Pero (psací potřeba): Porovnání verzí

'''Pero''' je druhem [[Psací potřeba|psací potřeby]].

[[Pero|'''Ptačí brk''']] byl používán až do poloviny [[19. století]]. Do počátku [[novověk]]u byl seřezáván do širokého [[hrot]]u, čímž bylo umožněno [[Psaní|psát]] pomocí silných a vlasových tahů. V novověku se však začal seřezávat šikmo, takže stopa byla [[vlas]]ová, což umožnilo rychlejší psaní. Stínování se pak provádělo přítlakem pera.

V [[19. století]] se začalo využívat '''[[ocelové pero]]''', které se skládalo z ocelového perka (špičky) a z násadky (rukojeti). Perku s násadkou se říkalo pero. (Údaj ze vzpomínek učitele: „Když jsem já počal choditi do školy od 1. října 1864, již se brkovým perům odzvánělo a počalo se psát ocelovými“.{{Doplňte zdroj}}) V [[České země|českých zemích]] byla [[ocel]]ová perka vyráběna asi až do poloviny let sedmdesátých ve 20. století. Ocelová perka byla levná, žák jich měl více, aby je mohl při rozskřípání ihned vyměnit. Nasazovala se do [[Násada|násadky]], namáčela se do inkoustu v [[kalamář]]i, který byl před každým žákem zasazen v otvoru v lavici. Zámožnější žáci měli pera plnicí, jak se postupně zlevňovala, stále více se rozšiřovala. Na přelomu let padesátých a šedesátých v minulém století se navíc rozšířily i propisovací tužky, ocelová pera v tu dobu ve školách postupně skončila. Nadále se ale zejména pro [[Kaligrafie|kaligrafické]] účely používají [[Redispero|redispera]].

'''[[Plnicí pero|Plnicí pera]]''' začala být hojně využívána po [[První světová válka|první světové válce]], nicméně jeho počátky sahají až do [[17. století]]. Konstruktérem moderního pera byl [[Lewis Edson Waterman]].