Nahosemenné: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění, typo refů značka: editace z Vizuálního editoru |
meziuložení značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 53:
| url = http://www.botanika.upol.cz/atlasy/anatomie/
| periodikum = www.botanika.upol.cz
| kapitola = Systémy pletiv vodivých a zpevňovacích (vaskulární systémy)
| strany = 1
| datum přístupu = 2019-09-13
}}</ref> Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u několika málo druhů (uvádí se, že u méně než 5 %), allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /> Vzhledem k tomu, že v linii krytosemenných rostlin byly polyploidizační události prokazatelně zcela běžné, existují teorie, že vyšší genetická variabilita způsobená polyploidizací byla jedním z důvodů rychlé a radikální druhové převahy krytosemenných rostlin nad vývojově původnějšími nahosemennými po jejich nástupu koncem křídy.<ref name="suda">{{citace periodika
Řádek 76 ⟶ 78:
| rok = 2002
| počet stran =
| strany =
| isbn = 80-213-0992-X
| počet_stran = 177
}}</ref> Zralé semenné šištice mohou nabývat různých podob. U většiny jehličnanů při dozrávání dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], z níž se po [[Hygroskopie|hygroskopickém]] otevření podpůrných šupin semena volně vysypávají ven; zajímavou adaptací některých druhů jsou tuhé serotinní šišky, které se otevírají teprve poté, co přejdou vysokými teplotami během požáru, který zároveň pro budoucí semenáčky vyčistil okolní plochu od konkurenční vegetace. Jindy mohou být šištice velmi redukované, popřípadě mohou části šištic zdužnatět a vytvářet útvary připomínající zdánlivé plodyː zdužnatěním [[Vaječné poutko|vaječného poutka]] vzniká [[míšek]] (epimatium) u [[Tis|tisu]], zdužnatělé [[osemení]] nazývané [[sarkotesta]] pak kryje semena [[Jinan dvoulaločný|jinanu]], [[hlavotis]]u i některých [[cykas]]ů. Zdánlivé bobule [[Jalovec|jalovce]] zvané [[Jalovčinka|jalovčinky]] (odborně galbuly) jsou zdužnatělé a vzájemně srostlé semenné šupiny šištic. U bazálních větví cykasů připomínají [[sporofyl]]y dosud svým tvarem listy, u některých [[Liánovcotvaré|liánovců]], například [[chvojník]]u, už jsou naopak vyvinuty primitivní semenné obaly připomínající [[listen]]y.<ref name=":03" /><ref name=":6" />
[[Vajíčko]] v samičí šištici není uzavřeno v [[semeník]]u, ale volně leží na [[plodolist]]u – semenné šupině. U cykasů a jinanů jsou dosud vyvinuty obrvené [[spermatozoid]]y schopné pohybu, u jehličnanů se již jedná o samostatně nepohyblivé spermatické buňky – [[Pyl|pylová zrna]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul | url = http://www.botanika.upol.cz/atlasy/anatomie/ | periodikum = www.botanika.upol.cz | kapitoly = Přehled vývojových cyklů cévnatých rostlin | strany = 3 | datum přístupu = 2019-09-27 }}</ref> [[Opylení]] se děje [[Anemogamie|vesměs větrem]], některé cykasy a liánovce jsou [[Entomogamie|opylovány i hmyzem]]. Na rozdíl od vývojově primitivnějších rostlin již přenos samčí pohlavní buňky na vajíčko není závislý na vnějším vlhkém prostředí, ale je zajištěn pomocí [[Polinační kapka|polinační kapky]]. [[Oplodnění|Oplození]] je pouze jednoduché, pylové zrno klíčí přímo na vajíčku v [[Pylová láčka|pylovou láčku]]. Mezi přenosem pylu, vlastním oplodněním a dozráním semen často uplyne dlouhá doba, u jehličnanů i několik let. Zralá semena mohou být [[Anemochorie|roznášena větrem]] nebo [[Endozoochorie|živočichy, kteří je konzumují]].<ref name="Christenhusz_2011b | příjmení = Kubát
| jméno = Karel
Řádek 117 ⟶ 126:
| jméno3 = Dong-Mei
| příjmení3 = Guo
}}</ref> Po pravděpodobných silných vlnách vymírání již v počátcích jejich vývoje (v karbonu a poté v [[Permské vymírání|permu až triasu]]) se jejich tvarová a druhová rozmanitost výrazněji objevuje ve [[Mezozoikum|druhohorách]]; odhaduje se, že ve svrchním [[Perm|permu]] tvořily nahosemenné až 60 % zemské vegetace.<ref name=":5">{{Citace periodika
| příjmení = Štech
| jméno = Milan
Řádek 355 ⟶ 364:
| rok = 1978
| počet stran =
| strany =
| isbn = 07-082-78
}}</ref>[[Soubor:
| titul = METASEQUOIA GLYPTOSTROBOIDES Hu et W. C. Cheng – metasekvoje čínská / metasekvoja čínska {{!}} BOTANY.cz
| url = https://botany.cz/cs/metasequoia-glyptostroboides/
Řádek 365 ⟶ 374:
| url = https://botany.cz/cs/wollemia-nobilis/
| datum přístupu = 2019-09-14
}}</ref>); jsou pěstovány v botanických zahradách po celém světě a obdivovány jako [[živoucí fosilie]]. Mnohé z nahosemenných hrály či hrají významnou roli v mytologii a společenském životě národů po celé Zemi. Například stálezelené jehličnaté stromy byly v oblastech severní polokoule vždy neodmyslitelným symbolem [[Jule|zimního slunovratu]] a posléze i [[Vánoce|Vánoc]], některé druhy [[Borovice|borovic]], [[Cypřiš|cypřišů]] a [[Cedr|cedrů]] byly v různých kulturách považovány za posvátné a zmínky o nich najdeme i v nejstarších literárních památkách, jako je [[Starý zákon]] nebo [[Epos o Gilgamešovi]]. Na východě Asie se značné úctě těší [[Kryptomerie japonská|kryptomeri]]<nowiki/>e nebo [[Jinan dvoulaločný|gingo]], vysazované odedávna jako chrámové dřeviny; uctívaným stromem smrti a znovuzrození byl na Britských ostrovech [[tis červený]], středobodem materiálního i duchovního života Indiánů v Jižní Americe byly [[blahočet]]y, na severozápadě Severní Ameriky zase [[zerav obrovský]].<ref name=":4">{{Citace monografie
| příjmení = Ciesla
| jméno = William
Řádek 390 ⟶ 399:
| rok = 2012
| počet stran =
| strany =
| isbn = 978-80-242-3520-2
}}</ref>
| |||