Marcus Licinius Crassus: Porovnání verzí

Po dohodě triumvirů si Crassus nechal do správy přidělit provincii [[Sýrie (provincie)|Sýrii]] s okolními zeměmi, protože měl v úmyslu zahájit válku s [[Parthie|Parthií]], o které se domníval, že bude snadná.<ref>Appiános, str. 106</ref> Do Sýrie odcestoval na počátku roku 54 př.&nbsp;n.&nbsp;l. a již záhy v ní oloupil o poklady chrámy v Hierapoli Bambyké<ref group="p">Dnešní [[Manbidž]]</ref> a v [[Jeruzalém]]ě a od obyvatelstva začal vymáhat pěněžnípeněžní dávky.<ref>Mommsen T., str. 201</ref> Klíčovým okamžikem Crassovy válečné kariéry bylo překročení hraniční řeky [[Eufrat]]u a vpád do Parthské říše. Crassus nezaútočil na Parthii jen z důvodu jejího obrovského bohatství, ale také aby se vyrovnal vojenským úspěchům svých dvou největších rivalů, Pompeia a Julia Caesara. Arménský král Artavazdes II. nabídl Crassovi pomoc o síle zhruba 40&nbsp;000 vojáků (10&nbsp;000 [[katafrakt]]ů a 30&nbsp;000 pěšáků), pokud povede svoji invazi přes [[Arménie|Arménii]]. Crassus odmítl a zvolil mnohem přímější, a tudíž kratší cestu přes Eufrat. Mimo jiné spoléhal na podporu řeckých a polořeckých měst na Eufratu a [[Tigris|Tigridu]], které toužily svrhnout parthskou nadvládu a poddat se Římu.<ref>Mommsen T., str. 202</ref> Jeho legie však byly 9. června 53 př.&nbsp;n.&nbsp;l. poraženy v bitvě u Karrh<ref group="p">''Carrhae'', dnešní [[Harran]] v [[Turecko|Turecku]]</ref> početně mnohonásobně slabším parthským vojskem. Sedm Crassových [[Římská legie|legií]] bylo víceméně složeno pouze z pěchoty, dále měl jen 4&nbsp;000 jezdců a 4&nbsp;000 prakovníků. Římské vojsko nebylo připraveno na nepřátelskou taktiku rychlých útoků jízdy a lučištníků, v nichž byly parthské jednotky velmi zběhlé, a kterou později s velkými úspěchy použil [[Čingischán]]. Parthové se na svých rychlých koních dostávali na dostřel, vystřelili déšť šípů na Crassovy vojáky, stáhli se a znovu zaútočili. Byli také schopni střílet, když se stahovali, což ještě zvyšovalo jejich efektivitu. Většina římských legionářů padla, aniž by se s partskými vojáky dostali do kontaktu, se zbylými si poradila lehká parthská jízda.<ref>Mommsen T., str. 208</ref> Crassus zamítl plán svého [[quaestor]]a [[Gaius Cassius Longinus|Gaia Cassia Longina]], aby Římané vytvořili bitevní linii a zůstali v [[Želva (formace)|želvích formacích]], protože – mylně – předpokládal, že Parthům musí někdy dojít šípy.

V rámci zkoumání této hypotézy odebrali genetici vzorky [[DNA]], aby zjistili zda lidé v provincii Liqian nemají evropské předky, ikdyži když přiznávali, že je tu jen malá šance zjistit, zda to byli předci pocházející z Crassových vojáků. Přestože se potvrdilo, že část DNA obsahuje některé prvky typické pro evropské populace, další průzkum nebyl vzhledem k nedostatku důkazů možný. DNA testy tedy nepotvrdily hypotézu, že obyvatelé Liqianu jsou příbuznými Římanů, místo toho autoři studie prohlásili, že dnešní Liqianská populace je spíše podskupinou čínské populační většiny [[Chanové|Chanů]].<ref>{{Citace periodika