Klimatizace: Porovnání verzí

Klimatizace umožňuje pracovat i v opačném režimu – vytápěcím. Z jednotky se stane [[tepelné čerpadlo]], kdy se odpadní teplo od kompresoru a energie z venku přivádí zpět do místnosti. Z kondenzátoru se stává výparník a z výparníku kondenzátor. Vnější jednotka je tak ochlazovánachladí a vnitřní naopak topí. Tohoto způsobu ohřevu vzduchu v místnosti se v podmínkách ČR i Evropy využívá minimálně, ve větší míře pak v období jara, podzimu a velmi mírné zimy (při teplotách nad cca 4 °C). Některé jednotky můžou vytápět celou zimu ale musí mít vyhřívání kompresoru.

Rozšíření tohoto způsobu vytápění napomáhají zejména budovy s&nbsp;nízkou potřebou energie na vytápění buď v&nbsp;podobě nástěnné,podstropní a kazetové jednotky (u&nbsp;domů s&nbsp;otevřenou dispozicí), nebo jednotky zabudované do systému řízeného větrání. Nevýhodou tohoto způsobu vytápění je produkce hluku ve vnitřním a vnějším prostoru (např. uvnitř 32&nbsp;[[decibel|dB]]<ref name="fg2" />) a dále potřeba topit téměř nepřetržitě na stejnou teplotu po celý den pro dosažení dobrých provozně-ekonomických výsledků (např. při snižování teploty vzduchu během nepřítomnosti obyvatel domu se snižuje [[Topný faktor|COP]] a roste hluk, protože jednotka pracuje krátkodobě na vysoký výkon, při kterém produkuje více hluku a je méně efektivní).