Rogožarski R-313: Porovnání verzí

| první let = duben [[1940 v letectví|1940]]

'''Rogožarski R-313''' původně SIM-XV{{Fakt/dne|20190914145231|}} ([[Srbština|srbsky]] Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV) byl [[Království Jugoslávie|jugoslávský]] víceúčelový [[bitevní letoun]]. Jednalo se o dvoumístný dvoumotorový [[Stíhací letoun|stíhací]], [[Průzkumný letoun|průzkumný]] a lehký [[Bombardér|bombardovací letoun]] vyvinutý [[bělehrad]]skou společností [[Rogožarski|Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski]] koncem 30. let 20. století v době před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]]. Byl to velice slibný typ, ale nebyla příležitost jej využít.<ref name=":2">{{Citace monografie

[[Konstruktér]] ing. Sime Milutinovič v roce [[1937 v letectví|1937]] navrhl [[stíhací letoun]] původně označený jako SIM-XV ([[Srbština|srbsky]] Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV),<ref name=":3">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = -
| jméno = Душан
| titul = Рогожарски Р-313 (srbsky)
| url = http://vazduhoplovnetradicijesrbije.rs/index.php/istorija/244-rogozarski-r-313
| vydavatel = vazduhoplovnetradicijesrbije.rs
| místo =
| datum vydání = 30.3.2014
| datum přístupu = 14.9.2019
}}</ref> ale brzy na žádost velitelství Jugoslávského vojenského a námořního královského letectva (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija) projekt přejmenován na R-313.<ref name=":1" /> Stavba [[prototyp]]u byla zahájena v roce [[1938 v letectví|1938]] a [[letoun]] byl dokončen na počátku roku 1940. První let se uskutečnil začátkem dubnaroku [[1940 v letectví|1940]]. Jako pohon sloužily dva [[Dvanáctiválcový vidlicový motor|dvanáctiválcové vidlicové]]motory [[Walter Sagitta|Walter Sagitta II-R]] o nominálním [[výkon]]u 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min. Stroj s těmito motory dosahoval maximální [[rychlost]]i 460 km/h. Při zkouškách vykazoval velký vývojový potenciál. Prototyp byl poškozen v [[Dubnová válka (Jugoslávie)|průběhu útoku]] zemí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]] na Jugoslávii v dubnu [[1941 v letectví|1941]], kdy byl proveden pokus o jeho evakuaci do [[Řecké království|Řecka]].

Prototyp se stal součástí 603. výcvikové [[Peruť (letecká jednotka)|perutě]] [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|jugoslávského]] [[Letectvo|letectva]], která byla umístěna v městečku Grab, poblíž [[Trebinje]] (dnešní [[Bosna a Hercegovina]]). Jeho případnému využití učinila konec tzv. [[Dubnová válka (Jugoslávie)|Dubnová válka]] (Aprilski rat). Letoun byl poškozen [[12. duben|12. dubna]] [[1941 v letectví|1941]] při pokusu o vzlet z Grabu. O měsíc později se jej zmocnilo [[nacistické Německo]], které stroj převezlo na [[letiště]] [[Letiště Bělehrad|Surčin]] v [[Bělehrad]]u. Následně jej prodalo spojeneckému [[Ustašovci|ustašovskému]] [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsku]], které letoun opravilo v továrně „Ikarus“ v [[Zemun]]u. Chorvaté letadlo pojmenovali „Независног“{{Fakt/dne|20190914145231|}} („Nezávislý“)<ref name=":3" /> a po opravách byl [[1942 v letectví|19. května 1942]] proveden zkušební let. Stroj však byl poškozen [[sabotáž]]í a jeho stav už byl tak vážný, že další opravy nebylo účelné provést.<ref>Љ. Тешић; Први и последњи лет „Независног“, Фронт бр.931, 4.06.1976;</ref> Takto skončilo letadlo, které bylo v literatuře populární jako „jugoslávské [[De Havilland Mosquito|Moskito]]“, ačkoli bylo navrženo a postaveno před jeho legendárním protějškem.<ref>Wcoll/Barker; Combat aircraft WWII, p.220; The Yugoslav Mosquito, Air Enthusiast, Vol.1 No2, July 1971</ref>