Giacomo Casanova: Porovnání verzí

Přidáno 6 bajtů ,  před 11 měsíci
m
→‎Význam: --> Dílo (neb o tom text je); drobný sloh
m (→‎Význam: --> Dílo (neb o tom text je); drobný sloh)
Když ji psal, Casanova znovu prožíval svůj život, tak naprosto jedinečný, že se stal mýtem, v kolektivního vědomí. Život jako umělecké dílo. Jistě si při jejím vypravování uvědomoval, kolik toho v životě zažil a kolika nekonečných zkušeností byl interpretem. Zemřel [[4. červen|4. června]] roku [[1798]].
 
== VýznamDílo ==
Jeho nejslavnější dílo je zřejmě ''[[Histoire de ma vie]]'' (''Dějiny mého života''), jež bylo napsáno ve [[Francouzština|francouzštině]], a měla by se tudíž řadit mezi díla [[Francouzská literatura|francouzské literatury]], ačkoli volba [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]] byla určena tak, aby byl autor co nejvíce uznáván, tedy pouze z důvodu veřejného rozšíření díla, neboť v tehdejší době byla francouzština nejpoužívanějším jazykem v [[Evropa|Evropě]]. Jist si nesmrtelností svého díla, nebo ve snaze zajistit si ji, psal Casanova v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]], u nějž byla největší naděje, že nalezne největší možné množství potenciálních čtenářů. Mnoho menších děl však napsal v [[Italština|italštině]], snad proto, že si byl vědom toho, že ty se nikdy nestanou tak významným dílem jako jeho [[autobiografie]]. (Za zmínku v této souvislosti stojí analogie s dalším slavným Benátčanem, Casanovovým současníkem, [[Carlo Goldoni|Carlem Goldonim]], jenž si vybral stejný způsob psaní vlastního životopisu ve francouzštině.)
 
Casanovův životopis je z hlediska literární hodnoty důležitým dokladem pro [[Dějiny módy|dějiny oblékání]], snad jedním z nejdůležitějších literárních děl vykreslujících běžný denní život v Evropě v [[18. století]]. Jde o popis, jenž je z důvodu autorových známostí a vzhledem k omezenému okruhu možných čtenářů zaměřen hlavně na vrchní vrstvy tehdejší doby, tedy [[šlechta]] a [[měšťanstvo]], což ovšem neomezuje jeho zájem o ostatní osoby a postavy, které jsou z nějakého důvodu podstatné, zde jsou vyobrazenivyobrazeny velmi barvitě. Čtení tohoto díla je velmi důležitý nástroj k poznávání běžné reality tehdejších mužů a žen a k pochopení každodenního života ''pohledem zevnitř''.
Jist si nesmrtelností svého díla, nebo ve snaze zajistit si ji, psal Casanova v [[Jazyk (lingvistika)|jazyce]], u kterého byla největší naděje, že nalezne největší možné množství potenciálních čtenářů. Mnoho menších děl však napsal v [[Italština|italštině]], snad proto, že si byl vědom toho, že ty se nikdy nestanou tak významným dílem jako jeho [[autobiografie]].
 
Za zmínku v této souvislosti stojí analogie s dalším slavným Benátčanem, Casanovovým současníkem, [[Carlo Goldoni|Carlem Goldonim]], jenž si vybral stejný způsob psaní vlastního životopisu ve francouzštině.
 
Casanovův životopis je z hlediska literární hodnoty důležitým dokladem pro [[dějiny oblékání]], snad jedním z nejdůležitějších literárních děl vykreslujících běžný denní život v Evropě v [[18. století]]. Jde o popis, jenž je z důvodu autorových známostí a vzhledem k omezenému okruhu možných čtenářů zaměřen hlavně na vrchní vrstvy tehdejší doby, tedy [[šlechta]] a [[měšťanstvo]], což ovšem neomezuje jeho zájem o ostatní osoby a postavy, které jsou z nějakého důvodu podstatné, zde jsou vyobrazeni velmi barvitě. Čtení tohoto díla je velmi důležitý nástroj k poznávání běžné reality tehdejších mužů a žen a k pochopení každodenního života ''pohledem zevnitř''.
 
Při svých dobrodružstvích na dvorech a v salóncích se Casanova – téměř aniž by si toho povšiml – stal svědkem okamžiku epochální změny. Setkal se s mnohými z tehdejších velikánů a tato setkání popsal. Byly mezi nimi osobnosti jako [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]], [[Voltaire]], [[Madame de Pompadour]], [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]], [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]], [[Fridrich II. Veliký]]. Casanova se však nikdy neztotožnil s duchem doby, který se obracel ke všemu novému, co pohánělo minulost k nevídaným možnostem budoucnosti. Zůstal zakotven až do smrti ve starém myšlení, v té vrstvě společnosti, z níž byl již od narození vyloučen svým původem, ale do níž se zoufale snažil patřit, přestože ta už pomalu spěla k zániku.