Giacomo Casanova: Porovnání verzí

Když se vrátil do Benátek po svém dlouhém pařížském pobytu a dalších cestách do [[Drážďany|Drážďan]], [[Praha|Prahy]] a [[Vídeň|Vídně]], byl v noci z [[25. červen|25.]] na [[26. červen|26. června]] [[1755]] zatčen a uvězněn v [[Piombi]] (vězení Dóžecího paláce). Jak bylo tehdy obvyklé, nebyl odsouzenému sdělen důvod obžaloby ani doba trvání zadržení. To, jak později napsal, se ukázalo jako škodlivé, neboť kdyby býval věděl, že trest měl trvání celkového možného součtu, byl by se vystříhal smrtelného nebezpečí při pokusu o [[útěk z vězení|útěk]], ale především nebezpečí z možného následného omezení ze strany vyšetřovatelů, kteří nezřídka operovali daleko za hranicemi [[Republika|Republiky]]. Tito soudní úředníci byli nejzřetelnějším ztělesněním svévolné moci [[oligarchie]], která vládla Benátkám. Byly zároveň zvláštní soudním aparátem a špionážní centrálou.

 

 

Také jeho přijetí do [[Svobodné zednářství|zednářského]] spolku, jež bylo úřadům známo, mu příliš neprospívalo, jako například skandální vztah s „sestrou M.M.“, zcela jistě patřící k urozeným, jeptiškou [[klášter]]a Sv. Marie od Andělů v [[Murano|Muranu]] a milenkou francouzského [[Velvyslanec|velvyslance]] opata De Bernis. [[Oligarchie]] u moci nemohla tolerovat nic jako zatčenou sociálně nebezpečnou osobu, která je na svobodě.

V následujících letech publikoval další díla a snažil se protloukat jak nejlépe mohl. Ale jeho bouřlivá [[povaha]] mu způsobila velkou nepříjemnost: teatrálně urazil v domě [[Zuan Carlo Grimani|Grimaniho]] jistého Carlettiho, se kterým se přel ohledně peněz. Ale protože pán domu se přiklonil na stranu Carlettiho, Casanova se urazil. Rozhodl se sepsat jako pomstu pamflet, ''Né amori né donne, ovvero la stalla ripulita (Ani láska ani ženy, aneb vyčištěný chlév'' v němž, byť pod chabou snadno odhalitelnou mytologickou zástěrkou, otevřeně tvrdí, že právě on je skutečným synem [[Michele Grimani]]jho, zatímco naopak Zuan Carlo Grimani je, „jak všichni vědí“, plodem nevěry jeho matky ([[Pisana Giustinian Lolin]]) s jiným benátským aristokratem, [[Sebastiano Giustinian]]im.

Pravděpodobně to všechno byla pravda, také proto, že ve městě, kde se vzdálenosti mezi domy měřily na pídě, na procházky se jezdilo v [[Gondola|gondolách]] a kde houfy služebných přirozeně drbaly do úmoru, bylo naprosto nemyslitelné, že by se dalo udržet nějaké tajemství. Tak jako tak, i v tomto případě se místní aristokracie vzepřela a Casanova byl donucen k poslednímu a definitivnímu [[exil]]u. Nicméně tato záležitost nezůstala bez odezvy, jestliže se nechal kolovat anonymní pamflet, v němž se opakovala slova z Casanovova textu, nazvaný “''Contrapposto o sia il riffiutto mentito, e vendicato al libercolo intitolato Ne amori ne donne ovvero La stalla ripulita, di Giacomo Casanova''”.

Giacomo opustil Benátky v lednu [[1783]] a odjel do [[Vídeň|Vídně]]. Na nějakou dobu dělal sekretáře benátského velvyslance Foscariniho a potom, po jeho smrti, přijal post [[Knihovna (instituce)|knihovníka]] na zámku hraběte [[Valdštejnové|Josefa Karla Eusebia z Valdštejna]] v [[Duchcov (zámek)|Duchcově]] v [[Čechy|Čechách]]. Tam strávil poslední a velmi smutné roky svého života, ponížen rolí služebníka a již nepochopen, a navíc považován za přežitek navždy zmizelé epochy.

 

Z Duchcova Casanova údajně napomáhal [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluci]], k pádu [[Benátská republika|Benátské republiky]], k pádu jeho světa. Nebo přinejmenším toho světa o němž snil, že se stane jeho pevnou součástí. Jeho poslední útěchou, kromě velkého množství dopisů od benátských přátel, již ho zpravovali o dění v jeho rodném městě, bylo sepisování díla ''Histoire de ma vie'', autobiografie, jež pohltila všechny jeho zbývající síly, neboť ji psal ve vytrvalém zanícení, téměř jako by chtěl předejít [[smrt]], kterou už cítil přicházet.

 

== Dílo ==