Rogožarski R-313: Porovnání verzí

| typ = víceúčelový bojový letoun/[[stíhací bombardér]]

'''Rogožarski R-313''' původně SIM-XV{{Fakt/dne|20190914145231|}} ([[Srbština|srbsky]] Рогожарски Р-313, resp. СИМ-XV) byl [[Království Jugoslávie|jugoslávský]] multifunkčnívíceúčelový [[bitevní letoun]]. Jednalo se o dvoumístný dvoumotorový [[Stíhací letoun|stíhací]]/, [[Průzkumný letoun|průzkumný]]/ a lehký [[Bombardér|bombardovací letoun]] vyvinutý společností [[Rogožarskibělehrad]]skou (společností [[Rogožarski|Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski, Bělehrad)]] koncem 30. let 20. století v době před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]]. Byl to velice slibný typ, ale nebyla příležitost jej využít.<ref name=":2">{{Citace monografie

[[Konstruktér]] ing. Sime Milutinovič v roce [[1937 v letectví|1937]] navrhl [[stíhací letoun]] původně označený jako SIM-XV, ale brzy na žádost velitelství Jugoslávského vojenského a námořního královského letectva (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija) projekt přejmenován na R-313.<ref name=":1" /> Stavba [[Prototyp|prototypuprototyp]]u byla zahájena v roce [[1938 v letectví|1938]] a [[letoun]] byl dokončen na počátku roku 1940. První let se uskutečnil začátkem dubna [[1940 v letectví|1940]]. Jako pohon sloužily dva [[LeteckýDvanáctiválcový vidlicový motor|motorydvanáctiválcové vidlicové]]motory [[Walter Sagitta|Walter Sagitta II-R]] o nominálním [[Výkon|výkonuvýkon]]u 500 k (367,6 kW) při 2500 ot/min. Stroj s těmito motory dosahoval maximální [[Rychlost|rychlostirychlost]]i 460 km/h. Při zkouškách vykazoval velký vývojový potenciál. Prototyp byl poškozen v [[Dubnová válka (Jugoslávie)|průběhu útoku]] zemí osy[[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]] na Jugoslávii v dubnu [[1941 v letectví|1941]], kdy byl proveden pokus o jeho evakuaci do [[ŘeckoŘecké království|Řecka]].

Rogozarski R-313 byl dvoumístný dvoumotorový stíhací / lehký bombardér / průzkumný letoun. Poháněly jej dva [[ŘadovýVidlicový motor|řadovévidlicové motory]] (do V) motory Walter Sagitta II-R s [[Kompresor|kompresorem]]. Eliptický dřevěný [[Trup letadla|trup]] byl charakteristický dlouhým, plně uzavřeným a bohatě proskleným prostorem pro posádku a byl pokryt [[Překližka|překližkou]], která byla také použita na lichoběžníkových [[Křídlo letadla|křídlech]] se zaoblenými konci. Překližka byla potažena [[Plátno|plátěným]] potahem. MotorováMotorové gondolagondoly také obsahovalaobsahovaly [[Podvozek letadla|podvozek]] francouzské firmy Messier. Hlavní dvoukolový podvozek i ocasní kolo byly zatahovací. Zadní část [[Trup letadla|trupu]] ukončovaly dvojité [[Svislá ocasní plocha|ocasní plochy]] charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou [[Výškové kormidlo|výškovkou]] opatřenou jediným pohyblivým prvkem. [[Palivová nádrž]] o objemu 680 litrů byla umístěna ve střední části mezi křídly. Letoun byl také schopen nést další palivové nádrže, což by bylo důležité pro průzkumnou variantu těchto letadel. Průzkumná varianta tohoto letounu měla být vybavena flexibilně namontovanou kamerou, rádiem, pevným 20 mm20mm [[Letecký kanón|kanónem]] a jedním [[Kulomet|kulometemkulomet]]em FN ráže 7,9mm9 mm. Jako lehký bombardér by letadlo neslo čtyři [[Letecká puma|bombypumy]] o hmotnosti 106 kg v uzavřené [[Pumovnice|pumovnici]] umístěné pod kabinou pilotů uvnitř trupu.<ref>Ч. Јанић; Р-313, Београд</ref>

Toto letadlo se nedostalo za fázi prototypu. Vlastnosti, jako jsou maximální rychlost, rychlost stoupání a vzdálenost potřebná k vzletu byly však v porovnání s tehdejšími současnými stíhacími letouny příznivější. Pouze relativní nedostatek výkonu motorů jej omezoval. Diskutovalo se o využití výkonnějšího motoru [[Daimler-Benz DB 601]] nebo [[Rolls-Royce Merlin|Rolls-Royce „Merlin“,]] ale s vypuknutím [[Druhá světová válka|války]] byly tyto úvahy opuštěny resp. nebylo je již možné uskutečnit. Celkem bylo plánováno vyrobit 25 letadel, průzkumné i lehké bombardovací verze.

Prototyp se stal součástí 603. výcvikové [[Peruť (letecká jednotka)|perutě]] [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|jugoslávského]] [[Letectvo|letectva]], která byla umístěna v městečku Grab, poblíž [[Trebinje]] (dnešní [[Bosna a Hercegovina]]). Jeho případnému využití učinila konec tzv. [[Dubnová válka (Jugoslávie)|Dubnová válka]] (Aprilski rat). Letoun byl poškozen [[12. duben|12. dubna]] [[1941 v letectví|1941]] při pokusu o vzlet z Grabu. O měsíc později se jej zmocnilo [[Nacistickénacistické Německo|Němci]], převezlikteré stroj převezlo na [[letiště]] [[Letiště Bělehrad|Surčin]] v [[Bělehrad|Bělehradu]] a stroj podrobili kontroleu. Následně jej prodaliprodalo spojeneckým,spojeneckému [[Ustašovci|ustašovskýmustašovskému]] [[Nezávislý stát Chorvatsko|ChorvatůmChorvatsku]], kteříkteré jejletoun opraviliopravilo v továrně „Ikarus“ v [[Zemun|Zemunu]]u. PřejmenovaliChorvaté letadlo jakopojmenovali „Независног“{{Fakt/dne|20190914145231|}} („Nezávislý“) a po opravách byl [[1942 v letectví|19. května 1942]] proveden zkušební let. SabotážíStroj však byl poškozen [[sabotáž]]í a jeho stav už byl tak vážný, že další opravy nebylo účelné provést.<ref>Љ. Тешић; Први и последњи лет „Независног“, Фронт бр.931, 4.06.1976;</ref> Takto skončilo letadlo, které bylo v literatuře populární jako „jugoslávské [[De Havilland Mosquito|Moskito]]“, ačkoli bylo navrženo a postaveno před jeho legendárním protějškem.<ref>Wcoll/Barker; Combat aircraft WWII, p.220; The Yugoslav Mosquito, Air Enthusiast, Vol.1 No2, July 1971</ref>

Údaje dle<ref name=":2" /><ref name=":0" /><ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref name=":2" />

* '''Stoupavost:''': 8,33 m/s, za 2 min na 1000m, za 5,6´ min na 3000m

* kulomet1 MG× M.38kanón Browning[[Hispano-Suiza FNHS.404]] ráže 7,9220 mm s 60 (resp.dle 8mmjiných pramenů 120) náboji

* dvě [[Letecká puma|pumy]] ráže 106 kg (bez kanónu 4× 106 kg)