Nahosemenné: Porovnání verzí

| datum vydání = 8/2007

| datum přístupu = 2019-09-14

 

| periodikum = Botanical Journal of the Linnean Society

| datum přístupu = 2019-09-26

| ročník = 161

| číslo = 2

| doi = 10.1111/j.1095-8339.2009.01002.x

}}</ref>

 

== Charakteristika ==

[[Soubor:Picea Pungens Young Cones.jpg|vlevo|náhled|Kvetoucí samičí šištice [[Smrk pichlavý|smrku pichlavého]] (''Picea pungens''). Šištice umožňují volný přístup k&nbsp;vajíčkům, resp. semenům, která jsou tak „nahá“.|alt=Červené samičí šištice vyrůstající vzpřímeně na konci větvičky]]

}}</ref> Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u&nbsp;několika málo druhů (uvádí se, že u méně než 5 %), allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u&nbsp;žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /> Vzhledem k tomu, že v linii krytosemenných rostlin byly polyploidizační události prokazatelně zcela běžné, existují teorie, že vyšší genetická variabilita způsobená polyploidizací byla jedním z důvodů rychlé a radikální druhové převahy krytosemenných rostlin nad vývojově původnějšími nahosemennými po jejich nástupu koncem křídy.<ref name="suda">{{citace periodika

| jméno = Jan

}}</ref> Zralé semenné šištice mohou nabývat různých podob. U&nbsp;většiny jehličnanů při dozrávání dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], z níž se po [[Hygroskopie|hygroskopickém]] otevření podpůrných šupin semena volně vysypávají ven; zajímavou adaptací některých druhů jsou tuhé serotinní šišky, které se otevírají teprve poté, co přejdou vysokými teplotami během požáru, který zároveň pro budoucí semenáčky vyčistil okolní plochu od konkurenční vegetace. Jindy mohou být šištice velmi redukované, popřípadě mohou části šištic zdužnatět a vytvářet útvary připomínající zdánlivé plodyː zdužnatěním [[Vaječné poutko|vaječného poutka]] vzniká [[míšek]] (epimatium) u [[Tis|tisu]], zdužnatělé [[osemení]] nazývané [[sarkotesta]] pak kryje semena [[Jinan dvoulaločný|jinanu]], [[hlavotis]]u i některých [[cykas]]ů. Zdánlivé bobule [[Jalovec|jalovce]] zvané [[Jalovčinka|jalovčinky]] (odborně galbuly) jsou zdužnatělé a vzájemně srostlé semenné šupiny šištic. U bazálních větví cykasů připomínají [[sporofyl]]y dosud svým tvarem listy, u některých [[Liánovcotvaré|liánovců]], například [[chvojník]]u, už jsou naopak vyvinuty primitivní semenné obaly připomínající [[listen]]y.<ref name=":03" /><ref name=":6" />

 

| příjmení = Kubát

| jméno = Karel

Systematická klasifikace nahosemenných rostlin procházela v&nbsp;čase mnoha změnami. Po překonání [[Morfologie rostlin|morfologického]] způsobu zatříďování flóry, kdy se do jednotlivých skupin řadily vedle sebe taxony podobné vzhledem nebo vlastnostmi, přišla nová klasifikace založená na [[Kladistika|kladistickém]], [[Monofyletismus|monofyletickém]] hledisku vycházejícím z&nbsp;[[Genetický kód|genových sekvencí]] určitých úseků [[DNA]] nebo [[RNA]]. Zjednodušeně řečeno, do stejné skupiny náleží rostliny pocházející ze stejného dohledatelného praprapředka bez ohledu na to, jak se která rostlina za dobu, třeba i&nbsp;milionu let, od rozdělení pozměnila. Tento moderní způsob zatřiďování rostlin je pro [[krytosemenné]] rozpracován v&nbsp;[[Seznam systémů taxonomie rostlin|taxonomickém systému]] [[Angiosperm Phylogeny Group|APG]].

 

}}</ref> Problémy v&nbsp;něm působí například postavení nesourodé skupiny [[Obalosemenné|obalosemenných]] (''Gnetophyta''), jež byly díky některým morfologickým rysům dlouho řazeny jako „vývojově nejpokročilejší“ do blízké příbuznosti krytosemenných rostlin, zatímco moderní molekulární analýzy jim určují místo blíže jehličnanům nebo přímo mezi jehličnany; zdá se, že jejich vývojově pokročilé rysy jako obaly semene, pravé [[Céva (botanika)|cévy]] či náznak dvojitého oplození jsou pouze nezávislými [[apomorfie]]mi.<ref name="Christenhusz_2011b" /> Mezi dvěma řády kolísá [[Monotypický taxon|monotypická]] čeleď [[Pajehličník přeslenatý|pajehličníkovité]] s&nbsp;jediným recentním zástupcem. Ne zcela vyjasněné vztahy dosud panují též mezi recentními a vymřelými skupinami, například [[benetity]] (''Benettitales'') – druhohorními rostlinami vzhledově podobnými cykasům, ale s oboupohlavnými šišticemi připomínajícími svou strukturou jednoduchý květ.<ref>{{Citace elektronické monografie

| příjmení =

 

Recentní nahosemenné (''Acrogymnospermae'') byly mnoha výzkumy prokázány jako [[Monofyletismus|monofyletická]] skupina [[Sesterská skupina|sesterská]] ke krytosemenným, které se odvětvují z&nbsp;širšího [[Kladistika|kladu]] zahrnujícího též některé vymřelé kapraďosemenné rostliny. To je v rozporu oproti starším představám, podle nichž představovaly z&nbsp;evolučního hlediska mezistupeň mezi [[kapraďorosty]], tzv. prvosemennými či [[Pranahosemenné|pranahosemennými]] rostlinami (''Progymnospermae''), jako byl ''[[Archaeopteris]]'', [[Kapraďosemenné|kapraďosemennými]] (''Pteridospermatophyta'') a [[Krytosemenné|krytosemennými]] (''Magnoliophyta''). Jejich vydělení z fylogenetického stromu je odhadováno na dobu před více než 300 miliony let, do období [[karbon]]u v&nbsp;[[Paleozoikum|prvohorách]].<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref>

 

{|style="border:solid 1px gray;" align={{{align|center}}}

|style="border:none; padding: 5px 20px;"|{{klad|1=Cykasy

!Tradiční pohled

!Modernější pohled

| pmid = 11087846

|}

 

 

=== Cykasy ===

| strany = 12 a násl.

| isbn = 07-082-78

}}</ref>, [[Wolemie vznešená|wolémie vznešená]] až roku 1994<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref name=":10">{{Citace monografie

}}</ref>

 

| příjmení = Scheffel

| jméno = Richard L.

| titul = ABC přírody

| vydání =

| místo = Praha

| rok vydání = 1996