků a 6 500 nevojáků. Sovětské orgány zajaté prověřovaly na účast na válečných zločinech v roce 1920 a nejasný počet z nich postavily před vojenský soud.
 
=== Zvláštní poradní sbor NKVD SSSR ===
Po ukončení vojenských operací v roce 1939 nebylo jasné, jak dlouho zajetí potrvá. Zřejmě proto se Berija rozhodl využít svých pravomocí a pomocí [[Zvláštní poradní sbor NKVD SSSR|Zvláštního poradního sboru NKVD SSSR]] je nechal odsoudit k trestu vězení. Tím je jednak zbavil určitých výsad válečných zajatců, jednak vymezil dobu jejich vazby (Zvláštní poradní sbor NKVD SSSR měl právo udělovat tresty do 8 let). Rozsudky Zvláštního poradního sboru byli většinově převedeni do tří zvláštních táborů NKVD západně od Smolenska. Součástí rozsudku byl zákaz korespondence, který se později stal jedním z hlavních argumentů o sovětské vině.
 
=== Napadení SSSR Německem ===
Okolo 16. 7. dosáhly německé jednotky Smolenska<ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>. Všechny tábory i s dokumentací padly do rukou Němců.
 
V prostoru Gnjozdova nedaleko od chutoru Kozí Hory se německé velení rozhodlo vybudovat velitelství skupiny armád Střed a velký velitelský bunkr. Němci pro jeho výstavbu vedle místního obyvatelstva, využili již zavedené stavební oddíly z okolních táborů a po dokončení prací na podzim 1941 a zcela v souladu se svými zvyklostmi (viz [[Sonderkommando|Sonderkommanda]] a [[Einsatzgruppen]]) tyto lidi v lese u Kozích Hor povraždili<ref>Широкорад А.: Катынское дело на весах истории http://nvo.ng.ru/history/2010-05-21/14_katyn.html</ref>.
 
=== Německá „odhalení“ ===
Německá okupační správa o hrobech věděla v březnu 1942 od Poláků sloužících v německé armádě, kteří zde vztyčili dřevěné kříže. Ve štábu gen. Anderse věděli o hrobech v Kozích Horách již v prosinci 1941 <ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>. K veřejnému „odhalení“ došlo až na jaře 1943, když s jeho pomocí se německá propaganda pokusila po porážce u Stalingradu rozšířit podporu ze strany porobených zemí a získat nové vojáky do jednotek SS. Goebbels ve svém deníku poznamenal, že je nutno utajit německý původ munice<ref>Decaux A.: Grands secrets, grandes énigmes</ref>. V instrukcích uvedl:
 
{{Citát|Němečtí důstojníci, kteří převezmou vedení, musí být výjimečně politicky připravenými a zkušenými lidmi, kteří budou působit jemně a sebevědomě. Takovými musí být i novináři… Někteří naši lidé tam musí být dříve, aby v době, kdy dorazí Červený kříž všechno bylo připraveno, <b>aby během výkopů nenarazili na věci, které neodpovídají naší linii</b>.<ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>, <ref name="prudnikova">Прудникова Е. А., Чигирин И.: Катынь. Ложь, ставшая историей, Moskva, ОЛМА, 2011</ref>}}
 
Když účast na prošetření odmítl Mezinárodní červený kříž, zorganizoval Goebbels „mezinárodní komisi“ tvořenou soudními lékaři porobených zemí a Švýcarska. Členové komise provedli pitvy a potom na cestě zpět podepsali protokol, podle kterého těla ležela v hrobech 3 léta a k popravám došlo na jaře 1940. Mezi členy „mezinárodní komise“ byl vedoucí československého Ústavu pro soudní lékařství Dr. František Hájek. Po válce vzal svůj podpis zpět s tím, že jej podepsal pod nátlakem. Podle jeho názoru stav těl neodpovídal 3-letému pobytu ve vlhké písčité půdě, jak tvrdila německá zpráva. S ohledem na to, že těla prakticky nebyla zasažena hmyzem a na stav rozkladu, mohla ležet v hrobech nejvýše jedno léto (1942) a popravy musely proběhnout na podzim 1941. Dalším, kdo vzal svůj podpis zpět byl dr. Marko Markov z Bulharska.
 
=== Burděnkova komise ===
 
SSSR do Smolenska vyslal Burděnkovu komisi (dále jen BK), která prověřovala všechny okolní hroby. Našla v nich okolo 37 tisíc lidí, z nich bylo okolo 10 tisíc Poláků. BK byla doprovázena skupinou zpravodajů (včetně tajemníka vyslanectví USA) a nikdo z nich nezpochybnil zprávu komise, která popravy datovala do podzimu 1941<ref>ru.wikisource.org/wiki/Сообщение_Специальной_Комиссии_(Бурденко), viz noviny Правда z 26.01.1944</ref>.
 
BK zjistila, že pohřebiště polských vojáků je v místě pionýrského tábora smolenské Promstrachkasy a ověřila poslední turnus tohoto tábora z června 1941. Zřízení tábora v létě 1940 vyplývalo z Výroční zprávy Promstrachkasy za rok 1940. Oblast Kozích Hor na břehu Dněpru byla v předválečném období rekreační oblastí Smolenska a komise nenašla svědky, kteří by tvrdili, že oblast byla před válkou uzavřená.
 
BK vyšetřovala svědky, kteří německé okupační správě podali svědectví o tom, že před válkou v lese probíhaly popravy. Všichni svědci (kteří německým orgánům toto dosvědčili a které se po osvobození podařilo najít) vzali tyto výpovědi zpět s tím, že je podepsali pod nátlakem. BK zároveň ověřila, že tito lidé byli vystaveni mučení.
 
BK nalezla v šatech mrtvých Poláků dokumenty z doby, kdy podle „mezinárodní komise“ již měli být po smrti. Poslední dokument byl z 20. června 1941.
 
Podle svědectví žen zaměstnaných ve štábu 537. spojového pluku tam na podzim 1941 byl ubytován asi 30-členný oddíl [[Einsatzgruppen|Einsatzgruppen]], který prováděl nedaleko v lese rozsáhlé popravy.
 
=== Další argumenty ===
V souladu s předválečným sovětským právem zajatí vojáci nemohli nosit hodnostní označení a vyznamenání<ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>. (Viz též sovětské trestní prapory, jejichž vojáky byli důstojníci zbavení po dobu trestu hodností i vyznamenání.)
 
K popravám byly použité německé zbraně ráže 7,65mm, v menší míře 9mm, nikoliv sovětské zbraně ráže 7,62mm. Munice byla německá (GECO), část nábojnic ocelová, jaké se začaly vyrábět v Německu v létě 1940<ref>Вассерман А. - Катынский расстрел, https://www.youtube.com/watch?time_continue=5&v=geq1SRbEpmo</ref>.
 
Němci Slovany považovali za ‚[[Podčlověk|podlidi]]‘ určené k likvidaci. V hrobech v Kozích horách leží v souladu s oficiální nacistickou doktrínou ‚Rusové-podlidé‘ a ‚Poláci-podlidé‘. Ve vztahu k Polsku Německo provádělo [[Operace Tannenberg|operaci Tannenberg]], v jejímž rámci se mělo zlikvidovat i nemálo z Poláků popravených v Kozích Horách.
 
=== Norimberský soud ===
U tohoto soudu se obviněným podařilo zpochybnit sovětský výklad, když soud porušil článek 21 stanov soudu. Soud na základě odkazu obhajoby na informace o německém vyšetřování začal vyžadovat od sovětské strany důkaz, že tento zločin spáchali Němci. Když sovětská strana přednesla před soudem svoji představu o masakru, ukázaly se v ní hrubé chyby a následný pokus vše napravit byl zřejmě z časových důvodů zamítnut. Proto rozsudek nic k tomuto případu neřekl. <ref>avalon.law.yale.edu/imt/imtconst.asp</ref>, <ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>.
 
Článek 21 měl bránit přetížení soudu důkazní agendou, kterou přenechával nižším soudům. Mimoto soud soudil vysoké funkcionáře nacistického Německa, kteří sami osobně se žádného zločinu nedopustili a tím by se mohli zbavit odpovědnosti za jednotlivé zločiny. Tento článek umožňoval konstatování, že nacistická mašinérie takto konala s přímým vědomím svých nejvyšších představitelů a ti byli povoláni k zodpovědnosti za to, že takový stav umožnili. (Na základě toho probíhalo také prověřováni polských důstojníků po zajetí v SSSR. Trestáni byli za to, že jako velitelé v zajateckých táborech připustili a dokonce přímo organizovali zločinné zacházení se zajatými vojáky.)
 
=== Paket č. 1 ===
Tento balík dokumentů obsahuje m.j. tyto dokumenty:
 
* <b>Berijova zpráva Politbyru</b>, č.j. 794/Б v níž Berija žádá sestavit „trojku“, která by v hromadném procesu zajaté Poláky odsoudila k smrti. Na zprávě je uvedeno souhlasné rozhodnutí členů Politbyra.<ref>http://portal.rusarchives.ru/publication/katyn/01.shtml</ref>
 
* <b>Výpis z protokolu č. 13 zasedání Politbyra</b> (č.j. П13/144) z 5.3. 1940, kterým se NKVD navrhuje odsoudit zajaté Poláky pomocí ‚trojky‘ bez účasti obviněných. Příjemcem zprávy je Berija.<ref>http://portal.rusarchives.ru/publication/katyn/02.shtml</ref>
 
* <b>Výpis z protokolu č. 13 zasedání Politbyra</b> (č.j. П13/144) z 27.2. 1959, kopie předchozího. Příjemcem zprávy je Šeljepin. Zpráva je kopií (i s chybami) výšeuvedené zprávy z roku 1940.<ref>http://portal.rusarchives.ru/publication/katyn/03.shtml</ref>
 
* <b>Zpráva předsedy KGB Šeljepina Chruščovovi</b>, č.j. 632 Ш z 3.3. 1959, kterou Šeljepin navrhuje zlikvidovat dokumentaci po popravených Polácích.<ref>http://portal.rusarchives.ru/publication/katyn/05.shtml</ref>
 
Rozbor viz <ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref> a <ref name="prudnikova">Прудникова Е. А., Чигирин И.: Катынь. Ложь, ставшая историей, Moskva, ОЛМА, 2011</ref>.
 
==== K „Berijově zprávě“ ====
* Tato zpráva je datována k 5.3. 1940, v žurnálu je založena na konci únorové řady. Za poměrně zvláštní lze považovat i to, že je datována do stejného dne, kdy byla v Politbyru projednávána. Muselo by se jednat současně o hrubou a nesmyslnou chybu Berijova sekretariátu i samotného Beriji, která jej na Politbyru musela kompromitovat. Chybou je i použitý formulář ze 30. let.
 
* Vlevo nahoře je rukou psané číslo 144, které označuje pořadí, v jakém daná zpráva byla ten den projednávána. Ve skutečnosti by na každý bod jednání zbývalo nejvýše 2 minuty. Na přednesení záležitosti, její projednání i sepsání rozhodnutí.
 
* Podpisy Stalina, Vorošilova, Molotova a Mikojana jsou orientované shora dolů. Po přečtení a před podepsáním by tento dokument musel každý z nich nesmyslně pootočit doleva.
 
* Na 2. straně je uvedeno číslo 14736, které je na 3. straně zaokrouhleno na 14700. Podobně je číslo 10685 zaokrouhleno na 11000. V kontextu zprávy to je matoucí.
 
* Na 4. stránce se navrhuje potrestat zajaté Poláky pomocí ‚trojky‘. Jenomže ‚trojky‘ i hromadné operace byly (na základě právě Berijových podmínek pro převzetí NKVD SSSR) zrušeny 17. 11. 1938<ref name="MS">Молотов В.М., Сталин И.В.: Об арестах, прокурорском надзоре и ведении следствия: Постановление Совета Народных Комиссаров СССР и Центрального Комитета ВКП(б), 17 ноября 1938 года, viz Сталин И.В.: Cочинения. – Т. 14., Издательство Писатель, 1997, str. 283–289, viz grachev62.narod.ru/stalin/t14/t14_56.htm</ref>. Zvláštní poradní sbor NKVD SSSR, kterým přímo disponoval Berija, zase před válkou neměl právo hrdelních trestů.
 
* Na 4. straně Berija zprávu podepsal i parafoval…
 
==== K „Výpisům z protokolu č. 13“ ====
Zjevně druhý z obou protokolů (z roku 1959) je zhotoven přes kopírovací papír (má v takovém případě obvyklé ztlustění linií) jako kopie prvního protokolu (z roku 1940). Mimoto při psaní s kopírovacím papírem musel být vynechán příjemce, potom se vyndal kopírák a dopsaly se oba dokumenty, z nichž jeden údajně pochází z roku 1940 a druhý z roku 1959. Uvedené počty osob nesmyslně vycházejí ze zaokrouhlených údajů „Berijovy zprávy“. Obě zprávy jsou na formuláři 30. let.
 
==== K „Šeljepinově zprávě“ ====
Vedle toho, že tato zpráva neodpovídala tehdejším zvyklostem<ref name="muchin">Мухин Ю.: Катынский детектив, Moskva, Светотон, 1995</ref>, jsou v ní uvedena zcela jiná čísla, než v „Berijově zprávě“.
 
==== Souhrn ====
Tento soubor dokumentů se poprvé objevil v [[případ KSSS|případu KSSS]], když byl založen mezi důkazním materiálem. Soud jej však vyřadil pro zjevnou nesmyslnost. Podle Slobodkina<ref name="slo">Слободкин Ю.: Катынь. Как и почему гитлеровцы расстреляли польских офицеров, www.katyn-books.ru/library/katyn-kak-i-pochemu-gitlerovtsi-rasstrelyali-polskih-ofitserov.html</ref> tento soubor dokumentů nechal zpracovat [[Alexandr Nikolajevič Jakovlev]], ale ten, kdo jej zpracovával, ve vědomí špíny, kterou měl udělat, jej zpracoval tak, aby nemohl obstát.
 
=== Sovětské a ruské vyšetřování za perestrojky ===
Podle Muchina V. M. Falin a A. N. Jakovlev zmanipulovali předsedu KGB Krjučkova a společně přiměli Gorbačova k nepodloženému prohlášení o vině. Gorbačov dal poté příkaz vojenskému oddělení Generální prokuratury SSSR najít důkazy o tomto zločinu<ref name="slo">Слободкин Ю.: Катынь. Как и почему гитлеровцы расстреляли польских офицеров, www.katyn-books.ru/library/katyn-kak-i-pochemu-gitlerovtsi-rasstrelyali-polskih-ofitserov.html</ref>. Vyšetřování doprovázely manipulace a hrubé porušování zákona<ref>Швед В.: Катынь-2010. Новая страница или…?, viz katyn.ru/index.php?go=Pages&in=view&id=947</ref>. Podle Ústavy SSSR i Ústavy RF pokud prokurátor zjistí narušení zákona, je povinen provést a uzavřít vyšetřování a předat případ soudu, který teprve má právo rozhodnout o vině. V tomto případě prokuratura zveřejňovala mnoho svých údajných zjištění, která měla být uzavřena ve spise, ale k soudnímu procesu nedošlo. Vyšetřování vedli: plk. Tretěckij, pplk. Jablokov, mjr. Šalamajev, pplk. V. Graněnov a dozorový prokurátor plk. N. L. Anisimov<ref>Яжборовская И., Яблоков А., Парсаданова В.: Катынский синдром в советско-польских и российско-польских отношениях, viz www.katyn-books.ru/library/katinskiy-sindrom12.html</ref>.
 
M.j. z výslechu Tokareva<ref name="prudnikova">Прудникова Е. А., Чигирин И.: Катынь. Ложь, ставшая историей, Moskva, ОЛМА, 2011</ref> (v roce 1940 náčelník oblastní správy NKVD v Kalininu) vyplývá, že Tokarevovi o Paketu č. 1 řekli vyšetřovatelé v roce 1991, když tento balík dokumentů byl údajně ‚objeven‘ až v roce 1992. Mimoto Tokarev ve výpovědi připomněl Nařízení o prokurátorském dozoru<ref name="MS">Молотов В.М., Сталин И.В.: Об арестах, прокурорском надзоре и ведении следствия: Постановление Совета Народных Комиссаров СССР и Центрального Комитета ВКП(б), 17 ноября 1938 года, viz Сталин И.В.: Cочинения. – Т. 14., Издательство Писатель, 1997, str. 283–289, viz grachev62.narod.ru/stalin/t14/t14_56.htm</ref>, které zrušilo ‚trojky‘ a hromadné operace. Neodpovídají ani počty exhumovaných ostatků se zveřejňovanými čísly.
 
==== Závěry sovětského a ruského vyšetřování ====
V březnu 2005 byl případ uzavřen z důvodu úmrtí předpokládaných viníků. V podrobnějších informacích se praví:
 
{{Citát|… Vyšetřováním bylo stanoveno, že ve vztahu k polským občanům držených v táborech NKVD orgány NKVD SSSR na základě ustanovení Trestního zákona RSFSR (z roku 1923) se vyšetřovala obvinění z uskutečnění přestupků proti zákonu.
 
Na základě výsledků vyšetřování byly začátkem března 1940 případy předány mimosoudnímu orgánu – trojce, která se zabývala trestními případy 14 542 polských občanů (na území RSFSR 10710, na území USSR 3832), uznala je viníky a rozhodla o jejich popravě.
 
Vyšetřováním bylo věrohodně konstatována smrt v důsledku naplnění rozhodnutí trojky 1803 polských válečných zajatců a byla zjištěna identita 22 z nich.<ref name="prudnikova">Прудникова Е. А., Чигирин И.: Катынь. Ложь, ставшая историей, Moskva, ОЛМА, 2011</ref>}}
 
Počet vyšetřováním zjištěných poprav tak vůbec neodpovídá zprávám z průběhu vyšetřování, ani jiným číslům. Možná se jedná o Poláky, postavené před vojenský soud pro válečné zločiny z roku 1920.
 
=== Žaloba Stalinova vnuka ===
Stalinův vnuk Jevgenij Jakovlevič Džugašvili podal žalobu na skupinu poslanců ruské Státní dumy, kteří 26. listopadu 2010 hlasovali pro rezoluci o Stalinově a Berijově vině na tomto masakru.
 
Soud rozhodl, že Stalin byl veřejný činitel a jako takový musí akceptovat i nemístnou kritiku veřejnosti. Soud ovšem výslovně uvedl, že: <i>Josif Vissarionovič Stalin (skutečné příjmení Džugašvili) byl v období let 1917-1953 sovětským politickým, státním, vojenským a stranickým činitelem. Byl také jedním z vedoucích činitelů SSSR v době katyňské tragédie v září 1941…</i> J. J. Džugašvili proces prohrál, ale soud mu přitom dal za pravdu.<ref>Мухин Ю.: Суд подтвердил: Сталин не причастен к расстрелу поляков в Катынском лесу (+документы); viz wek.com.ua/article/65128/</ref>
 
=== Postoj Ruské federace ===
Podle Strygina<ref>https://nstarikov.ru/blog/65169</ref> existují v Rusku v současné době zcela protichůdné verze, kterých se přidržují různé části státního aparátu:
 
# <b>Obecná právní verze</b> je založená na Zprávě Burděnkovy komise. Potvrzuje ji rozhodnutí Tverského soudu k žalobě J. J. Džugašvili. Touto verzí se řídí instituce vytvářející právní základy pro případné budoucí nároky.
# O <b>veřejnou politickou verzi</b> se opírá nejvyšší ruská moc, ale pouze prohlášeními bez právních následků. Podle této verze popravy na základě rozhodnutí ‚trojky‘ provedlo NKVD.
# O <b>úřední právní verzi</b> se opírá Ministerstvo spravedlnosti a další výkonná moc RF. Základem jsou závěry vyšetřování z let 1990-2004 a tvrzení, že zajatí Poláci v SSSR popraveni nebyli a jsou vedeni jako nezvěstní.
 
=== Závěry ===
Se zřetelem toho, že německé vyšetřování bylo přímo řízeno Goebbelsem s propagandistickými cíli, že tzv. Paket č.1 je zjevný podvrh a se zřetelem k celému souboru dalších výše uvedených skutečností je zjevné, že masakr provedli Němci nejspíše na podzim 1941. Mimoto do tohoto prostoru Němci na jaře 1943 svezli další mrtvoly polských vojáků z jiných míst.
 
== Muzea a památníky ==