Almanach na rok 1914: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: '''Almanach na rok 1914''' je sborník českých avantgardních literátů vydaný roku 1913, tedy těsně před [[první světová válka|první světovou válkou... |
m kat. a pár odkazů |
||
Řádek 1:
'''Almanach na rok [[1914]]''' je [[Almanach|sborník]] českých [[avantgarda|avantgardních]] literátů vydaný roku [[1913]], tedy těsně před [[první světová válka|první světovou válkou]], kdy přicházela nová vlna [[Moderna|moderny]].
Almanach podnítil básník [[Otakar Theer]], organizačně se podíleli [[Otokar Fischer]] a Čapkové, kteří ke spolupráci přitáhli tehdy osmatřicetiletého [[Stanislav Kostka Neumann|S. K. Neumanna]]. I když byl nejstarší z autorů, byly to právě jeho tři básně (''Dub'', ''Střevlíci'' a ''Cirkus''), které nejlépe charakterizovaly nový směr. Svazek doprovázely [[kubismus|kubistické]] kresby [[Václav Špála|Václava Špály]].
Sborník nepřinesl ucelený a jasně formulovatelný teoretický program, který by obsáhl estetiku nové literární tvorby. Otiskl obecnější teoretickou stať jen z oblasti výtvarného umění; přesnější formulace estetických názorů a uměleckých programů publikovali někteří účastníci Almanachu v časopiseckých statích a polemikách.
Na veřejnosti vystoupil jako mluvčí nového tvůrčího hnutí [[Otakar Theer]] - v úvodním projevu k recitačnímu večeru se distancoval od generace 90.let i od poezie, jejíž obsah byl zbaven životního neklidu a jejíž forma je pevná, ustálená. Hlavní znak nové mladé poezie viděl ve [[volný verš|volném verši]]. Nový směr moderní poezie chápal jako cestu „od mdloby k síle, od negace ke kladu, od náladového impresionismu k intuičnímu jasnozření v samo srdce životního procesu“. V polemice, která se rozpoutala, se proti mladým postavil [[Arnošt Procházka]], který zavrhoval vnější znaky nové moderny, i [[František Xaver Šalda|F.X. Šalda]], který odmítal tematiku moderní civilizace i „časové problémy a společenské otázky“, jež zdůrazňoval [[Karel Čapek]], a v protikladu k orientaci mladých na světově moderní proudy připomínal domácí tradice.
Dvě nejzralejší osobnosti Almanachu - [[Stanislav Kostka Neumann|S.K. Neumann]] a [[Otakar Theer]] - byly po mnoha stránkách, a zejména ideových, protichůdné. Byli protipóly svými světovými názory i svým vztahem k demokratickým i civilistickým tendencím nového umění - přesto je spojují některé principy, jež přinášely strukturální proměnu poezie, především její rytmické výstavby. Vnitřní diferenciace ve skupině odlišila pak neumannovsko-čapkovské křídlo od křídla [[Otakar Theer|Theerova]] a od středu (Fischer, Stanislav Hanuš), ze skupiny se vydělil [[Arne Novák]] svým tradicionalistickým stanoviskem.
Do připravovaného druhého svazku Almanachu chtěli Čapkové přizvat též [[František Langer|Františka Langra]], Ervína Taussiga, [[Richard Weiner|Richarda Weinera]], [[Petr Křička|Petra Křičku]] a více výtvarníků. Blízko k jejich skupině stál také [[Karel Toman]], který nadšeně přívítal [[Stanislav Kostka Neumann|Neumannovy]] ''Nové zpěvy''. Slibně se rozvíjející avantgardu však v prvním rozletu zabrzdila světová válka. Některé plány se uskutečnily v časopise ''Červen'', jejž [[Stanislav Kostka Neumann|Neumann]] vydával od roku [[1918]], ale poválečný vývoj skupinu umělecky i občansky rozdělil.
Nejcennějším výsledkem tehdejšího programového úsilí o moderní umění se jeví [[Karel Čapek|Čapkovy]] překlady Francouzské poezie nové doby - znamenající historický mezník ve vývoji moderní české poezie.
==Literatura==
* Janáčková, Jaroslava: Česká literatura od počátků k dnešku, Nakladatelství Lidové noviny, 2006
* Dějiny české literatury IV., Nakladatelství Victoria Publishing, 1995
[[Kategorie:Česká literatura]]
| |||