[[Soubor:2.Liteň výklenková kaple Jana Nepomuckého v ulici Pode Zděmi.JPG|náhled|Výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého u kostela sv. Petra a Pavla v ulici Pode Zděmi v Litni]]
Druhá polovina [[17. století]] byla obdobím výrazného znovuobjevení Jana Nepomuckého. Centrem úcty byl hroboltář ve Svatovítské katedrále, který byl roku 1700 doplněn o stříbrné antependium. V té době vyšly v [[latina|latině]] životopisy od svatovítského [[kanovník]]a [[Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi|Jana Ignáce Dlouhoveského]] ([[1668]]), a především od jezuity [[Bohuslav Balbín|Bohuslava Balbína]] roku [[1680]], vytištěný i v antverpské edici ''[[Acta sanctorum]]''. Roku [[1683]] byla na pražském mostě, nyní [[Karlův most|Karlově]], vztyčena bronzová [[Socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě|socha Jana Nepomuckého]] od [[Jan Brokoff|Jana Brokofa]] podle modelu [[Matthias Rauchmüller|Matthiase Rauchmüllera]]. V roce [[1691]] byla vystavěna dřevěná kaple zasvěcená Janu Nepomuckému na místě dnešního [[Kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce|kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce]] v Praze a při ní vzniklo první náboženské bratrstvo. Roku [[1708]] byl v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] sv. Janu Nepomuckému oficiálně zasvěcen první [[kostel]]. Již v roce [[1639]] bylo v [[Nepomuk]]u, Janově rodišti, započato na údajném místě jeho rodného domu se stavbou [[chrám]]u, zasvěceného ovšem [[Jan Křtitel|Janu Křtiteli]]. V roce 1641 vychází česko-německo-latinský spisek Fama Posthuma s ilustracemi [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který jako první literárně zpracovává svatojánskou legendu.
[[Soubor:Jan Nepomuk (js).jpg|náhled|Hrob sv. Jana Nepomuckého, katedrála sv. Víta, Pražský hrad]]
