Jiří z Poděbrad: Porovnání verzí

Jiří pocházel z poděbradské linie šlechtického rodu pánů [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|z Kunštátu]], z jeho [[Z Poděbrad|poděbradské linie]]. Tuto linii založil Jiřího praděd [[Boček z Kunštátu a Poděbrad|Boček I. z Kunštátu]] († 1373), který se jako první označovalužíval cobypredikát ''z Kunštátu a na Poděbradech''. Jiřího otcem byl [[Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad|Viktorín z Poděbrad]], husitský velitel, který zemřel roku 1427 ve věku asi 24 let. Jiřího matka je neznámá. O místě narození Jiříka se vedou spory, zdali se jednalo o [[Poděbrady]] či Bouzov, kde jeho rodiče sídlili, či [[Hořovice]], kam se rodiče Jiřího uchýlili před bouřemi husitských válek. Jsou to však jenom spekulace nepodložené zdroji, stejně tak se jako možná místa narození tradují hrady [[Litice (hrad)|Litice]] nebo, [[Kunštát]] a další.

Pozdější král stranil neradikálnímumírněným [[HusitstvíUtrakvismus|kališníkůmutrakvistům]]. Roku [[1434]] se pravděpodobně jako čtrnáctiletý zúčastnil [[Bitva u Lipan|bitvy u Lipan]] na straně umírněných kališníků a [[katolík]]ů.

V roce [[1452]] v duchu programu namířeného proti radikálním kališníkůmhusitům dobyl Jiří [[Tábor]], čímž zlikvidovalvýznamně oslabil [[Táborský svaz|tábority]] jako politickou a náboženskou skupinu. ProhlásilZemským sněmem sebyl zazvolen správcezemským královstvísprávcem a pokoušel se o obnovu českého království, rozvráceného [[husitství|husitskou revolucí]]. Největší překážkou byla tzv. Strakonická jednota (sdružení katolického panstva).

Proti svým odpůrcům neváhal použít hrubé síly, ať už se jednalo o saská knížata v severozápadních Čechách, nebo o radikálního husitu [[Žampachové z Potštejna|Jana Koldu ze Žampachu]], své mocnější odpůrce ([[Rožmberkové|Rožmberky]] a [[Šternberkové|Šternberky]]) uspokojoval Jiří z Poděbrad udělováním významných úřadů, čímž je zároveň odsouval do politického pozadí. Roku [[1457]] zemřel Ladislav Pohrobek na [[Leukemie|leukémii]] a s jeho úmrtím vyvstal problém volby nového českého krále. Zpočátku se zdálo, že jím bude zvolen některý z příslušníků panovnických dynastií (kupř. císař [[Fridrich III. Habsburský]], polský král [[Kazimír IV. Jagellonský]] nebo saský vévoda [[Vilém III. Saský]]), 2. března [[1458]] byl ale českým sněmem zvolen na [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]] zvolen Jiří z Poděbrad.

Důvodem Jiříkovy volby českým králem byla skutečnost, že si česká kališnickáutrakvistická šlechta přála zachovat dosud platné výdobytky husitské revoluce, to znamená především přijímání pod obojí. Proto musela do svého čela postavit „husitského krále“ (toto označení je nutno chápat jako král umírněných husitů). Za pomoci úplatků a slibů (např. [[Jan II. z Rožmberka|Janovi II. z Rožmberka]]), ale také výhrůžek a nátlaku však dosáhl toho, že mu své hlasy dalo také české katolické panstvo. Jiříkova zvolení se alevšak nezúčastnili zástupci vedlejších (katolických) zemí Koruny české. Nezískal podporu ani od moravských katolíků. Nový král svědomitě dodržoval [[basilejská kompaktáta]]. Zároveň se snažil o poklidné soužití většinyvětšinového kališnickéhoutrakvistického obyvatelstva s katolickou menšinou. Nábožensky snášenlivý byl i v osobním životě. Obě jeho manželky, [[Kunhuta ze Šternberka]] i [[Johana z Rožmitálu]], pocházely z katolických rodů.

V předvečer své korunovace se tajně zavázal papežským legátům zachovat poslušnost papeži a pronásledovat [[Hereze|kacíře]]. Zatímco římská kurie si tuto přísahu vykládala jako Jiříkovo odvrácení se od kalicha, Jiřík sám závazek neinterpretoval jako slib pronásledování kališníků, které považoval za součást římské církve, ale členů vznikající [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]], proti které skutečně razantně zasáhl. Své přijetí za krále mimo Čechy si byl nucen zajistit uspořádáním vojenské výpravy. Vpádem do Rakous pak přinutil [[Albrecht VI. Habsburský|Albrechta VI. Habsburského]] vzdát se nároků na [[Morava|Moravu]]. Země [[Slezsko]] a oběobojí [[Lužice]] Jiřího z Poděbrad uznaly až v druhé polovině roku [[1459]], resp. začátkem roku [[1460]].

Situace se dále zhoršila poté, co papež [[Pius II.]] začal na Jiřího naléhat, aby zakročil proti kacířským husitům. Král ho prostřednictvím zvláštního poselstva, vedeného [[Zdeněk Kostka z Postupic|Zdeňkem Kostkou z Postupic]], žádal v březnu roku [[1462]] o potvrzení [[Basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] (tj. především o zlegalizování ''kalicha'' (přijímání podobojí) a jmenování [[Jan Rokycana|Jana Rokycany]] pražským [[arcibiskup]]em. Pius II. obé odmítl s odůvodněním, že kalich byl povolen jen první generaci husitů a s kompaktáty nikdy římská kurie oficiálně nesouhlasila. I když to ještě nebylo přímo řečeno, bylo jasné, že kališníciutrakvisté –v čele s českým králem v čele – se tímto stávají kacíři.

I přes krach myšlenky Všeobecné mírové organizace se král nevzdal svých snah o odvrácení hrozící diplomatické a hospodářské izolace království („českého vředu na těle křesťanstva“ –dle z hlediskapostoje papežské kurie). Aby čelil špatné pověsti Čechů v zahraničí, rozhodl se vyslat na cestu po Evropě další výpravu: tentokrát veřejně, s patřičnou slávou a nemalým finančním zabezpečením. Oficiálně však neměla žádný zvláštní úkol, ani charakter státního poselstva, nýbrž rytířské cesty králova švagra [[Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné|Jaroslava Lva z Rožmitálu]]; (proto také průvodní glejt nevydal výpravě král, ale královna [[Johana z Rožmitálu|Johana]]: ''„…aby její pan bratr poznaje s mnoha stran lidské obyčeje a mravy, mohl lépe zaříditi svůj život a nabýti osvědčených zkušeností rytířských…“''). Vybraným rytířským chováním (cesty se účastnili i známí bojovníci [[Jan Žehrovský z Kolovrat]] a [[Burian ze Švamberka]]), smíšeným národnostním (Češi a Němci) i konfesním (kališníciutrakvisté i katolíci) původem a nákladnými dary pro panovníky měla výprava v zahraničí příznivě zapůsobit. (V pozadí byla samozřejmě stále myšlenka širší spolupráce [[Evropa|evropských]] vladařů.)

[[26. listopad]]u [[1465]] vyrazilo 40člennéčtyřicetičlenné poselstvo s 52 koňmi a 1jedním zásobovacím vozem z Prahy.

Dále se prohlubující nepřátelství mezi králem a papežstvím povzbudilo k&nbsp;odporu nespokojené české katolické panstvo a města. Již roku [[1463]] vyhlásila válku proti králi [[Vratislav (město)|Vratislav]]. Pius&nbsp;II. roku [[1464]] povolal Jiřího z&nbsp;Poděbrad před církevní soud, a znovu tak učinil papež [[Pavel II.|Pavel&nbsp;II.]] v následujícím&nbsp;roce následujícím, kdy se proti Jiřímu takéna domácí půdě zformovala [[Jednota zelenohorská]], vedená Jiříkovým bývalým švagrem [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Roku [[1466]] uvrhl papež krále jako kacíře do klatby a&nbsp;vyhlásil proti němu [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. Formálně byl zbaven majetku i trůnu.<ref>[http://www.dejepisne.cz/2013/03/husitstvi/ www.dejepisne.cz]</ref> Této příležitosti využil ctižádostivý uherský král [[Matyáš Korvín]], bývalý Jiříkův zeť, a&nbsp;postavil se do jejího čela. Jeho zprvu úspěšný útok byl však odražen nedaleko [[Bitva u Vilémova|Vilémova]] ve východních Čechách. Zajatý Matyáš ustoupil a&nbsp;slíbil, že od dalšího boje upustí. Po svém propuštění se však nechal katolickou šlechtou zvolit roku [[1469]] v&nbsp;[[Olomouc]]i za [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]]. Matyášova volba byla uznána nejen moravskými pány, ale i&nbsp;zástupci vedlejších [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Jiříkovi tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech.

{{Portály|Lidé|Husitství|Středověk|Historie}}

[[Kategorie:OsobnostiHejtmani nabechyňského českých poštovních známkáchkraje]]