Objemová tepelná kapacita pevných látek při pokojové a vyšších teplotách se pohubuje od přibližně 1,2 MJ/K/m<sup>3</sup> (například [[Bismut|bizmut]] <ref>Based on values in [http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/hbase/tables/sphtt.html#c1 thisTato tabletabulka] anda densityhustota.</ref> ) do 3,5 MJ/K/m<sup>3</sup> (například [[železo]] <ref>Based onPodle [http://webbook.nist.gov/cgi/cbook.cgi?ID=C7439896&Mask=2&Type=JANAFS&Table=on#JANAFS NIST data] anda densityhustoty.</ref> ), ale hlavně kvůli rozdílům ve fyzické velikosti atomů. Atomy se velmi liší v hustotě, přičemž nejtěžší bývají často hustší, a proto zabírají větší část objemu pevných látek, než by předpovídala pouze jejich hmotnost. Pokud by všechny atomy ''měly'' stejnou velikost, [[Molární tepelná kapacita|molární]] a objemová tepelná kapacita by si byly navzájem ůměrné a lišily by se pouze o konstantu odrážející poměry atomově-molárního objemu materiálů (jejich atomová hustota). Další faktor, který ovlivňuje všechny typy měrných tepelných kapacit (včetně molárních měrných teplot) jsou stupně volnosti atomů látky, měnící se při různých teplotách.
U většiny kapalin je rozdíl teplotních objemových kapacit menší, například u [[oktan]]<nowiki/>u je 1,64 MJ/K/m <sup>3</sup> nebo u [[Ethanol|ethanolu]] 1,9. To odráží mírnou ztrátu [[Stupně volnosti|stupňů volnosti]] částic v kapalinách ve srovnání s pevnými látkami.
[[Voda]] má ale například velmi vysokou objemovou tepelnou kapacitu, 4,18 MJ/K/m<sup>3</sup>, a [[amoniak]] také (3,3).
