Tučňák kroužkový: Porovnání verzí

'''Tučňák kroužkový''' (''Pygoscelis adeliae'') je středně velký zástupce [[čeleď|čeledi]] [[tučňáci|tučňákovitých]]. Délka jeho těla zpravidla nepřesahuje 70  cm. Hmotnost je závislá na ročním období – pokud nehladoví, dosahuje váhy až 6  kg. Samec má totožné zbarvení jako samice, ale bývá vyšší. Celkové zbarvení je jednoduché, uniformně černo-bílé, specifickým znakem je bílé lemování ve tvaru kroužku kolem obou očí.

Živí se více než z &nbsp;90 &nbsp;% [[kril]]em, ale loví i [[ryby]], vzácněji [[Hlavonožci|hlavonožce]]. Jeho tělo je uzpůsobeno k &nbsp;potápění a plavání pod vodou. Tvar těla, připomínající torpédo, doslova kopíruje vlnu – začíná užším zobákem a hlavou, pokračuje silnějším zaobleným tělem a končí zúženým koncem těla a úzkým jednoduše řešeným ocasem. Dokáže se dostatponořit do hloubky až 200 &nbsp;metrů a plavat rychlostí 20 &nbsp;[[Kilometr za hodinu|km/h]]. Stejně jako [[tučňák císařský]] je i tento druh známý až 100 &nbsp;kilometrů dlouhými cestami, jež podniká v &nbsp;období rozmnožování, aby nalezl stabilní masivní [[ledovec]], který letní teplotou neroztaje nebo jej nezničí bouře.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Jiné kolonie naopak hnízdí na pevnině a mají moře podstatně blíže. Hnízdí během antarktického léta (říjen až únor) v &nbsp;několikatisícových až statisícových koloniích. Staví jednoduchá hnízda z &nbsp;oblázků. Samice snese obvykle dvě vejce, při sezení se střídá se samcem. Narozená mláďata vychovávají společně přibližně dva měsíce. Pár si je věrný po několik sezón.

Tučňák kroužkový patří mezi nejběžnější zástupce své čeledi, jeho populace není prozatím významně ohrožena. [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] klasifikuje tento druh jakožto [[Málo dotčený taxon|málo dotčený]]. V &nbsp;roce 2017 byl počet jedinců odhadován na 12 až 16 &nbsp;milionů.

Tučňáka kroužkového poprvé popsal mořeplavec a přírodovědec Jules Sébastien César Dumont d'Urville (známější spíše jako [[Jules Dumont d'Urville]]), když 21. &nbsp;ledna roku 1840 objevil spolu s &nbsp;posádkou lodi [[Adélina země|Adélinu zemi]], již pojmenoval podle křestního jména své manželky. O rok později byl druh vědecky popsán dvojicí mořeplavců a přírodovědců, [[Jacques Bernard Hombron|Jacquesem Bernardem Hombronem]] a [[Honoré Jacquinot]]em, a to podle oblasti, kde byl spatřen – tučňák Adéliin, zprvu jako ''Catarrhactes adeliae'', později ''Pygoscelis adeliae''. <ref name=":4" />

Do rodu ''[[Pygoscelis]]'' spadají další dva druhy tučňáků – [[tučňák uzdičkový]] (''Pygoscelis antarctica'') a [[tučňák oslí]] (''Pygoscelis papua''). [[Mitochondriální DNA|Mitochondriální]] a [[Jaderná DNA|jaderná]] [[DNA]] naznačují, že předci tohoto rodu se oddělili od ostatních tučňáků asi před 38 &nbsp;miliony let<ref name=":0">{{Citace periodika

}}</ref> Tučňák kroužkový se jako samostatný druh oddělil od ostatních členů rodu zhruba před 19 &nbsp;miliony let.<ref name=":0" />

Jedinci tohoto rodu jsou známí tím, že v &nbsp;zobáku přenášejí oblázky (menší kameny) z &nbsp;okolních sousedních hnízd a pokládají si je na své vlastní. Jejich rodový název tak může být pravděpodobně odvozen z &nbsp;latinského slova „''scelis''“ (nebo „''scelus''“) které v &nbsp;překladu znamená „zločin“ či „krádež“. Avšak podle internetové [[encyklopedie]] ''ARKive'' dostali vědecké jméno ''Pygoscelis'' – v &nbsp;jejich překladu „opatřený smetákem“ – na základě komického jevu připomínajícího zametání; po souši se totiž pohybují kolébavou chůzí a svým dlouhým roztřepeným ocasem velmi často zavadí o zem.<ref>{{Citace elektronického periodika

Mimo hnízdní období se někdy zatoulá až k &nbsp;[[Argentina|Argentině]], [[Austrálie|Austrálii]], [[Nový Zéland|Novému Zélandu]], [[Falklandy|Falklandám]] (Malvíny), [[Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy|Heardovu ostrovu]] a k &nbsp;[[Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy|McDonaldovým ostrovům]].<ref name="iucnredlist" /> Od hnízdiště se tak ocitá 1 &nbsp;000–4 &nbsp;000 &nbsp;km daleko. Během celého migračního období je schopen zdolat 13 &nbsp;000 až 17 &nbsp;000&nbsp;km na širém oceánu, než se opět dostaví na místo hnízdění.<ref>{{Citace elektronického periodika

Pohybuje se v &nbsp;[[Teplota|teplotách]] vzduchu zhruba od -30&nbsp;do 10&nbsp;°C.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Teplota vody se v &nbsp;okolí Antarktidy pohybuje neustále kolem bodu mrazu a může klesnout i těsně pod nulu.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Přesto se zde vyskytují živé [[Organismus|organismy]], jelikož moře je pramenitě čisté a prostoupené [[ion]]ty, které snižují [[Teplota tání|bod mrazu]]. Takže i hluboko pod ledem je voda při teplotě pod nulou [[Tekutost|tekutá]].

Má oproti jiným druhům poměrně [[Uniforma|uniformní]] zbarvení – černou hlavu, záda a vrch křídel s &nbsp;úzkými bílými pruhy na okrajích. Spodní stranu křídel a břicho má bílé. Specifickým znakem jsou bílé kroužky kolem obou očí, lemující [[Duhovka|duhovky]], jejichž barva se pohybuje od červenohnědé až po zelenohnědou.<ref>{{Citace monografie

Tučňák kroužkový se v &nbsp;divoké přírodě dožívá až 16 &nbsp;let.<ref name=":1" /> Pokud se jedinec páří ve věku 3–5 let, dožije se zpravidla nižšího věku.<ref name=":1" />

Mezi nejdůležitější patří krátké, ale husté peří, překrývající se jako střešní tašky, které odpuzuje vodu. Na 1&nbsp;cm čtvereční připadne asi 12&nbsp;peříček dlouhých až 3,6&nbsp;cm.<ref name=":4" /> Perní šat se skládá ze dvou vrstev. První vrstva rostoucí nad kůží je tzv. [[prachové peří]], které plní funkci izolační. Nad ním leží druhá vrstva mastných per, která odolávají vnějším vlivům. Peří se nejvíce podílí na izolaci před nízkými teplotami. JeTučňák si na ně pravidelně čištěnoroztírá žluklýmžluklý sekretemsekret z &nbsp;kořene ocasu. Za jeden den tučňák nanese zhruba 100&nbsp;g tohoto [[Výměšek|sekretu]]. Promaštěné peří je plně funkční a zároveň ochráněné před [[Plíseň|plísněmi]] a [[bakterie]]mi.<ref name=":10">{{Citace monografie

}}</ref> Podkožní vrstva tuku u tučňáka kroužkového není primárně určena k &nbsp;ochraně před chladem, ale slouží jako výživová rezerva v &nbsp;období hladovění.

V &nbsp;období pelichání je původní peří postupně vytlačeno novým, čímž se mezery okamžitě uzavírají a udržuje se tepelná izolace. Do vody však tučňáci během pelichání nemohou a hladoví. U tohoto druhu trvá [[přepeřování]] 20 &nbsp;dní.<ref name=":4" /><ref name=":1" />

V &nbsp;neposlední řadě jsou tučňáci obdařeni kožním vakem, což je obrácená kapsa nacházející se v &nbsp;břišní části těla, s &nbsp;jejíž pomocí chrání vejce a narozená mláďata. Při sezení dochází k &nbsp;bezprostřednímu kontaktu se silně prokrvenou kůží (tzv. [[Hnízdní nažina|hnízdní nažinou]]), a tak jsou vejce i mláďata do určitého stáří skryta před nepříznivými vlivy počasí a zahřívána při stabilní teplotě 32–35&nbsp;°C.<ref name=":4" />

[[Soubor:Spectacular Christmas morning cruise through the remants of giant Tabular iceberg B15Y, which is now grounded just off Bransfield Island at the N tip of the Antarctic Peninsula.so slow on land, but in (25974087056).jpg|alt=Tučňák kroužkový vyskakující nad vodní hladinu, zachycený v okamžiku letu trvajícího nanejvýš dvě sekundy.|náhled|Tučňák kroužkový se pod vodou pohybuje rychlostí až 20 &nbsp;km/h. Pokud ale zrovna neloví potravu, na moři cestuje s &nbsp;periodickými skoky nad hladinou, podobně jako [[Delfínovití|delfíni]]]]

Pokusy [[Ornitologie|ornitologů]] ukázaly, že tučňák kroužkový má výborně vyvinutý smysl pro navigaci a orientaci. Po období, kdy se toulá mimo hnízdiště tisíce kilometrů daleko na širém moři, se na hnízdiště ve správný čas opět bez problémů vrátí, a to za pomoci tzv. [[Vrozená orientace|vrozené orientace]]. Tučňák kroužkový odvezený letadlem 4 &nbsp;000 &nbsp;km daleko od hnízdiště se za 10 &nbsp;měsíců vrátil přesně na místo, kde byl odchycen.<ref name=":4" /> Svůj orientační smysl zpřesňuje za pomoci polohy [[Slunce]] na jeho dráze kolem [[Země]], čímž si srovnává vnitřní biologický čas. Další pokusy ukázaly, že při zatažené obloze viditelně ztrácí přehled a řídí se spíše svým vrozeným [[instinkt]]em.<ref name=":4" />

Běžný kontaktní zvuk zní jako velmi krátké „''aark''“.<ref name=":10" /> Tuto výzvu používá tučňák kroužkový taktéž během pobytu na otevřeném moři. Volání by mohlo zhruba znamenat: „''Jsem vám stále na blízku…''“. Na pevnině je pak takový projev doprovázen tichým a krátkým zavrčením spolu s &nbsp;očním kontaktem na obcházející tučňáky. Ti naopak zpravidla bez jakéhokoli zvuku drží „podřízený postoj“, tedy mají napřímené tělo a hlavu s &nbsp;celkově přitaženým peřím a roztažená křídla směřující dozadu – čímž zhruba říkají: „''Jen procházím a nemám zlý úmysl…''“. V &nbsp;období rozmnožování se tučňák kroužkový projevuje agresivním chováním, při kterém se ozývá hlasitým „''grr''“ nebo „''gwarr''“<ref name=":10" />. Vzápětí může dojít k &nbsp;zastrašování otevřeným zobákem vysunutým vpřed nebo k &nbsp;přímému útoku. V &nbsp;období námluv samec láká samici hlasitými hrdelními tóny, uzavřené páry se poté na sebe svými hlasy neustále upozorňují při každém kontaktu, ujišťují se: „''Jsi to ty, můj manžel?''“ – „''Ano, jsem to já, tvůj manžel…''“.<ref name=":4" /><ref name=":10" /> Mláďata žádají o potravu pískáním.<ref name="snablova_dp" />

Tučňák kroužkový slyší [[frekvence]] v &nbsp;rozmezí 27 až 12 &nbsp;520 &nbsp;Hz. V &nbsp;nižších [[Frekvenční pásmo|kmitočtových pásmech]] dokáže rozlišovat tóny, jejichž frekvence se liší pouze o 8&nbsp;Hz. Sluch je důležitý pro komunikaci mezi párem (námluvy), rodičem a mládětem, cizími tučňáky nebo predátory. Ve velkých koloniích tučňáci nejen že musí dobře slyšet, ale musí též rozpoznat jednotlivé hlasy a zvuky (např. hlas družky). Každý tučňák má jedinečný hlas (zvuk hlasu se liší také podle pohlaví).<ref name="snablova_dp">{{Citace kvalifikační práce

Tučňák kroužkový obývá především slaná moře, která jsou jeho hlavním zdrojem [[Tekutina|tekutin]] (případným zdrojem je i [[krev]] kořisti). Stejně tak jeho potrava obsahuje vysoké množství soli, a to by bez nějakého opatření vedlo k &nbsp;smrtelné koncentraci [[sodík]]u v &nbsp;jeho těle. Přebytečnou sůl tak vylučuje pomocí takzvaných [[Supraorbitální žláza|supraorbitálních žláz]], umístěných nad očnicí a ústících do nosních dutin. Nadbytečné množství mu pak stéká po zobáku, jenž je poměrně citlivý na dotek, a tak se při tomto procesu častokrát otřepe.<ref name=":4" />

Zprvu byl tučňák kroužkový výhradně [[Ryby|rybožravý]], ale v &nbsp;důsledku intenzivního vybíjení [[Tuleňovití|tuleňů]] a [[Velryba|velryb]] zhruba od 18. &nbsp;století začalo přebývat v &nbsp;mořských vodách až 150 &nbsp;tun [[kril]]u ročně.<ref name=":11">{{Citace periodika

}}</ref> Tučňák kroužkový využil situace a dnes se krilem živí z &nbsp;více než 90 &nbsp;%,<ref name=":15" /> a to především korýšem [[Krunýřovka krillová|krunýřovkou krillovou]] (''Euphausia superba'').<ref name=":11" /> Roje těchto krunýřovek vyhledává v &nbsp;hloubkách od 10 do 200 &nbsp;m, povětšinou za jasného denního světla. Občas se přiživí na menších rybách, např. druhu ''[[Pagothenia borchgrevinki]]'' z &nbsp;čeledi [[Ledovka patagonská|ledovkovití]], které mají v &nbsp;krvi rovněž nemrznoucí [[Bílkovina|proteiny]]. Potravu loví především pod mořským ledem. Podle sledování miniaturními kamerami dokáže za 1,5 &nbsp;hodiny ulovit 244 &nbsp;korýšů nebo 33 &nbsp;ryb.<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Na počátku období rozmnožování loví ve vzdálenosti 50–600&nbsp;km od hnízdiště, v &nbsp;závislosti na dostupnosti potravy. Později se díky zvyšujícím se letním teplotám ledové pole zmenšuje, a krmení již vylíhlých mláďat je proto mnohem jednodušší (to se netýká tučňáků hnízdících při pobřeží bez ledové pokrývky). Než se vrátí mládě nakrmit, pobývá na moři 18–30&nbsp;hodin a za jeden tah uloví obvykle 320–490&nbsp;g potravy.<ref name=":2" />

Průměrně plave tempem 2,2–8,2&nbsp;km/h, ale v &nbsp;případě nutnosti dokáže vyvinout rychlost blížící se 20 &nbsp;km/h (na krátkou vzdálenost při lovu nebo při úprku před predátory). Jazyk a patra zobáku má tučňák kroužkový opatřený zpětně orientovanými háčky, jež znemožní lapené kořisti únik. Ulovená potrava je pak pohlcena ihned pod vodou, přičemž ryby jsou pojídány hlavou napřed, díky čemuž jejich ploutve neuvíznou v &nbsp;jícnu (uzavírají se k tělu kořisti). Při polykání nemusí být kořist usmrcena, a tak se ještě živá následně udusí a rozloží v &nbsp;žaludku.<ref name=":1" /><ref name=":2" />

Zejména v &nbsp;zimě, kdy pobývá nejvíce na moři, je tučňák kroužkový zdrojem potravy pro [[Tuleň leopardí|tuleně leopardí]] (''Hydrurga leptonyx'') nebo [[Kosatka dravá|kosatky dravé]] (''Orcinus orca'').<ref name=":1" /><ref name=":2" /> Tuleni často na tučňáky číhají u okraje ledové plochy poblíž jejich kolonií, aby překvapili ptáky mířící na lov či vracející se z &nbsp;lovu; břehy se pak plní skupinkami rozrušených tučňáků, kteří se zdráhají vstoupit do vody, dokud nebezpečí nepomine.<ref name="manaaki_whenua">{{Citace elektronické monografie

Tučňák kroužkový hnízdí ve velkých koloniích. V &nbsp;jedné kolonii spolu v &nbsp;těsném kontaktu hnízdí stovky a tisíce párů. Má vůči jiným druhům tučňáků poměrně krátkodobé, obvykle tříměsíční rozmnožování. Podstatnou část života tak tráví na moři (až z 90 &nbsp;%). Je zpravidla [[Monogamie|monogamní]].<ref name=":14">{{Citace elektronického periodika

V &nbsp;první polovině října dorazí samec na hnízdiště. Zhruba o čtyři dny dříve než samice, která je tak svou nepřítomností ochráněna proti bojovému naladění svého druha a ostatních samců, v &nbsp;období zarputilého obhajování hnízd.<ref name=":1" /> Po ledě, pěší chůzí a klouzáním po břiše ujde vzdálenost 30–100 &nbsp;km.<ref name=":2" /> Pro jedince hnízdícího na pevnině blízko pobřeží je migrace mnohem jednodušší. První starostí samce je vytvořit hnízdo, nebo jen upravit loňské.<ref name=":4" /> V &nbsp;zobáku přenáší jednotlivé kamínky a pokládá je do vyhrabané jamky.<ref name=":4" /> Stavba hnízda se neobejde bez agresivního počínání, protože se tučňáci vzájemně o kamínky okrádají.<ref name=":4" /> V &nbsp;centru kolonie jsou hnízda viditelně vyšší než hnízda nacházející se na jeho okraji. Čím blíže k &nbsp;samotnému středu kolonie, tím se zpravidla jedná o zkušenějšího samce. Ostřílený samec o kamínky lehce okrade mladého a nepozorného soka z &nbsp;okrajové oblasti.<ref name=":4" />

Když se na hnízdiště dostaví samice, naplní se celá kolonie životem, respektive hlukem. Samci přeruší veškerou činnost a plně jim naslouchají. K &nbsp;upoutání samiček používají i svá hnízda, s &nbsp;nimiž se vychloubají. Postaví se u jejich okrajů a začnou vydávat hluboké hrdelní tóny.<ref name=":1" /> Hlavu mají vztyčenou vzhůru a třepetají křídly.<ref name=":1" /> Právě rychlé mávání křídly předznamená vyvrcholený tok, až se místy pleskají na prsou.<ref name=":2" /> Toto obvykle dělají do doby, než k &nbsp;nim dorazí jejich loňská družka nebo dokud neupoutají volnou samici. Po dohledání se u společného hnízda oddávají pozdravům, což je charakterizováno společným ukláněním a troubením.<ref name=":4" /> Takové chování zabraňuje vzájemnému napadení obou partnerů, a proto jej opakují při každém přiblížení.<ref name=":4" /> Také se načepýří jejich hlava do tvaru hřebene a oči rozjasní až vyboulí.<ref name=":4" />

Po [[Námluvy|námluvách]] přichází na řadu páření. [[Kopulace]] je krátkodobá, ale probíhá opakovaně – u mladších méně zkušených párů zpravidla častěji. Samec naskočí na záda samičky, vyzdvihne ocas pro lepší rovnováhu a snaží se dostat svou [[Kloaka|kloaku]] k její – obvykle stačí pouhé přitisknutí. Samec má pár varlat, která jsou umístěna v jeho těle a v &nbsp;období páření se zvětšují. Při vzájemném tření se do samice dostane sperma a to v &nbsp;ní cestuje do [[Skladovací tubuly|skladovacích tubulů]]. [[Spermie]] oplodní [[Vajíčko|vajíčka]], která posléze ve [[Vejcovod ptáků|vejcovodu]] tvrdnou.<ref group="pozn.">Tučňák kroužkový při páření (YouTube): https://www.youtube.com/watch?v=Cl2oPt5zSQw</ref>

Koncem října až počátkem listopadu položí samice s &nbsp;odstupem 2–3 &nbsp;dnů zpravidla dvě nazelenalá vejce do [[Hnízdní kotlinka|hnízdní kotlinky]] (zhruba 10&nbsp;dní po příchodu na hnízdiště).<ref name=":2" /> První bývá větší a těžší než druhé.<ref name=":2" /> [[Inkubace vejce|Inkubační doba]] je dlouhá asi 24–38 &nbsp;dnů.<ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref name=":2" /><ref name="snablova_dp" /> Sedět na vejcích začíná samec, který dokáže vydržet bez potravy 7–21 &nbsp;dní, a samice se zatím živí v &nbsp;moři.<ref name="snablova_dp" /> Za tu dobu samec ztratí asi 40 &nbsp;% své hmotnosti. I když samice hladoví kratší dobu, zhubne téměř stejně (ztrácí spoustu energie při tvorbě vajec).<ref name="snablova_dp" /> Vejce jsou rodiči zahřívána v &nbsp;takzvané [[Hnízdní nažina|hnízdní nažině]], kde dochází k &nbsp;bezprostřednímu kontaktu se silně prokrvenou kůží. Takto jsou vejce zahřívána při teplotě 32–35&nbsp;°C. V &nbsp;těchto dnech lze na rodičích dobře pozorovat tuto prokrvenou spodní plochu těla, která je otlačena od tvrdých vajec.<ref name=":4" /> Pokud je pár o snůšku okraden dravými ptáky, nebo zárodky nepřežijí, samice náhradní snůšku neklade. Oba ptáci se vrátí na moře, kde se trochu nakrmí a potom znovu obsadí hnízdo a hladovějí.<ref name="snablova_dp" />

Obě mláďata se líhnou současně a po vylíhnutí jsou slepá a porostlá stříbřitým nebo kouřově šedým prachovým peřím. Rodiče je krmí natrávenou kašovitou stravou z &nbsp;[[Trávicí soustava ptáků|volete]].<ref name=":4" /> Ta není rodiči trávena a má tak i po několika dnech zachovány výživové hodnoty. Prvních asi 22 &nbsp;dnů se mláďata pohybují pouze v &nbsp;hnízdě,<ref name=":5" /> kde jsou střežena střídavě oběma rodiči (jeden vždy hlídá, druhý loví).<ref name=":4" /><ref name=":1" /><ref name=":2" />

Zhruba za čtyři týdny od vylíhnutí, asi počátkem ledna, mláďata [[Přepeřování|přepeří]] do vyspělejšího šatu.<ref name=":4" /> Toto peří ještě stále není přizpůsobeno k &nbsp;pobytu ve vodě, ale je odolné vůči vnějším teplotám. Dokáží si již regulovat vlastní teplotu těla a mohou se tak scházet do školek. Jedná se o houf stejně starých vrstevníků o 10, 20, 100 až 200 &nbsp;jedincích, kteří se k &nbsp;sobě choulí a chrání se tak proti nízkým teplotám a predátorům.<ref name=":4" /><ref name=":1" /><ref name=":2" /> Protože nejsou prakticky nikým hlídáni, je to pro mláďata nejkritičtější období (teoreticky se kolem nich pohybují mladiství jedinci staří do tří let, kteří si dopřávají pouze odpočinek, nebo páry, kterým mláďata zahynula). Školky umožňují rodičům lovit společně a síly tak podělit, jelikož má mládě vyšší nároky na přísun potravy. Mláďata tučňáka kroužkového mohou naráz spořádat potravu o ekvivalentu až 30 &nbsp;% své hmotnosti. Krmení mláďat má svou zásadu – ukázalo se, že rodiče své různě se potulující potomky nutí nejprve dostavit se k &nbsp;hnízdu. Na pohled se může zdát, že rodiče odmítají mládě krmit.<ref group="pozn.">Krmení mláďat (YouTube): https://www.youtube.com/watch?v=mDNsEkXvp68&feature=player</ref> Pro rodiče je mnohem snadnější mláďata krmit na svém území, kam se cizí mláďata neodváží zatoulat, a krmení tak probíhá ve větším klidu. S &nbsp;větší pravděpodobností má ale toto neobvyklé chování mnohem hlubší význam; tímto způsobem údajně zjišťují, které z mláďat je zdatnější a vytrvalejší. To mládě, které o potravu více žadoní, vykazuje jistou vitalitu (živost), a dostává tak od rodičů viditelně více potravy. Tím se zvyšuje šance na zdařilý odchov alespoň jednoho z potomků. Podnětem k takovému chování může být nedostatek potravy.<ref name=":4" /><ref name=":1" /><ref name=":2" />

Protože je v &nbsp;Antarktidě letní období, ledový pokryv taje a moře je mláďatům výrazně blíže. Často se tak do něj vrhnou dříve, než zcela přepeří do dospělého šatu a jsou ještě pokryta neopadanými chomáčky starého peří. Častěji lze pozorovat takové chování u mláďat, jejichž chov je situován na pevnině blízko pobřeží.<ref name="snablova_dp" /><ref name=":7" /><ref name=":8" />

Po období rozmnožování se dospělí rovněž vracejí na moře. Krmí se asi 10 &nbsp;dní a do poloviny března se vrátí přepeřit. Období línání trvá zhruba 20 &nbsp;dní.<ref name="snablova_dp" /><ref name=":7" /><ref name=":8" />

Mladí tučňáci jsou loajální k &nbsp;lokalitě, kde byli sami odchováni. Vrátí se tak na totéž hnízdiště ve věku 3–8 &nbsp;let (průměrně jsou pohlavně vyzrálí od čtyř let výše), kde se jako vlastní rodiče pokusí o úspěšný odchov potomků.<ref name="snablova_dp" /><ref name=":7" /><ref name=":8" />

Roku 1910 se uskutečnila britská výprava za dobytím jižního pólu pod vedením kapitána [[Robert Falcon Scott|Roberta Falcona Scotta]].<ref name=":12" /> Výpravy se také účastnil [[George Murray Levick]] jako chirurg a zoolog, který měl za úkol tuto výpravu dokumentovat. V &nbsp;letech 1911–1912 strávil s &nbsp;tučňáky kroužkovými na [[Adareův mys|Adareově mysu]] celý jejich rozmnožovací cyklus.<ref name=":12" /> Svá pozorování při námluvách, páření a chovu mláďat zaznamenal do své knihy nazvané ''Antarctic Penguin''. Některé stati týkající se sexuálního chování tučňáků vyhodnotil jako „nevhodné pro publikaci“. Levick ostře popisuje dle svých slov zvrhlé chování tučňáků: známky [[nekrofilie]] neboli páření s &nbsp;mrtvými samicemi, sexuální či fyzické zneužívání mláďat, ba dokonce i sex pro zábavu nebo známky [[Homosexualita|homosexuality]].<ref name=":12" /> Svým zápiskům (které si raději psal řecky)<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> na toto téma dal Levick alespoň formu studie, jež však nebyla publikována a na téměř sto let zmizela v &nbsp;archivech. Až v &nbsp;roce 2012 byla studie poprvé zveřejněna v &nbsp;časopisu ''Polar Record'' a i po takové době vzbudila ve světě značný rozruch.<ref name=":12">{{Citace periodika

Pětiletá studie na ostrově Ross roku 1998 pod vedením [[Fion Hunter|Fiona Huntera]] a [[Lloyd Spencer Davise|Lloyda Spencera Davise]] odkryla zajímavý úkaz v &nbsp;chování. Samice tučňáků proklouzávaly mezi nezadanými samci a po páření si z &nbsp;jejich hnízda odnášely kamínek, kterým vylepšily své hnízdo.<ref name=":13" /> Někdy to byl pouze rituální trik, kdy k &nbsp;páření nakonec nedošlo, ale kamínek si bez odporu odnesly.<ref name=":13" /> To je odborníky vysvětlováno jako mylné gesto samce, jelikož samice vykonala pouze čistou krádež kamínku, jaká je u tučňáků kroužkových zvykem.<ref name=":13" /> Z &nbsp;vědeckého hlediska není jednoduché zjistit odůvodnění a existují pouze spekulace. Možným důvodem takového chování je výhoda v &nbsp;získávání kamínků bez boje.<ref name=":13" /> Není ale vůbec jisté, zda tak samice konají jen proto, aby získaly materiál na své hnízdo bez použití agrese. Další teorie mluví o tom, že si tak samice zajišťují potenciální partnery pro případ, že by jim jejich stávající uhynuli.<ref name=":13">{{Citace elektronického periodika

Podle nekompletních studií odhadovali vědci celkový počet jedinců na více než 5&nbsp;milionů. Jednalo se však o statistiky zaměřující se spíše na konkrétní [[bioregion]]y, tedy jen o velmi nepřesný odhad. Na základě nových pozemních a vzdušných průzkumů či získaných dat z automatických kamer řada odborníků usuzuje, že k &nbsp;roku [[2017]] existovalo na 12 až 16 &nbsp;milionů jedinců tohoto druhu.<ref name=":15">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) nicméně stálé uvádí poměrně nižší celosvětovou populací (k &nbsp;roku [[2018]] přibližně 7,6 &nbsp;milionu jedinců, avšak dodává, že populace vzrůstá).<ref name="iucnredlist" /> Největší kolonie se pravděpodobně nacházejí na [[Antarktický poloostrov|Antarktickém poloostrově]] v oblasti [[Rossovo moře|Rossova moře]], nebo na [[mysu Crozier]] a [[Adareův mys|Adareově]].<ref name="iucnredlist" />

Na základě počítačových modelů vytvořených v &nbsp;roce 2010 může populace tučňáka kroužkového významně klesnout v &nbsp;případě, že dojde k &nbsp;navýšení průměrné teploty [[Troposféra|troposféry]] o +2&nbsp;°C.<ref name="iucnredlist" /> Tato situace by měla údajně nastat mezi roky 2025 až 2052<ref name="iucnredlist" /> – byly použity soubory modelů odpovídající dosavadním [[Klimatická změna|změnám klimatu]] v &nbsp;[[Jižní oceán|Jižním oceánu]], modelovány tak byly rozsah a ubývání ledové pokrývky, koncentrace a tloušťka ledu, srážky, rychlost větru či teplota vzduchu.<ref name="iucnredlist" /> Tučňák kroužkový však přežil už desítky tisíc let i přes různé proměny [[biotop]]u.<ref>{{Citace periodika

Prozatím vědci zaznamenávají populační růst ve většině známých kolonií. Objevují se kolonie úplně nové, obnovují se dříve zaniklé nebo jsou dlouhodobě stabilní.<ref name="iucnredlist" /> Podle průzkumů ve [[Východní Antarktida|Východní Antarktidě]] z &nbsp;roku 2015 vzrostla celosvětová populace tučňáka kroužkového za posledních 30 &nbsp;let o více než 27 &nbsp;%.<ref name="iucnredlist" /> Mezi ohrožené kolonie se však řadí ty, jež hnízdí v &nbsp;okolí [[Antarktický poloostrov|Antarktického poloostrova]], kde je tučňák kroužkový závislý na souvislé vrstvě pevného ledu.<ref>{{Citace elektronického periodika

Obzvláště nebezpečný pro tučňáka kroužkového je neregulovaný [[rybolov]]. Tučňák tak přichází o potravu. Často také uvízne v &nbsp;samotné rybářské síti, která pokrývá velkou vodní plochu.<ref name="iucnredlist" /><ref name=":16" />

Znepokojující je také narůstající [[cestovní ruch]] a s &nbsp;tím spojené narušování hnízdních kolonií. Ačkoli je dbáno na zachování zdejší netknuté přírody a není prakticky narušován její chod (kromě zásahů vědců pro výzkum), stupňující se turismus způsobuje změny v &nbsp;chování tučňáků, jelikož přítomnost většího počtu lidí narušuje obvyklý klid a prostor při hnízdění. Podle vědců se ale o přímé ohrožení nejedná; některé kolonie tučňáka kroužkového si třeba natolik osvojily výzkumné stanice, že v &nbsp;jejich blízkosti s &nbsp;oblibou hnízdí.<ref name="iucnredlist" />

Tučňák kroužkový je často vědecky zkoumaným druhem. Objevuje se také v &nbsp;několika přírodovědných dokumentech, jako např.:

Hrají vedlejší postavy v &nbsp;animovaných filmech [[Happy Feet|''Happy Feet'']]<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Dne 20. &nbsp;ledna se slaví [[Den povědomí o tučňácích]], jehož jedním cílem je i ochrana jejich habitatu.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Slaví se cíleně v &nbsp;den, kdy probíhá migrace tučňáka kroužkového z &nbsp;Antarktidy na sever.<ref>{{Citace elektronického periodika