Konstantin Sergejevič Stanislavskij: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
- pahýl, formát, překlep
bratranec do hl. textu
Řádek 7:
== Život ==
[[File:MCHAT 1905 Noční asyl Gorkij.jpg|thumb|MCHAT, hostování v Praze 1905, Gorkij: Noční asyl]]
Pocházel z velmi vlivné a bohaté, vážené, vzdělané a kulturně založené ruské rodiny, jeho [[bratranec]] Nikolaj Alexandrovič Alexejev byl v letech 1885–1893 [[starosta|starostou]] města [[Moskva|Moskvy]], zahynul po atentátu.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f398f517-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6f2e92a5-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 23. 3. 1893|strany=4|titul=K attentátu na moskevského starostu Alexejeva}}</ref> Otec Sergej Alexejev byl továrník a pro svých deset dětí zřídil na svém statku u [[Moskva|Moskvy]] soukromé divadlo, kde mladý Konstantin získal první herecké zkušenosti. Po studiích na rodinném gymnáziu studoval v letech 1878-1881 na Lazarevském institutu východních jazyků. Proto také velmi dobře ovládal většinu světových jazyků včetně [[francouzština|francouzštiny]], [[němčina|němčiny]] a [[angličtina|angličtiny]]. Potom začal pracovat v rodinné firmě a současně se zapojil do moskevského kulturního života, navázal styky s mnoha známými umělci. Od r. 1884 vystupoval jako herec v ochotnickém divadle. V roce [[1888]] založil moskevskou Společnost pro divadlo a literaturu. Tato společnost měla za cíl nejen kulturní osvětu a všeobecnou vzdělanost, hrála i amatérské divadlo, jehož vznik podpořil vlastními finančními prostředky. On sám zde působil pod svým uměleckým jménem (příjmení Stanislavskij převzal po neznámém polském herci) <ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
Řádek 23:
}}</ref> zprvu jako její herec. Během následujících deseti let divadelní práce ve Společnosti se vypracoval až do nejužší špičky tehdejšího ruského [[divadlo|divadla]]. Ztvárnil několik desítek postav a od r. 1891 také režíroval.<ref name=":1" />
 
Spolu s [[Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko|Vladimírem Němirovičem-Dančenkem]] založil v roce 1898 ''Moskevské umělecké divadlo (MCHT)'', od roku 1920 nazývané ''[[MCHAT]]''. Zpočátku se na inscenacích podíleli společně, ale jejich přístup byl natolik rozdílný, že od r. 1906 pracoval každý po své linii. Stanislavskij zde až do r.roku 1917 vystupoval také jako herec. Vytvořil svoji vlastní hereckou metodu, kterou sám nazval psychickým realismem. Herci se museli plně ztotožnit s rolí, museli ji prožívat, museli umět zdůvodnit své chování na jevišti. Klad důraz na psychologické splynutí herce s postavou. Divadlo v té době proslulo především inscenacemi her [[Anton Pavlovič Čechov|A. P. Čechova]] (''Racek'')<ref name=":0" /> a to nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Český tisk zaznamenal vystupování MCHATu v Praze v roce 1905 ([[Maxim Gorkij]]: ''Noční asyl'' a [[Alexej Nikolajevič Tolstoj|A. N. Tolstoj]]: ''Car Fedor'')<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:70494f60-bc6c-11e4-ba2b-5ef3fc9bb22f?page=uuid:c323fe30-bca1-11e4-9ade-005056825209|periodikum= Český svět|datum= 29. 3. 1905|strany=21-22|titul=Časovosti}}</ref> a v roce 1906 ([[Alexej Nikolajevič Tolstoj|A. N. Tolstoj]]: ''Car Fedor'' a [[Anton Pavlovič Čechov]]: ''Strýček Váňa'')<ref>{{Citace periodika|url=http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7353880|periodikum= Národní listy|datum= 6. 4. 1906|strany=6|titul=Královské zem. české divadlo}}</ref>),
 
Zlom ve Stanislavského životě (a v životě celé ruské společnosti vůbec) představovala [[Říjnová revoluce]] v roce [[1917]], která změnila nejen jeho majetkové poměry, ale přinesla i zcela jiné problémy. I přes svůj původ a problémy v období po revoluci vedl Stanislavskij nadále MCHT (od roku 1920 [[Moskevské umělecké akademické divadlo|MCHAT]]), jehož úroveň a disciplína přečnívala výrazně ostatní ruské soubory. Stanislavskij vytvářel nejen nové divadlo, ale také působil na nové lidové obecenstvo, které se dříve do divadel nedostalo. <ref name=":0" /> V roce 1922 podniklo divadlo zájezd do Evropy a následně do USA. Stanislavskij setrval v [[Spojené státy americké|USA]] do roku 1924. Po návratu se potýkal s nepřízní sovětského režimu, který v divadle uplatňoval ideologický nátlak. V r. 1926 byla v [[Sovětský svaz|SSSR]] vydána Stanislavského kniha ''Můj život v umění (Моя жизнь в искусстве)'', která předtím vyšla již v USA.<ref name=":1" /> Po infarktu, který ho v roce 1928 zastihl na jevišti, již nebyl schopen pracovat jako dříve. Věnoval se teoretickým studiím, pedagogické práci a v operním studiu MCHATu režíroval několik představení. Odjel na léčení do zahraničí, odkud se vrátil v roce 1930. Jeho zdraví bylo křehké a postupně se pod záminkou léčebného režimu dostával do izolace, ve které pracoval na svém teoretickém díle. O jeho snaze pomáhat přátelům a známým pronásledovaným režimem svědčí rozsáhlá korespondence z tohoto období adresovaná představitelům sovětské vlády. Stanislavského poslední prací byla kniha ''Moje výchova k herectví'' (''Работа актёра над собой''), která vyšla v roce 1936 v USA, v SSSR byla vydána až po jeho smrti, na podzim roku 1938. <ref name=":1">[https://www.cdk.cz/konstantin-stanislavskij-nenavideny-i-uznavany Ivana Ryčlová: Konstantin Stanislavskij nenáviděný i uznávaný]</ref>
Řádek 36:
 
(Sebrané spisy Konstantina Stanislavského vyšly v ruštině v Moskvě (nakladatelství Isskustvo) v letech 1994–1999 v šesti dílech.)
 
== Bratranec ==
Jeho [[bratranec]] Nikolaj Alexandrovič Alexejev byl v letech 1885–1893 [[starosta|starostou]] města [[Moskva|Moskvy]], zahynul po atentátu.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f398f517-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6f2e92a5-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 23. 3. 1893|strany=4|titul=K attentátu na moskevského starostu Alexejeva}}</ref>
 
== Galerie ==