Josef Mysliveček: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Orchestrální skladby: Oprava z anglické zkratky na české slovo značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
doplnění článku, zdroje, odkazy, značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
| místo úmrtí = [[Řím]] <br />{{Vlajka a název|Itálie}}
}}
'''Josef Mysliveček''', též ''Joseph Misliweczek'', od 1767 též italský tvar ''Giuseppe Venatorini'', nazývaný také "''Il divino boemo''" ([[9. březen|9. března]] [[1737]] [[Praha]] – [[4. únor]]a [[1781]] [[Řím]]), byl český hudební [[Hudební skladatel|skladatel]] období pozdního baroka a [[klasicismus (hudba)|klasicismu]]. Druhou polovinu svého života prožil v Itálii, kde se proslavil především svými [[Opera|operami]]. Kromě dvaceti šesti oper jeho bohatá tvůrčí činnost zahrnuje řadu [[Oratorium|oratorií]] a [[Kantáta|kantát]], [[Sinfonia|sinfonií]] a nástrojových [[Komorní hudba|komorních skladeb]]. <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Pečman
| jméno = Rudolf
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Josef Mysliveček
| vydání = 1
| vydavatel = Supraphon
| místo = Praha
| rok vydání = 1981
| počet stran = 275
| strany =
| isbn =
| edice = Hudební profily sv. 24
}}</ref>
== Život a kariéra ==
Řádek 14 ⟶ 28:
=== Původ a vzdělání ===
Josef Mysliveček byl synem Matěje Myslivečka ([[1697]]–[[1749]]), bohatého pražského měšťana a [[mlynář]]e, člena mlynářského cechu a přísežného mistra, a Anny, rozené Červenkové (1706–1766). Otec hospodařil v rodném Dubovém mlýně v [[Šárecké údolí|Šáreckém údolí]] u Prahy a byl dědičným nájemcem mlýna na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] čp. 201/II v Praze na Novém Městě, dodnes zvaného ''Myslivečkovský'' (od roku 1936 je v domě [[Muzeum Bedřicha Smetany|Smetanovo muzeum]]). Josef se narodil jako jednovaječné [[Dvojčata|dvojče]] s bratrem Jáchymem, pravděpodobně v [[Museum Kampa|Sovových mlýnech]] čp. 503/III, na [[Kampa|Kampě]].
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 = Kerertová
| jméno2 = Olga
| titul = Přemožitelé času sv.4
| vydání = 1
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1988
| počet stran =
| strany = 148-151
| isbn =
| kapitola = Josef Mysliveček
}}</ref> V lednu 1749 zemřel otec při tyfové epidemii a matka se znovu provdala za mlynáře Jana Čermáka. <ref name=":0" />
Oba bratři absolvovali [[trivium]] na staroměstské [[Dominikánský klášter (Staré Město)|škole u dominikánů]] při [[Kostel svatého Jiljí (Praha)|sv. Jiljí]] a od roku 1747[[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]] u jezuitů v [[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literatury na [[Univerzita Karlova|univerzitě]], Josef ale školu před dokončením opustil. V letech 1753–1756 se oba bratři vyučili u Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry. Josef, který od útlého věku projevoval velké hudební nadání, se mlynářem stát nechtěl a všechna práva k živnosti přenechal bratrovi. <ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Teichman
| jméno = Josef
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Z českých luhů do světa-Průkopníci české hudby
| vydání = 2
| vydavatel = SNKLHU
| místo = Praha
| rok vydání = 1959
| počet stran =
| strany = 23-26
| isbn =
| kapitola = Josef Mysliveček
}}</ref>
=== Hudební činnost ===
=== Mysliveček v Itálii ===
Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704–1766) v [[Benátky|Benátkách]].
Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první opery-kantáty ''Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso)'', uvedené v [[Parma|Parmě]] v letech [[1765]].<ref name=":0" /> Autorem libreta byl básník [[Pietro Metastasio]], který se stal jeho oblíbeným libretistou.
Mysliveček složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[Koncert (hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. Jeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v různých archivech i v soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).▼
Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v [[Bergamo|Bergamu.]] Na objednávku neapolského vyslance napsal operu ''[[Bellerofontés (Mysliveček)|Bellerofontés]],'' která byla s velkým úspěchem slavnostně uvedena roku 1767 ve dvorním divadle''[[Teatro San Carlo]]'' v [[Neapol]]i za přítomnosti krále [[Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský|Ferdinanda IV.]] <ref name=":2" /><ref name=":0" /> Hlavní roli zpívala Catterina Gabrielliová, proslavená virtuozitou svého zpěvu a hlasovým rozsahem. Mysliveček pro ni napsal další operní party, v nichž mohla uplatnit svou techniku: ''Farnakés (Il Farnace), Triumf Klélie (Il Trionfo di Clelia)''. Mysliveček dokázal upoutat publikum bohatstvím svých melodií, jejich osobitou zpěvností a hloubkou citu. <ref name=":1" />
V únoru 1768 odjel do Prahy, aby uspořádal majetkové poměry rodiny po úmrtí matky. Zaplatil své dluhy a bratrovi předal rodinnou usedlost. V divadle dirigoval představení ''Bellerofonta'' a přislíbil [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křížovníkům]], že jim zašle k provedení svá [[Oratorium|oratoria]]. V letech 1770-1775 byla v Praze uvedena čtyři Myslivečkova oratoria: ''Rodina Tobiášova (La famiglia di Tobia), Adam a Eva, Osvobození Izraele (La Liberazione d’Israele) a Abrahám a Izák (Abramo ed Isacco)''. <ref name=":0" />
Po návratu pokračoval Mysliveček v intenzivní práci. Kromě oper se od roku 1770 začal uplatňovat jako autor řady [[Oratorium|oratorií]]. Díky obrovské popularitě mu přicházely nové objednávky z různých měst v [[Itálie|Itálii]]. Sklízel úspěchy v [[Turín|Turíně]], [[Padova|Padově]], [[Benátky|Benátkách]], [[Florencie|Florencii]], [[Milán|Miláně]], [[Pavia|Pavii]] a [[Bologna|Bologni]]. <ref name=":3">{{Citace elektronické monografie
| titul = OperaPlus
| url = https://operaplus.cz/proc-jen-neopatrni-nechali-takto-sejit-280-let-od-narozeni-josefa-myslivecka/
| datum vydání = 2017-03-07
| datum přístupu = 2019-09-22
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>V roce 1770 se v [[Bologna|Bologni]] poprvé setkal s mladým Mozartem. [[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby.
V květnu 1771 vykonal Mysliveček zkoušku před komisí filharmonické akademie v [[Bologna|Bologni]] a získal prestižní titul ''accademico filarmonico'', kterého si velmi vážil a vždy jej připojoval ke svému jménu spolu s označením národnosti. <ref name=":0" /> Sedmdesátá léta 18. století jsou obdobím Myslivečkova tvůrčího zenitu, během nichž vznikly jeho opery ''Montezuma, Tamerlán, Romulus a Ersilie, Antigona nebo Ezio (Aetius)''. Zakoupil si dům v Římě, ale přes svou slávu se stále potýkal s finančními nesnázemi. <ref name=":0" />
▲[[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]] se s Myslivečkem setkal roku 1770 v [[Bologna|Bologni]], 15. května 1771 v [[Milán]]ě, roku 1773 v Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice venerických chorob v [[Mnichov]]ě 11. října 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl pro hrůzu z jeho zdravotního stavu (dochovala se korespondence).
=== Závěr života ===
Zlom v kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]]–[[1781|1781,]]
Na jaře roku 1788 se vrátil do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery v [[Neapol|Neapoli]], [[Lucca|Lucce]] a [[Benátky|Benátkách]]. Nákladná inscenace jeho opery ''Armida'' v Miláně v prosinci 1779 však skončila neúspěchem. Catarina Gabrielliová, která zpívala hlavní roli, to kladla za vinu Myslivečkovi a pro reprízu si objednala árie od jiného skladatele. <ref name=":1" /><ref name=":0" />
Zklamaný Mysliveček se uchýlil do svého domu v Římě, kde pokračoval v tvůrčí práci. 5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos'', která svým chmurným laděním u publika zcela propadla. Žil v ústraní a bez prostředků. Bezprostřední příčina smrti není zcela vyjasněna. Zemřel 4. února 1781. Příznivci jeho hudby mu však vystrojili honosný pohřeb v kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.<ref name=":0" />
== Příbuzenstvo ==
Řádek 37 ⟶ 93:
== Dílo ==
▲Mysliveček složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[Koncert (hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. Jeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v různých archivech i v soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).
=== Cembalo (klavír) ===
* Šest sonát
Řádek 105 ⟶ 163:
* planetka: 10. února 1999 P. Pravec v [[hvězdárna Ondřejov|hvězdárně v Ondřejově]] objevil [[planetku]] [[sluneční soustava|sluneční soustavy]] s označením 1999 CN3 a nazval ji po Josefu Myslivečkovi [[Mysliveček (53159)]].
<br />
== Seznam referencí ==
<references /><br />
== Literatura ==
* [[Československý hudební slovník osob a institucí]] II. (M–Ž), Státní hudební vydavatelství, Praha 1986, s. 140
|