Menachem Begin: Porovnání verzí

}}</ref> Nakonec byl po sérii jednání s&nbsp;vedením polských sil demobilizován v&nbsp;listopadu<ref name="arens"/> nebo prosinci 1943.<ref name="reich71-73"/> Podrobnosti se však různí. Podle Beginova spolupracovníka [[Arje Ben EliezerEli'ezer]]a se dočkal úplného propuštění z&nbsp;armády se ctí.<ref name="perlmutter">{{Citace monografie

}}</ref> Roznícený dav se poté vydal směrem k&nbsp;parlamentu (v&nbsp;té době sídlil ve [[Fruminův dům|Fruminově domě]] v&nbsp;[[Ulice králeKrále Jiřího (Jeruzalém)|ulici králeKrále Jiřího]]), který byl z&nbsp;bezpečnostních důvodů ohrazen zátarasy s&nbsp;[[ostnatý drát|ostnatým drátem]] a bráněn policisty.<ref name="sachar320-321"/> Tam dorazil i&nbsp;Begin&nbsp;– vůbec poprvé od svého opětovného zvolení (úřední přísahu složil pouhé dvě hodiny předtím).<ref name="gilbert283-285"/> Ve svém proslovu verbálně napadl premiéra Ben Guriona, kterého označil za fašistu a výtržníka,<ref name="sachar320-321"/> a horoval proti reparacím:

Počínaje jarem 1967 docházelo ke stále intenzivnějším konfrontacím mezi arabskými státy a Izraelem, během nichž Egypt uzavřel 22.&nbsp;května [[TiranskáTiránský úžinaprůliv|TiranskouTiránskou úžinu]] pro izraelské lodě. Následujícího dne se uskutečnila mimořádná schůze vlády a představitelů armády, kam byl pozván i&nbsp;Begin coby vůdce opozice.<ref>''Izrael: Dějiny''. s. 365.</ref> Izrael následně oznámil, že egyptský krok považuje za ''[[casus belli]]''. Počátkem června vytvořil premiér [[Levi Eškol]] [[vláda národní jednoty|vládu národní jednoty]]&nbsp;– vůbec první v&nbsp;izraelských dějinách, kam pozval i&nbsp;seskupení Gachal, jehož předseda Begin se stal ministrem bez portfeje.<ref>''Izrael: Dějiny''. s. 375.</ref> Stále rostoucí eskalace vyvrcholila 5.&nbsp;června, kdy Izrael zahájil [[preemptivní válka|preemptivní]] vojenskou operaci, která vešla ve známost jako [[šestidenní válka]]. V&nbsp;druhý den bojů naléhal Begin spolu s&nbsp;[[Jig'al Alon|Jigalem Alonem]] na premiéra Eškola, aby nechal obsadit [[Staré Město (Jeruzalém)|Staré Město]], a ten nakonec svolil.<ref>''Izrael: Dějiny''. s. 382.</ref> Izraeli se válku podařilo vyhrát během šesti dnů, kdy obsadil [[východní Jeruzalém]], [[Západní břeh Jordánu]], [[Pásmo Gazy]], [[Golanské výšiny]] a [[Sinajský poloostrov]]. Po jejím skončení však u&nbsp;některých území vyvstala otázka nad jejich budoucností. Nově vzniklé [[Hnutí za Velký Izrael]], které Begin povzbuzoval, volalo po ponechání si všech obsazených území.<ref>''Izrael: Dějiny''. s. 395.</ref> Vláda národní jednoty pokračovala i&nbsp;v&nbsp;následujících letech, a Begin se v&nbsp;ní, jak za premiéra Eškola, tak později za jeho nástupkyně [[Golda Meirová|Goldy Meirové]],<ref group="p">Golda Meirová nahradila Levi Eškola ve funkci premiéra po jeho smrti v&nbsp;únoru 1969.</ref> snažil zabránit jednáním s&nbsp;arabskými státy, která by měla za cíl izraelské stažení ze Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy.<ref name="reich71-73"/> Když proto ministerská předsedkyně Meirová v&nbsp;srpnu 1970 souhlasila se zahájením jednání o&nbsp;americké mírové iniciativě, známé jako [[Rogersův plán]], předpokládající vyhovění [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242|rezoluci Rady bezpečnosti č.&nbsp;242]], Gachal na protest proti tomuto postupu opustil vládu.<ref name="sachar625-630"/>

}}</ref> Jednalo se o&nbsp;vyvrcholení frustrace a snah [[SefardovéSefardští Židé|sefardských]] a [[Mizrachim|orientálních Židů]] o&nbsp;získání většího vlivu, započatých o&nbsp;necelé dvě desítky let dříve. Ti si totiž v&nbsp;Izraeli, kde ekonomickým a politickým institucím dominovali již od vzniku státu [[aškenázové|aškenázští Židé]], připadali jako občané druhé kategorie.<ref name="kop+litan"/><ref>{{Citace monografie

Bezprostředně po setkání byla zahájena egyptsko-izraelská jednání, která se ale komplikovala, neboť Egypt požadoval izraelské stažení ze všech okupovaných území a souhlas se sebeurčením palestinských Arabů.<ref name="gilbert478-481">''Izrael: Dějiny''. s. 478–481.</ref> Zároveň považoval za neakceptovatelný izraelský návrh postupného odsunu ze Sinajského poloostrova, který měl skončit až v&nbsp;roce 2000.<ref name="sachar640-642">SACHAR, Howard, M. ''Dějiny Státu Izrael''. s. 640–642.</ref> Koncem prosince 1977 se Begin a Sadat sešli v&nbsp;[[Ismá'ílíja (město)Ismailia|Ismá'ílíjiIsmáilii]], ale setkání skončilo fiaskem.<ref>''Válečné šrámy, mírové rány: izraelsko-arabská tragédie''. s. 164.</ref> V&nbsp;lednu 1978 se vyjednávání zadrhla úplně a následující půl roku uvázla na mrtvém bodě.<ref name="gilbert478-481"/> V&nbsp;březnu předala skupina záložních důstojníků Beginovi otevřený dopis, v&nbsp;němž jej žádala, aby pokračoval v&nbsp;mírových jednáních&nbsp;– z&nbsp;tohoto počinu následující měsíc vzešlo mírové hnutí [[Mír nyní]].<ref name="sachar640-642"/> Téhož měsíce došlo 14.&nbsp;března k&nbsp;izraelské invazi do [[Libanon]]u v&nbsp;reakci na soustavné přeshraniční palestinské teroristické útoky (například [[masakr na pobřežní silnici]]). Při [[operace Lítání|operaci Lítání]] obsadila izraelská armáda desetikilometrové pásmo podél hranice a systematicky ničila základny [[Organizace pro osvobození Palestiny]] (OOP). Po třech měsících se armáda stáhla a dohled nad oblastí převzaly [[prozatímní jednotky OSN v Libanonu]] (UNIFIL).<ref name="gilbert478-481"/> V&nbsp;jižní části Libanonu si však Izrael i&nbsp;nadále zachoval nepřímou kontrolu prostřednictvím podpory proizraelské [[jiholibanonská armáda|Jiholibanonské armády]], které přenechal pásmo území severně od svých hranic.<ref>''Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu''. s. 155.</ref><ref>{{Citace monografie

Beginův odkaz a památku nesou v&nbsp;Izraeli mimo jiné dvě instituce. První z&nbsp;nich je [[Beginovo-SadatovoBeginovo–Sadatovo centrum pro strategická studia]] při [[Bar-Ilanova univerzita|Bar-Ilanově univerzitě]] v&nbsp;[[Ramat Gan]]u, založené v&nbsp;roce 1993. Jedná se o&nbsp;[[think tank]], zabývající se výzkumem v&nbsp;oblasti strategie, bezpečnosti a míru na Blízkém východě, a témat dotýkajících se izraelské zahraniční politiky a národní bezpečnosti.<ref>{{Citace monografie

| vydavatel = [[Beginovo-SadatovoBeginovo–Sadatovo centrum pro strategická studia|The Begin-Sadat Center for Strategic Studies]]