Filozof: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Historie: upřesnění - někteří žádnou školu nechtěli a vznikla spontánně
Řádek 11:
Nedůvěru k filosofii znovu oživil [[Martin Luther]], přesto se na univerzitách vyučovala dále, od 16. století se však vyskytují i myslitelé laičtí, kteří působili mimo univerzity ([[René Descartes]], [[Francis Bacon]], [[John Locke]], [[Jean-Jacques Rousseau]], [[Voltaire]], [[David Hume]]). Někteří se pak prosadili i na univerzitách ([[Immanuel Kant]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]]) a od počátku 19. století je už filosof zpravidla laik a univerzitní učitel. Filosofie se stává samostatnou disciplinou a od ní se oddělují další speciální vědy, i když se vyučují na filosofických fakultách a dodnes se i vědcům uděluje titul „doktor filosofie“ ([[Ph.D.]])
 
Od poloviny 19. století přibývá nezávislých filosofů, kteří seučí, živí se svými spisy a někteřína zakládajíněkteré vlastníz nich naváží samostatné myšlenkové školy ([[Immanuel Kant|I. Kant]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]], [[Auguste Comte]], [[Søren Kierkegaard]], [[John Stuart Mill]], [[Friedrich Nietzsche]], [[Albert Camus]]). S rozšiřováním vysokoškolského vzdělávání se filosoféfilosofové stávají početnou akademickou profesí a rozdělují se do mnoha směrů a škol, často krátkého trvání. Někteří označení „filosof“ výslovně odmítli ([[Hannah Arendtová]], [[Michel Foucault]]) a [[Karl Raimund Popper|Karl Popper]] často kritizoval „profesionální filosofy“, kteří místo vlastního myšlení jen komentují díla jiných.
 
[[Soubor: PortalPhilosophers.jpg |náhled|upright=3.2|Filosofové: [[Platón]], [[Aristotelés]], [[Tomáš Akvinský]], [[René Descartes|R. Descartes]], [[David Hume|D. Hume]], [[Immanuel Kant|I. Kant]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]], [[Friedrich Nietzsche|F. Nietzsche]], [[Gottlob Frege| G. Frege]], [[Edmund Husserl|E. Husserl]]]]