Nahosemenné: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Systematika a taxonomie: fix kladogramu |
upřesnění dle recenze značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 47:
}}</ref>
Stávající rostliny řazené mezi nahosemenné zahrnují několik větví vývojově značně izolovaných vzhledem k masivnímu vymírání jejich zástupců na konci prvohor a počátkem třetihor; jejich reliktnost a závislost podrobného studia na fosilním materiálu je příčinou jejich dosud ne zcela vyřešené, natož ustálené systematiky a taxonomie. Zároveň je zřejmé, že pokud by mezi nahosemenné rostliny byly nadále řazeny i fosilní zástupci z nesourodé skupiny kapraďosemenných, jednalo by se o [[Parafyletismus|parafyletický]], tedy nepřirozený a nadále neudržitelný taxon.<ref name=":2">CHASE, Mark W.; REVEAL, James L. A phylogenetic classification of the land plants to accompany APG III. Botanical Journal of the Linnean Society [online]. 8. říjen 2009. Svazek 161, čís. 2, s. 122-127. Dostupné online. ISSN 1095-8339. DOI:10.1111/j.1095-8339.2009.01002.x. (anglicky)</ref>
Soudobé nahosemenné zahrnují zhruba 1000 druhů rostlin v 83 rodech a 12–14 čeledích (pro srovnání, krytosemenných je udáváno až na 300 000 druhů).<ref name=":5" /> Rozšířeny jsou kosmopolitně na obou polokoulích, s těžištěm v tropech a subtropech. V současnosti mají borovicotvaré
== Charakteristika ==
[[Soubor:Picea Pungens Young Cones.jpg|vlevo|náhled|Kvetoucí samičí šištice [[Smrk pichlavý|smrku pichlavého]] (''Picea pungens''). Šištice umožňují volný přístup k vajíčkům, resp. semenům, která jsou tak "nahá".|alt=Červené samičí šištice vyrůstající vzpřímeně na konci větvičky]]
Recentní nahosemenné rostliny jsou výhradně dřeviny. Vzhledem k tomu, že se jedná o vývojově dosti starou skupinu semenných rostlin, nese v sobě jejich morfologie i anatomie řadu zvláštností. Na rozdíl od krytosemenných netvoří [[květ|květy]] a pravé [[Plod (botanika)|plody]], ale kvetou místo nich pomocí [[Strobilus|šištic]]. Krom liánovců nemají vodivá pletiva [[Dřevo|sekundárního dřeva]] složená z pravých [[Céva (botanika)|cév]], ale vývojově původnějších [[Cévice|cévic]] (tracheidů). Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u několika málo druhů, allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":3">{{Citace elektronického periodika▼
Jako vývojově stará skupina semenných rostlin v sobě nese morfologie i anatomie nahosemenných řadu zvláštností. Na rozdíl od krytosemenných netvoří [[květ|květy]], ale kvetou místo nich pomocí [[Strobilus|šištic]]. Tvorba semene v šišticích (strobilech) je typická pro všechny nahosemenné. U některých druhů, jako např. u většiny jehličnanů, šištice postupně dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], jindy mohou být šištice redukované a popřípadě mohou části šištic i postupně zdužnatět a vytvořit tak míšky zdánlivých plodů, jak tomu je například u [[tis]]u nebo [[Jalovec|jalovce]]. U bazálních větví cykasů připomínají sporofyly dosud svým tvarem listy. [[Vajíčko]] v samičí šištici není uzavřeno v [[Semeník|semeníku]], ale volně leží na [[Plodolist|plodolistu]] – semenné šupině. U cykasů a jinanu jsou dosud vyvinuty obrvené [[Spermatozoid|spermatozoidy]] schopné pohybu, u jehličnanů se již jedná o samostatně nepohyblivé spermatické buňky – [[Pyl|pylová zrna]]. [[Opylení]] se děje vesměs větrem, některé cykasy a liánovce jsou opylovány i hmyzem. Na rozdíl od vývojově primitivnějších rostlin již přenos samčí pohlavní buňky na vajíčko není závislý na vnějším vlhkém prostředí, ale je zajištěn pomocí [[Polinační kapka|polinační kapky]]. [[Oplodnění|Oplození]] je pouze jednoduché, pylové zrno klíčí přímo na vajíčku v pylovou láčku. Mezi přenosem pylu, vlastním oplodněním a dozráním semen často uplyne dlouhá doba, u jehličnanů i několik let.<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":3" /><ref name=":6">{{Citace monografie▼
| titul = Anatomický atlas cévnatých rostlin▼
| url = http://www.botanika.upol.cz/atlasy/anatomie/▼
| periodikum = www.botanika.upol.cz▼
| datum přístupu = 2019-09-13▼
}}</ref>▼
=== Generativní rozmnožování ===
Typická pro všechny nahosemenné je tvorba semene v šišticích (strobilech). U některých druhů, jako např. u většiny jehličnanů, šištice postupně dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], z níž se po dozrání a otevření podpůrných šupin semena volně vysypávají ven. Jindy mohou být šištice redukované, popřípadě mohou části šištic zdužnatět a vytvářet útvary připomínající zdánlivé plodyː zdužnatěním vaječného poutka vzniká [[míšek]] (epimatium) u [[Tis|tisu]], zdužnatělé osemení nazývané [[sarkotesta]] kryje semena [[Jinan dvoulaločný|jinanu]], [[Hlavotis|hlavotisu]] nebo některých [[Cykasy|cykasů]]. Zdánlivé bobule [[Jalovec|jalovce]] (odborně galbuly) jsou zdužnatělé a vzájemně srostlé semenné šupiny šištic. U bazálních větví cykasů připomínají sporofyly dosud svým tvarem listy, u některých liánovců, například chvojníku, už jsou naopak vyvinuty primitivní semenné obaly připomínající [[Listen|listeny]].<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":6" /><ref name=":02">Ivan Musil, Jan Hamerníkː ''Jehličnaté dřeviny''.Prahaː ČZU, 2003, s. 142</ref>
▲
| příjmení = Kubát
| jméno = Karel
Řádek 65 ⟶ 77:
| isbn = 978-80-7183-266-9
}}</ref>
▲Recentní nahosemenné rostliny jsou výhradně dřeviny. Krom liánovců nemají vodivá pletiva [[Dřevo|sekundárního dřeva]] složená z pravých [[Céva (botanika)|cév]], ale vývojově původnějších [[Cévice|cévic]] (tracheidů). Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u několika málo druhů, allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":3">{{Citace elektronického periodika
▲| titul = Anatomický atlas cévnatých rostlin
▲| url = http://www.botanika.upol.cz/atlasy/anatomie/
▲| periodikum = www.botanika.upol.cz
▲| datum přístupu = 2019-09-13
▲}}</ref>
▲Soudobé nahosemenné zahrnují zhruba 1000 druhů rostlin v 83 rodech a 12–14 čeledích (pro srovnání, krytosemenných je udáváno až na 300 000 druhů).<ref name=":5" /> Rozšířeny jsou kosmopolitně na obou polokoulích, s těžištěm v tropech a subtropech. V současnosti mají borovicotvaré dominantním postavení v [[Mírný podnebný pás|mírném podnebném pásu]] a v horských oblastech, cykasotvaré rostou v [[Tropický podnebný pás|tropických oblastech]] všech [[Světadíl|světadílů]], jinanotvaré se štěstím přežily pouze v jednom druhu v [[Čína|Číně]] a liánovcotvaré se vyskytují v tropických a subtropických oblastech [[Starý svět|Starého]] i [[Nový svět|Nového světa]].<ref name="Christenhusz_2011b" />
== Evoluce ==
Řádek 154 ⟶ 157:
| issn = 1179-3163
| jazyk = anglicky
}}</ref> Problémy v něm působí například postavení nesourodé skupiny ''Gnetophyta'', jež byly díky některým morfologickým rysům dlouho řazeny jako "vývojově nejpokročilejší" do blízké příbuznosti krytosemenných rostlin, zatímco moderní molekulární analýzy jim určují místo blíže jehličnanům nebo přímo mezi jehličnany; zdá se, že jejich vývojově pokročilé rysy jako obaly semene, pravé cévy či náznak dvojitého oplození jsou pouze
| příjmení =
| jméno =
Řádek 253 ⟶ 256:
===[[Jehličnany]]===
[[Soubor:Cedrus libani by Bobjudge 1.jpg|alt=Stinný cedrový les ve vyprahlé okolní krajině|náhled|[[Cedr libanonský|Cedrový]] les v Libanonu]]
Nazývají se též konifery z latinského conus = šiška, fero = nesu. Většinou stálezelené [[Jednodomost|jednodomé]] (zřídka i [[Dvoudomost|dvoudomé]]) stromy nebo keře s jehlicovými nebo šupinovými listy. Samčí přetvořené listy nesoucí pylotvorné váčky (mikrosporofyly) stejně jako samičí plodolisty (megasporofyly) jsou v oddělených jednopohlavných šišticích. Všechny jehličnany jsou anemogamní. Oplozená dozrávající vajíčka leží v šišce volně na plodolistu. Semena bývají většinou křídlatá, po dozrání se šišky rozpadnou a semena roznese vítr, případně mohou být vyvinuty dužnaté útvary připomínající plody. Dřevo často obsahuje [[pryskyřičné kanálky]]. Vyvíjejí se od konce prvohor.<ref name=":6" />
Novějšími studiemi jsou do nich řazeny též liánovce (viz níže), v takovém případě ponížení na řád ''Gnetales'' se třemi čeleděmi, a to buď jako sesterská skupina borovicovitých, nebo (častěji) sesterská skupina všech ostatních jehličnanů kromě borovicovitých, jež formují nejbazálnější linii jehličnanů.<ref>{{Citace periodika
Řádek 331 ⟶ 334:
| strany = 138
| isbn = 80-7168-736-7
}}</ref> Mnohé nahosemenné jsou zdrojem poživatin ("bobule" liánovců, píniové a ginkgové oříšky, nepravé ságo cykasů, galbuly jalovce) či léčiv ([[silice]] borovicovitých, přírodní [[efedrin]] z chvojníků, výtažky z ginga). Borovicotvaré a cypřišotvaré, ginkgo, ale v teplých oblastech též cykasy mají značný estetický a okrasný význam a mnohde tvoří základní kostru [[Alej|alejí]], sadovnických a zahradních úprav. Některé nahosemenné rostliny byly objevovány až v průběhu 20. století, když do té doby byly považovány za dlouho vymřelé ([[Metasekvoje čínská|metasekvoj čínská]] objevena ve 40. letech<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = METASEQUOIA GLYPTOSTROBOIDES Hu et W. C. Cheng – metasekvoje čínská / metasekvoja čínska {{!}} BOTANY.cz
| url = https://botany.cz/cs/metasequoia-glyptostroboides/
| |||