Josef Mysliveček: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Orchestrální skladby: Oprava z anglické zkratky na české slovo
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
doplnění článku, zdroje, odkazy,
Řádek 8:
| místo úmrtí = [[Řím]] <br />{{Vlajka a název|Itálie}}
}}
'''Josef Mysliveček''', též ''Joseph Misliweczek'', od 1767 též italský tvar ''Giuseppe Venatorini'', nazývaný také "''Il divino boemo''" ([[9. březen|9. března]] [[1737]] [[Praha]] – [[4. únor]]a [[1781]] [[Řím]]), byl český hudební [[Hudební skladatel|skladatel]] období pozdního baroka a [[klasicismus (hudba)|klasicismu]]. Druhou polovinu svého života prožil v Itálii, kde se proslavil především svými [[Opera|operami]]. Kromě dvaceti šesti oper jeho bohatá tvůrčí činnost zahrnuje řadu [[Oratorium|oratorií]] a [[Kantáta|kantát]], [[Sinfonia|sinfonií]] a nástrojových [[Komorní hudba|komorních skladeb]]. <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Pečman
| jméno = Rudolf
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Josef Mysliveček
| vydání = 1
| vydavatel = Supraphon
| místo = Praha
| rok vydání = 1981
| počet stran = 275
| strany =
| isbn =
| edice = Hudební profily sv. 24
}}</ref>
 
== Život a kariéra ==
Řádek 14 ⟶ 28:
 
=== Původ a vzdělání ===
Josef Mysliveček byl synem Matěje Myslivečka ([[1697]]–[[1749]]), bohatého pražského měšťana a [[mlynář]]e, člena mlynářského cechu a přísežného mistra, a Anny, rozené Červenkové (1706–1766). Otec hospodařil v&nbsp;rodném Dubovém mlýně v&nbsp;[[Šárecké údolí|Šáreckém údolí]] u&nbsp;Prahy a byl dědičným nájemcem mlýna na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] čp. 201/II v&nbsp;Praze na Novém Městě, dodnes zvaného ''Myslivečkovský'' (od roku 1936 je v&nbsp;domě [[Muzeum Bedřicha Smetany|Smetanovo muzeum]]). Josef se narodil jako jednovaječné [[Dvojčata|dvojče]] s bratrem Jáchymem, pravděpodobně v&nbsp;[[Museum Kampa|Sovových mlýnech]] čp. 503/III, na [[Kampa|Kampě]]. Oba bratřiMěli absolvovaliještě triviummladší nasestru staroměstskéMariannu, [[Dominikánskýkterá klášter (Staré Město)|škole u&nbsp;dominikánů]] při [[Kostel svatéhose Jiljístala (Praha)|svřeholnicí.<ref Jiljí]]name=":0" a/> odPozději rokuse 1747rodina [[Akademicképřestěhovala gymnáziumdo Štěpánská|Akademickédomu gymnázium]]U u&nbsp;jezuitůmodrého v&nbsp;[[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literaturyšifu na [[Univerzita Karlova|univerzitě]], Josef ale školu před dokončenímStarém opustilMěstě. V<ref letechname=":1">{{Citace 1753–1756 se oba bratři vyučili u&nbsp;Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry.monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 = Kerertová
| jméno2 = Olga
| titul = Přemožitelé času sv.4
| vydání = 1
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1988
| počet stran =
| strany = 148-151
| isbn =
| kapitola = Josef Mysliveček
}}</ref> V lednu 1749 zemřel otec při tyfové epidemii a matka se znovu provdala za mlynáře Jana Čermáka. <ref name=":0" />
 
Oba bratři absolvovali [[trivium]] na staroměstské [[Dominikánský klášter (Staré Město)|škole u&nbsp;dominikánů]] při [[Kostel svatého Jiljí (Praha)|sv. Jiljí]] a od roku 1747[[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]] u&nbsp;jezuitů v&nbsp;[[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literatury na [[Univerzita Karlova|univerzitě]], Josef ale školu před dokončením opustil. V letech 1753–1756 se oba bratři vyučili u&nbsp;Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry. Josef, který od útlého věku projevoval velké hudební nadání, se mlynářem stát nechtěl a všechna práva k živnosti přenechal bratrovi. <ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Teichman
| jméno = Josef
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Z českých luhů do světa-Průkopníci české hudby
| vydání = 2
| vydavatel = SNKLHU
| místo = Praha
| rok vydání = 1959
| počet stran =
| strany = 23-26
| isbn =
| kapitola = Josef Mysliveček
}}</ref>
 
=== Hudební činnost ===
JosefChtěl kroměse tohověnovat studovalvýhradně hudbě, kterou od dětství slyšel v&nbsp;Praze pražských chrámech nebo při operních představeních v divadle v Kotcích. Základy získal na gymnáziu u jezuitů a také studoval hru na housle. u&nbsp;virtuosaJiž [[Františekjako Benda|Františkadvanáctiletý Bendy]]roku a1749 platil za dobrého houslistu. Ve čtyřiadvaceti letech začal studovat hudební kompozici u&nbsp;[[František Václav Habermann|Františka JosefaVáclava Habermanna]]. Na<ref varhanyname=":0" jej/> učil varhaníkPotom pokračoval u varhaníka [[Kostel Matky Boží před Týnem|týnského chrámu]] [[Josef Seger|Franz JosefJosefa SeegerSegera]]. Jiža jakojiž dvanáctiletýv rokuroce 17491762 platilnapsal zasvých dobréhoprvních houslistu. Jako skladatel a komorní hudebník nastoupil do služeb hrabětešest [[ValdštejnovéSinfonia|Vincence Valdštejnasinfonií]], prokteré něhožpojmenoval anonymněpodle složilměsíců 6Januarius skladeb z&nbsp;cyklu MěsíceJuni (Leden až Červen). Dále<ref psalname=":0" kantáty/><ref proname=":1" opata/> [[Osecký klášter|kláštera cisterciáků v&nbsp;Oseku]] [[Kajetán Březina z Birkenfeldu|Kajetána Březinu]] a pro [[Břevnovský klášter|klášter benediktinů]] v&nbsp;[[Břevnov]]ě. Trpěl však provincionalismem českých zemí a, chtěl získat nezávislost a zkušenosti v&nbsp;cizině a plně zde rozvinout a uplatnit svůj talent. BřevnovskýS opatpodporou hraběte [[FridrichŠporkové|Jana Václava GrundtmannŠporka]] muodjel zaplatil5. cestulistopadu 1763 do [[Itálie]],. kam<ref Myslivečekname=":0" odcestoval/><ref rokuname=":1" [[1763]]/><ref natrvalo.name=":2" />
 
 
=== Mysliveček v&nbsp;Itálii ===
Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u&nbsp;varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704–1766) v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]]. Jako<ref skladatelname=":1" se/><ref prosadilname=":2" velkým/> úspěchem svév prvníroce (ale1764 nedochované)byly operytiskem ''Zmatekvydány najeho Parnasu'',tři uvedenénástrojové v&nbsp;[[Parma|Parmě]]skladby. v&nbsp;letech<ref [[1764]]–[[1765]].name=":0" Roku/> 1766Ke následovalakonci závratnápobytu kariérav počínajeBenátkách operouse ''Semiramiszhoršila znovufinanční poznaná'',situace uvedenoujeho v&nbsp;[[Bergamo|Bergamu]],rodiny a zejménaMysliveček od rokuse 1767musel po uvedenízadlužit. operyPůjčku ''Bellerofontés''mu veposkytl dvornímstrahovský divadlepremonstrátský ''[[Teatroklášter. San<ref name=":0" /> Carlo]]'' v&nbsp;[[Neapol]]i.
Jeho oblíbeným libretistou byl básník [[Pietro Metastasio]].
 
Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první opery-kantáty ''Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso)'', uvedené v&nbsp;[[Parma|Parmě]] v&nbsp;letech [[1765]].<ref name=":0" /> Autorem libreta byl básník [[Pietro Metastasio]], který se stal jeho oblíbeným libretistou.
Mysliveček složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[Koncert (hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. Jeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v&nbsp;různých archivech i v&nbsp;soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).
 
Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v&nbsp;[[Bergamo|Bergamu.]] Na objednávku neapolského vyslance napsal operu ''[[Bellerofontés (Mysliveček)|Bellerofontés]],'' která byla s velkým úspěchem slavnostně uvedena roku 1767 ve dvorním divadle''[[Teatro San Carlo]]'' v&nbsp;[[Neapol]]i za přítomnosti krále [[Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský|Ferdinanda IV.]] <ref name=":2" /><ref name=":0" /> Hlavní roli zpívala Catterina Gabrielliová, proslavená virtuozitou svého zpěvu a hlasovým rozsahem. Mysliveček pro ni napsal další operní party, v nichž mohla uplatnit svou techniku: ''Farnakés (Il Farnace), Triumf Klélie (Il Trionfo di Clelia)''. Mysliveček dokázal upoutat publikum bohatstvím svých melodií, jejich osobitou zpěvností a hloubkou citu. <ref name=":1" />
 
V únoru 1768 odjel do Prahy, aby uspořádal majetkové poměry rodiny po úmrtí matky. Zaplatil své dluhy a bratrovi předal rodinnou usedlost. V divadle dirigoval představení ''Bellerofonta'' a přislíbil [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křížovníkům]], že jim zašle k provedení svá [[Oratorium|oratoria]]. V letech 1770-1775 byla v Praze uvedena čtyři Myslivečkova oratoria: ''Rodina Tobiášova (La famiglia di Tobia), Adam a Eva, Osvobození Izraele (La Liberazione d’Israele) a Abrahám a Izák (Abramo ed Isacco)''. <ref name=":0" />
 
Po návratu pokračoval Mysliveček v intenzivní práci. Kromě oper se od roku 1770 začal uplatňovat jako autor řady [[Oratorium|oratorií]]. Díky obrovské popularitě mu přicházely nové objednávky z různých měst v [[Itálie|Itálii]]. Sklízel úspěchy v [[Turín|Turíně]], [[Padova|Padově]], [[Benátky|Benátkách]], [[Florencie|Florencii]], [[Milán|Miláně]], [[Pavia|Pavii]] a [[Bologna|Bologni]]. <ref name=":3">{{Citace elektronické monografie
| titul = OperaPlus
| url = https://operaplus.cz/proc-jen-neopatrni-nechali-takto-sejit-280-let-od-narozeni-josefa-myslivecka/
| datum vydání = 2017-03-07
| datum přístupu = 2019-09-22
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>V roce 1770 se v [[Bologna|Bologni]] poprvé setkal s mladým Mozartem. [[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z&nbsp;jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. [[Wolfgang AmadeusVzniklo Mozart|Mozart]]mezi senimi spřátelství, Myslivečkemkteré setkal rokupřetrvalo 1770až do konce Myslivečkova života.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Osobně se setkali ještě v&nbsp;[[Bologna|Bologni]], 15. května 1771 v&nbsp;[[Milán]]ě, roku 1773 v&nbsp;Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice venerických chorob v&nbsp;[[Mnichov]]ě 11. října 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl pro hrůzu z&nbsp;jeho zdravotního stavu (dochovala se korespondence).
 
V květnu 1771 vykonal Mysliveček zkoušku před komisí filharmonické akademie v [[Bologna|Bologni]] a získal prestižní titul ''accademico filarmonico'', kterého si velmi vážil a vždy jej připojoval ke svému jménu spolu s označením národnosti. <ref name=":0" /> Sedmdesátá léta 18. století jsou obdobím Myslivečkova tvůrčího zenitu, během nichž vznikly jeho opery ''Montezuma, Tamerlán, Romulus a Ersilie, Antigona nebo Ezio (Aetius)''. Zakoupil si dům v Římě, ale přes svou slávu se stále potýkal s finančními nesnázemi. <ref name=":0" />
[[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z&nbsp;jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]] se s Myslivečkem setkal roku 1770 v&nbsp;[[Bologna|Bologni]], 15. května 1771 v&nbsp;[[Milán]]ě, roku 1773 v&nbsp;Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice venerických chorob v&nbsp;[[Mnichov]]ě 11. října 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl pro hrůzu z&nbsp;jeho zdravotního stavu (dochovala se korespondence).
 
=== Závěr života ===
Zlom v&nbsp;kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]]–[[1781|1781,]], kdy se u&nbsp;něj začaly projevovat příznaky údajné [[Sexuálně přenosná nemoc|venerické choroby]] ([[syfilis]]). Zároveň upadal do dluhů, pozbyl angažmá v&nbsp;[[Divadlo San Carlo|operním domě San Carlo]] v&nbsp;[[Neapol]]i. V důsledku toho počátkemPočátkem roku 1777 opustil Itálii a odjel na pozvání bavorského vévody [[Maxmilián I. Josef Bavorský|Maxmiliána I. Josefa]]) do [[Mnichov]]a. Při cestě se převrhl s Myslivečkem [[kočár]]., přičemž Milosrdnási tradicezlomil nos. Svědectví o&nbsp;něm tvrdilatéto události, jak ji vylíčil Mysliveček při setkání v [[Mnichov|Mnichově]], je známo z Mozartova dopisu otci. Tvrdil, že do tržné rány dostal v důsledku špatné lékařské péče [[Infekční onemocnění|infekci]], a proto strávil rok v tamní &nbsp;nemocnici. Na jaře [[1778]] odtamtud vyšel se znetvořeným obličejem., Syfiliskterý bylasi pravouchránil příčinou znetvoření jeho tváře i smrtipáskou. 5.<ref dubnaname=":0" roku/><ref 1780name=":1" byla/><ref v&nbsp;Říměname=":3" uvedena jeho poslední opera ''Antigonos'', která svým chmurným laděním u&nbsp;publika zcela propadla./>
 
Na jaře roku 1788 se vrátil do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery v [[Neapol|Neapoli]], [[Lucca|Lucce]] a [[Benátky|Benátkách]]. Nákladná inscenace jeho opery ''Armida'' v Miláně v prosinci 1779 však skončila neúspěchem. Catarina Gabrielliová, která zpívala hlavní roli, to kladla za vinu Myslivečkovi a pro reprízu si objednala árie od jiného skladatele. <ref name=":1" /><ref name=":0" />
Mysliveček zemřel chudý a osamělý v&nbsp;Římě. Příznivci jeho hudby mu však vystrojili honosný pohřeb v&nbsp;kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.
 
Zklamaný Mysliveček se uchýlil do svého domu v&nbsp;Římě, kde pokračoval v tvůrčí práci. 5. dubna roku 1780 byla v&nbsp;Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos'', která svým chmurným laděním u&nbsp;publika zcela propadla. Žil v ústraní a bez prostředků. Bezprostřední příčina smrti není zcela vyjasněna. Zemřel 4. února 1781. Příznivci jeho hudby mu však vystrojili honosný pohřeb v&nbsp;kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.<ref name=":0" />
 
== Příbuzenstvo ==
Řádek 37 ⟶ 93:
 
== Dílo ==
Mysliveček složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[Koncert (hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. Jeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v&nbsp;různých archivech i v&nbsp;soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).
 
=== Cembalo (klavír) ===
* Šest sonát
Řádek 105 ⟶ 163:
* planetka: 10. února 1999 P. Pravec v&nbsp;[[hvězdárna Ondřejov|hvězdárně v&nbsp;Ondřejově]] objevil [[planetku]] [[sluneční soustava|sluneční soustavy]] s označením 1999 CN3 a nazval ji po Josefu Myslivečkovi [[Mysliveček (53159)]].
 
<br />
 
== Seznam referencí ==
<references /><br />
== Literatura ==
* [[Československý hudební slovník osob a institucí]] II. (M–Ž), Státní hudební vydavatelství, Praha 1986, s. 140