Franská říše: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 80.188.131.72 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Dragovit značka: rychlé vrácení zpět |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|druhý=pozdním období historie Franské říše také|stránka=Karolínská říše}}
| název = Království Franků
| originální název = Regnum Francorum<br />Francia
Řádek 70 ⟶ 71:
}}
'''Franská říše''', respektive '''Království Franků''' ([[Latina|latinsky]] ''Regnum Francorum'' či ''Regne Franc'', [[Latina|latinsky]] ''Francia''), Franská nebo '''Francká říše''' nebyl ani jeden názvem oficiálním, bylo státním útvarem rozkládajícím se na území dnešní [[Francie]], [[Německo|Německa]], [[Nizozemsko|Nizozemska]], [[Belgie]] a [[Švýcarsko|Švýcarska]]. Na jeho počátku stáli: Merovech, [[Childerich I.|Childerich I.]] a [[Chlodvík I.|Chlodvík I.]], králové [[Germáni|germánských]] [[Frankové|Franků]], jejichž moc stoupla zároveň s úpadkem moci [[Starověký Řím|římské říše]]. Chlodvík I. během své vlády (481-511) ovládl ostatní franské kmeny a rozšířil svou říši i o severní [[Galie|Galii]]. Franská říše, dočasně rozdělena mezi jeho čtyři syny, ovládla téměř celou Galii. [[Chlothar I.|Chlothar I.]] (511-561) říši sice opět sjednotil, po jeho smrti si ji však opět rozdělili čtyři synové, kteří zahájili bratrovražedné boje, jež královskou moc oslabovaly. S úpadkem moci franských králů rostla moc šlechty a [[majordomus|majordomů]], kteří na sebe strhávali stále více kompetencí.
V poslední čtvrtině [[7. století|7. století]] byl nejsilnějším majordomem [[Pipin II. Prostřední|Pipin II.]], jenž porazil roku [[687]] vojsko [[Neustrie|neustrijského]] krále a jeho majordoma. Pipin II. [[Merovejci|Merovejcům]] sice královský titul ponechal, faktickou mocí však disponoval on a jeho následníci. Jeho syn [[Karel Martel]] vítězstvím nad [[Chalífát|muslimy]] v [[Bitva u Tours|bitvě u Tours]] roku [[732]] prokázal svou sílu, jež se hodila [[papež]]i proti [[Langobardi|Langobardům]]. Sbližování s římskou kurií pokračovalo také za jeho syna [[Pipin III. Krátký|Pipina III.]], kterého nakonec papež korunoval franským králem.
Roku [[800]] využil papež dynastické krize v [[Byzantská říše|byzantské říši]] a korunoval Pipinova syna [[Karel Veliký|Karla Velikého]] císařem. Karel Veliký se tak měl stát vládcem a ochráncem všech západních křesťanů. Karlova vláda přinesla také správní reorganizaci říše, růst vzdělanosti a kulturní rozkvět (tzv. [[karolinská renesance]]). Po smrti Karlova nástupce [[Ludvík I. Pobožný|Ludvíka Pobožného]] následovaly tři roky rozbrojů jeho tří synů, jež byly ukončeny roku [[843]] [[verdunská smlouva|verdunskou smlouvou]], jež znamenala definitivní rozdělení franské říše.
== Dějiny Franské říše ==
| |||