Josef Mysliveček: Porovnání verzí

Chtěl se věnovat výhradně hudbě, kterou od dětství slyšel v pražských chrámech nebo při operních představeních v divadle v Kotcích. Základy získal na gymnáziu u jezuitů a také studoval hru na housle. Již jako dvanáctiletý roku 1749 platil za dobrého houslistu. Ve čtyřiadvaceti letech začal studovat hudební kompozici u&nbsp;[[František Václav Habermann|Františka Václava Habermanna]]. <ref name=":0" /> Potom pokračoval u varhaníka [[Kostel Matky Boží před Týnem|týnského chrámu]] [[Josef Seger|Josefa Segera]] a již v roce 1762 napsal svých prvních šest [[Sinfonia|sinfonií]], které pojmenoval podle měsíců Januarius až Juni (Leden až Červen). <ref name=":0" /><ref name=":1" /> . Trpěl však provincionalismem českých zemí, chtěl získat zkušenosti v&nbsp;cizině a plně zde rozvinout a uplatnit svůj talent. S podporou hraběte [[Šporkové|Jana Václava Šporka]] odjel 5. listopadu 1763 do Itálie. <ref name=":0" /><ref name=":1" />a půjčkou od [[Řád svatého Benedikta|benediktinů]] z [[Břevnovský klášter|břevnovského kláštera]] <ref name=":24" />{{Citace elektronického periodika

Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u&nbsp;varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704–1766) v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]]. <ref name=":1" /><ref name=":2" /> Už v roce 1764 byly tiskem vydány v Norimberku jeho tři nástrojové skladby. <ref name=":0" /><ref name=":4" /> Ke konci pobytu v Benátkách se zhoršila finanční situace jeho rodiny a Mysliveček se musel zadlužit. Půjčku mu poskytl strahovský premonstrátský klášter. <ref name=":0" />

Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první opery-kantáty ''Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso)'', uvedené v&nbsp;[[Parma|Parmě]] v&nbsp;letech [[1765]].<ref name=":0" /> Autorem libreta byl básník [[Pietro Metastasio]], který se stal jeho oblíbeným libretistou.

Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v&nbsp;[[Bergamo|Bergamu.]] Na objednávku neapolského vyslance napsal operu ''[[Bellerofontés (Mysliveček)|Bellerofontés]],'' která byla s velkým úspěchem slavnostně uvedena roku 1767 ve dvorním divadle''[[Teatro San Carlo]]'' v&nbsp;[[Neapol]]i za přítomnosti krále [[Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský|Ferdinanda IV.]] <ref name=":2" /><ref name=":0" /> Hlavní rolirole zpívalazpívali německý Catterina[[Tenor|tenorista]] Anton Raaff a [[Soprán|sopranistka]] [[Caterina Gabrielliová]], proslavená virtuozitou svého zpěvu a hlasovým rozsahem. Mysliveček pro ni napsal další operní party, v nichž mohla uplatnit svou [[Koloratura|koloraturní]] techniku: ''Farnakés (Il Farnace), Triumf Klélie (Il Trionfo di Clelia)''. MyslivečekJejich dokázalblízká upoutatspolupráce publikumse bohatstvímstala svýchzákladem melodií,legendy jejicho osobitou zpěvností amilostném hloubkou citurománku. <ref name=":15" />{{Citace elektronického periodika

V únoru 1768 odjel do Prahy, aby uspořádal majetkové poměry rodiny po úmrtí matky. Zaplatil své dluhy a bratrovi předal rodinnou usedlost. V divadle dirigoval představení ''Bellerofonta'' a přislíbil [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křížovníkům]], že jim zašle k provedení svá [[Oratorium|oratoria]]. V letech 1770-1775 byla v Praze uvedena čtyři Myslivečkova oratoria: ''Rodina Tobiášova (La famiglia di Tobia), Adam a Eva, Osvobození Izraele (La Liberazione d’Israele) a Abrahám a Izák (Abramo ed Isacco),'' které je považováno za jedno z jeho nejlepších děl. <ref name=":0" /><ref name=":4" />

}}</ref>V roce 1770 se v [[Bologna|Bologni]] poprvé setkal s mladým Mozartem. [[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z&nbsp;jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. Vzniklo mezi nimi přátelství, které přetrvalo ažtéměř do konce Myslivečkova života.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Osobně se setkali ještě 15. května 1771 v&nbsp;[[Milán]]ě, roku 1773 v&nbsp;Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice v&nbsp;[[Mnichov]]ě 11. října 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl pro hrůzu z&nbsp;jeho zdravotního stavu (dochovala se korespondence). Leopold Mozart později kritizoval Myslivečkův způsob života a vyslovil obvinění, že si tím přivodil venerickou chorobu. <ref name=":0" /><ref name=":4" />

V květnu 1771 vykonal Mysliveček zkoušku před komisí filharmonické akademie v [[Bologna|Bologni]] a získal prestižní titul ''accademico filarmonico'', kterého si velmi vážil a vždy jej připojoval ke svému jménu spolu s označením národnosti. <ref name=":0" /> <ref name=":4" /> Sedmdesátá léta 18. století jsou obdobím Myslivečkova tvůrčího zenitu, během nichž vznikly jeho opery ''Montezuma, Tamerlán, Romulus a Ersilie, Antigona nebo Ezio (Aetius)''. Zakoupil si dům v Římě, ale přes svou slávu se stále potýkal s finančními nesnázemi. <ref name=":0" />

Zlom v&nbsp;kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]]–[[1781|1781,]] kdy se u&nbsp;něj začaly projevovat příznaky údajné [[Sexuálně přenosná nemoc|venerické choroby]] ([[syfilis]]). Počátkem roku 1777 opustil Itálii a odjel na pozvání bavorského vévody [[Maxmilián I. Josef Bavorský|Maxmiliána I. Josefa]]) do [[Mnichov]]a. Při cestě se převrhl s Myslivečkem [[kočár]], přičemž si zlomil nos. Svědectví o této události, jak ji vylíčil Mysliveček při setkání v [[Mnichov|Mnichově]], je známo z Mozartova dopisu otci. Tvrdil, že do tržné rány dostal v důsledku špatné lékařské péče [[Infekční onemocnění|infekci]], a proto strávil rok v tamní &nbsp;nemocnici. Na jaře [[1778]] odtamtud vyšel se znetvořeným obličejem, který si chránil páskou. <ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":3" />

Na jaře roku 1788Vrátil se vrátil do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery v [[Neapol|Neapoli]], [[Lucca|Lucce]] a [[Benátky|Benátkách]]. Nákladná inscenace jeho opery ''Armida'' v Miláně v prosinci 1779 však skončila neúspěchem. Catarina[[Caterina Gabrielliová]], která zpívala hlavní roli, to kladla za vinu Myslivečkovi a pro reprízu si objednala árie od jiného skladatele. <ref name=":1" /><ref name=":0" />

Zklamaný Mysliveček se uchýlil do svého domu v&nbsp;Římě[[Řím|Říma]], kde pokračoval v tvůrčí práci. V lednu 1779 zde byla uvedena jeho opera ''Medonte'' a 5. dubna roku 1780 byla v&nbsp;Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos.'',<ref kteráname=":0" svým/> chmurným laděním<ref u&nbsp;publikaname=":5" zcela/>Množily propadlase však i kritické hlasy k jeho práci. Mysliveček se zcela odmlčel a nedochovaly se prokazatelné doklady z posledního roku jeho života. Žil v ústraní a bez prostředků. Bezprostřední příčina smrti není zcela vyjasněna. Zemřel 4. února 1781. Příznivci jeho hudby, zejména jeho bývalý žák Angličan Edward Barry, mu však vystrojili honosný pohřeb v&nbsp;kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.<ref name=":0" /><ref name=":4" />