Wikipedie

Vladimirsko-suzdalské knížectví: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
A.Savin (diskuse | příspěvky)
408 editací
typo
Řádek 29:
== První období rozkvětu ==
[[Soubor:Vladimirskaya.jpg|náhled|200px|vlevo|Vladimirská Bohorodička]]
Severovýchodní Rus byla vzdálená od [[Kyjev]]a, a proto i méně závislá na centrální moci [[kyjev]]ského [[kníže]]te. Politická váha a význam rostovsko-suzdalského knížectví rychle stoupaly po osamostatnění za vlády [[Jurij Dolgorukij|Jurije I. Dolgorukého]], syna [[kyjev]]ského [[kníže]]te [[Vladimír II. Monomach|Vladimíra II. Monomacha]] ([[1125]]-–[[1157]]), a Jurijova syna [[Andrej Bogoljubskij|Andreje Bogoljubského]] ([[1157]]-–[[1174]]). Tito vládcové upevnili knížecí moc a snažili se dostat do závislosti další ruské země, především Kyjev, což se jim několikrát podařilo. Jurij ho dobyl roku [[1154]], přijal titul [[kyjev]]ského [[knížet]]e a přesídlil ze [[Suzdal]]u do [[Kyjev]]a.
 
Andrej odešel roku 1155 na severovýchod a usídlil se v Bogoljubovu poblíž [[Vladimir nad Kljazmou|Vladimiru nad Klazmou]], kde si nechal vybudovat výstavné sídlo. Roku [[1169]] se Andrejovi bojovníci zmocnili [[Kyjev]]a a kníže přijal titul [[kyjev]]ského vládce jako jeho otec. Nicméně zůstal sídlit v Bogoljubovu a do Kyjeva dosadil jako místodržícího svého bratra Gleba. Proto považují mnozí historici rok [[1169]] za symbolické datum zániku Kyjevské Rusi a přenesení politického centra Rusi z [[Kyjev]]a do Vladimiru. Andrej se pokusil podmanit si také [[Novgorod]] Veliký, ale jeho výprava byla v roce [[1170]] odražena. Posílení moci vladimirského [[kníže]]te vyvolalo nespokojenost rostovských a suzdalských [[bojar]]ů, kteří se proti [[kníže]]ti spikli a v roce [[1174]] ho zavraždili.
Řádek 35:
Andrej chtěl dodat sídelnímu Vladimiru lesku, jímž oplývalo dřívější hlavní město Kyjev. Podle kyjevských vzorů tady nechal vystavět honosnou Zlatou bránu a kostely, například [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Vladimir)|chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky (''Uspenskij sobor'')]] nebo Pokrovský chrám na břehu řeky Něrli. Důležitou roli ochránkyně města a knížectví sehrála byzantská [[ikona]] Matky Boží, známá jako Vladimirská Bohorodička, kterou s sebou kníže přinesl z jihoruského [[Vyšgorod]]u.
 
Andrejův nástupce, jeho téměř o dvě generace mladší bratr [[Vsevolod III. Velké hnízdo]], ([[1176]]-–[[1212]]) dokázal vrátit knížecí moci dřívější význam. Za jeho vlády dospělo vladimirsko-suzdalské knížectví k největšímu rozkvětu a kontrolovalo rozsáhlé území na severovýchodě Rusi mezi řekami [[Oka (přítok Volhy)|Okou]], [[Volha|Volhou]] a [[Severní Dvina|Severní Dvinou]].
 
== Mongolská expanze a její důsledky ==
Řádek 52:
Jaroslav, který úspěšně obnovoval vladimirské knížectví, brzy upoutal [[Bátú]]ovu pozornost a byl roku [[1243]] jako první z ruských knížat pozván do jeho tábora. Chán ho potvrdil v jeho postu a podřídil mu ostatní ruská knížata.<ref>Лaвpeнmьeвcкaя лemonиcь, (Пoлнoe coбpaниe pyccкиx лeтoпиceй I), Mocквa 2001, col. 470</ref>. To vytvořilo precedens zvláštního podmanění ruských knížat Mongolům, v jehož rámci měl veliký kníže vladimirský zastupovat jejich zájmy na Rusi.<ref>Danilevskij, I.N., ''Russkije zemlji glazami sovremennikov i potomkov (XII-XIV vv.)'', Moskva 2001, s.207.</ref>
 
Jaroslavův syn [[Alexandr Něvský]] ([[1252]]-–[[1263]]) se snažil jako veliký [[kníže]] vladimirský zaujmout postavení představitele [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] na rozdrobené Rusi. Na jedné straně se snažil chránit své země před pustošivými mongolskými nájezdy (po 13letém klidu bylo vladimirské knížectví strašlivě zdevastováno v roce [[1252]] trestnou výpravou náčelníka Něvruje, jejíž následky byly souměřitelné s rokem [[1238]]) a nepřiměřenými požadavky Hordy na [[rekrut]]y pro mongolskou armádu, na druhé straně je pomohl začlenit do tatarského daňového systému.
 
Veliké knížectví vladimirské bylo od roku [[1276]] největším v severovýchodní Rusi, představovalo značný ekonomický potenciál a pro svého vládce také jistý nárok stát se nominální hlavou zdejších knížat. Alexandrovi následníci však nedokázali udržet politickou kontinuitu a velkoknížecí hodnost začala po roce [[1263]] rychle ztrácet svoji reálnou hodnotu. Projevem slábnoucí moci velikého knížete byla skutečnost, že se vzdal možnosti přesídlit po svém nastolení do [[Vladimir]]u, ale zůstával ve svém dědičném knížectví. Titul velikého [[kníže]]te vladimirského, na který bylo nezbytné získat mongolský ''[[jarlyk]]'' začal být chápán pouze jako prestižní přídavek k vládě v dědičné údělu, nikoliv jako nárok na vládu ve velikém vladimirském knížectví. Přesto o něj vedli místní [[Rurikovci|rurikovská]] knížata urputné boje.
Řádek 58:
== Boj Moskvy a Tveru o veliké knížectví vladimirské ==
Na přelomu 13. a 14.století se na severovýchodní Rusi zformovalo několik knížectví, z nichž nejvýznamnější byly [[Tver]] a [[Moskva]]. Obě země měly výhodnou polohu na průsečíku obchodních cest, vedoucích po vodních tocích, i z hlediska strategického. Před nájezdy kočovníků ze stepí je chránily hluboké lesy i velká vzdálenost, což přivádělo na jejich území početné kolonisty z jižních oblastí.
Počátkem [[14. století]] se moskevská a tverská [[Kníže|knížata]], která byla blízkými příbuznými, stala vážnými konkurenty v boji o získání ''jarlyku'' na titul velikého [[kníže]]te vladimirského, jenž v sobě zahrnoval jistý nárok na vládu nad celou Rusí. To vyhovovalo chánům [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], kteří se podněcováním konfliktů mezi [[Rurikovci]] snažili zabránit rozšiřování jejich domén a upevňování moci. Zápas mezi knížaty tverským [[Michail Jaroslavič Tverský|Michailem Jaroslavičem]] ([[1271]]-–[[1318]], od [[1304]] veliký kníže vladimirský) a moskevským [[Jurij III. Daniilovič|Jurijem Danilovičem]] ([[1303]]-–[[1325]], veliký kníže vladimirský [[1317]]-–[[1322]]) skončil násilnou smrtí obou. Michail byl popraven na chánově dvoře, Jurij později zavražděn jeho synem [[Dmitrij Michailovič Tverský|Dmitrijem]] ([[1318]]-–[[1325]], veliký kníže vladimirský [[1322]]-–[[1325]]).
 
V polovině [[14. století]] začala [[Moskevské knížectví|moskevská]] knížata chápat veliké vladimirské knížectví jako svoji "''[[votčinu]]''", to znamená majetek zděděný po otci, s nímž mohou volně disponovat, a přestala žádat o potvrzení jeho držení (''[[jarlyk]]'') [[Tataři|tatarské]] [[chán]]y. V tomto duchu odkázal [[Dmitrij Donský]] ve své závěti synům nejen moskevské knížectví, ale také veliké knížectví vladimirské. Obě knížectví se stala součástí jednoho státního celku a Dmitrijův nástupce [[Vasilij I.]] již používal titulaturu veliký kníže moskevský.
Řádek 64:
== Veliká knížata vladimirská (dříve rostovsko-suzdalská nebo vladimirsko-suzdalská) ==
 
* [[Jurij Dolgorukij|Jurij I. Dolgorukij]] ([[1125]] - –[[1157]]), též kníže kyjevský
* [[Andrej Bogoljubskij]] ([[1157]] - –[[1174]])
* [[Michail Vsevolodovič]] ([[1174]] - –[[1176]])
* [[Vsevolod III. Velké hnízdo]] ([[1176]] - –[[1212]])
* [[Jurij II. Vsevolodovič]] ([[1212]] - –[[1216]])
* [[Konstantin Vsevolodovič]] ([[1216]] - –[[1218]])
* [[Jurij II. Vsevolodovič]] ([[1218]] - –[[1238]])
* [[Jaroslav Vsevolodovič]] ([[1238]] - –[[1246]]), též perejaslavsko-zalesský, novgorodský a kyjevský kníže
* [[Svjatoslav Vsevolodovič]] ([[1246]] - –[[1248]])
* [[Michail Jaroslavič zvaný Chorobrit]] ([[1248]])
* [[Andrej Jaroslavič]] ([[1249]] - –[[1252]])
* [[Alexandr Něvský]] ([[1252]] - –[[1263]]), též novgorodský kníže
* [[Jaroslav III. Jaroslavič]] ([[1263]] - –[[1272]]), též tverský kníže
* [[Vasilij Jaroslavič]] ([[1272]] - –[[1276]]), též kostromský kníže
* [[Dmitrij Alexandrovič]] ([[1276/77]] - –[[1281]]), též perejaslavsko-zalesský kníže
* [[Andrej Alexandrovič]] ([[1281]] - –[[1283]]), též goroděcký kníže
* [[Dmitrij Alexandrovič]] ([[1283]] - –[[1294]]), též perejaslavsko-zalesský kníže
* [[Andrej Alexandrovič]] ([[1283]] - –[[1304]]), též goroděcký kníže
* [[Michail Jaroslavič Tverský]] ([[1305]] - –[[1317]]), též tverský kníže
* [[Jurij III. Daniilovič]]([[1317]] - –[[1322]]), též moskevský kníže
* [[Dmitrij Michailovič Tverský]] ([[1322]] - –[[1326]]), též tverský kníže
* [[Alexandr Michailovič Tverský]] ([[1326]] - –[[1327]]), též tverský kníže
* [[Ivan I. Kalita]] ([[1328]] - –[[1341]]), též moskevský kníže
* [[Alexandr Vasiljevič]] ([[1328]] - –[[1331]]), též suzdalský kníže
* [[Semjon Hrdý]] ([[1341]] - –[[1353]]), též moskevský kníže
* [[Ivan II. Ivanovič]]([[1353]] - –[[1359]]), též moskevský kníže
* [[Dmitrij Konstantinovič Suzdalský]] ([[1360]])-(–[[1363]]), též suzdalský kníže, později suzdalsko-nižněnovgorodský
* [[Dmitrij Donský]] ([[1362]] - –[[1389]]), též moskevský kníže
* [[Michail Alexandrovič Tverský]] ([[1370]], [[1371]]-–[[1372]], [[1375]]), též veliký kníže tverský
 
== Reference ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimirsko-suzdalské_knížectví“